Brno - Pandemie covidu přilákala lidi po celém světě více k zahrádkaření. Zvýraznily se sociální i zdravotní přínosy tohoto fenoménu, protože lidé se mohli setkávat v bezpečném venkovním prostředí a zároveň v době narušených globálních toků zboží měli vlastní potraviny. Vyplývá to z mezinárodní studie v časopise Urban Forestry & Urban Greening, na níž se podílel i Jan Vávra z Národního institutu SYRI a Sociologického ústavu Akademie věd ČR, uvedl mluvčí institutu Filip Vrána.
Za pandemie i za jiných krizí sloužilo zahrádkaření mimo jiné jako prostředek ke zmírnění úzkosti, jelikož nabízí kontakt s přírodou, vybízí k trávení času venku a nabízí i možnost setkávání se s lidmi v bezpečném venkovním prostředí. "Na zahrádkaření se můžeme dívat také jako na psychosociální intervenci v širším kontextu krizí, souvisejících nejen s pandemií covidu, ale také se změnou klimatu," uvedl Vávra na základě studie, na níž se podílelo 26 vědců a vědkyň z devíti zemí celého světa. Ze studie vyplývá, že zahrádkaření má pozitivní dopad na psychické zdraví velké skupiny lidí.
V Česku je zahrádkaření dlouholetý fenomén, přestože především ve velkých městech je pod tlakem developerů i radnic. Ty se snaží udělat z velké části zahrad pozemky pro výstavbu domů či bytů. Největší motivací zahrádkářů je možnost mít vlastní čerstvé a zdravé potraviny, což lze zahrnout pod pojem potravinové suverenity, tedy možnost vybrat si své zdroje potravin. Například pěstováním ovoce se v Česku zabývá 53 procent domácností, dalších sedm procent o tom uvažuje. "Pro pětinu pěstujících domácností jsou přitom jejich vlastní potraviny důležitým zdrojem. Srovnatelným, nebo dokonce důležitějším, než je nakupování v obchodech," uvedl Vávra.
Pandemie posílila volání po lokalizovanějších potravinových systémech. To vědci ve studii ilustrovali na několika příkladech. Například v americkém Denveru místní iniciativy za pandemie rozdaly 800 zahradních boxů s návodem, jak pěstovat zeleninu a bylinky na pozemku o velikosti třikrát tři metry pro čtyřčlennou rodinu. Program vedl ke zlepšení soběstačnosti jednotlivců při pěstování potravin pro své rodiny, ke snížení výdajů za potraviny, zvýšení spotřeby ovoce a zeleniny, prodloužení času stráveného venku a celkovému zlepšení zdraví a osobní pohody. Zvýšení zájmu o zahrádkaření vykazují i další země, například Austrálie, Německo nebo Kanada.
"Na základě našeho výzkumu, shrnujícího poznatky z mnoha zemí, doporučujeme, aby se zahrádkaření stalo součástí politik a strategií veřejného zdraví, potravinové bezpečnosti, adaptace na změnu klimatu a aby bylo více začleněno do školního vzdělávání," uvedl Vávra.
