Kyjev/Praha - Loni na jaře měla dvaatřicetiletá ukrajinská novinářka Julija Drozdová pocit, že se její život rozpadl. Změnil se během sekundy, jak řekla v květnu v Kyjevě ČTK. Na konci února totiž do její vlasti vtrhla ruská invazní vojska, která se zprvu snažila dobýt mimo jiné také ukrajinskou metropoli. Drozdová na jaře přemýšlela, že svůj život musí dát zase dohromady, složit ho jako puzzle. Teď říká, že se to povedlo. "Začala jsem zase cítit půdu pod nohama," řekla nyní v telefonickém rozhovoru s ČTK a jako důvody jmenovala důvěru v ukrajinskou armádu a západní pomoc Ukrajině.
"První den, když prezident (Volodymyr) Zelenskyj řekl na videu, že je tady, jsem měla pocit, že to bude v pohodě. Ale když byly boje příliš blízko Kyjevu, to nebezpečí mě svíralo, cítila jsem nejistotu, bylo to tehdy opravdu těžké," vzpomíná produkční americké stanice ABC News. Rusové se na jaře od Kyjeva a ze severu Ukrajiny stáhli, později je Ukrajinci vytlačili i z dalších míst a v současné době pozemní boje mezi invazními silami a ukrajinskými obránci pokračují na východě a jihu země.
Drozdová mezitím začala zase cítit pevnou půdu pod nohama. "Pomohla hodně západní podpora. Když sleduju státy jako je Lotyšsko, Estonsko, malé země, které dělají vše, aby nám pomohly... Celkově mi ta západní podpora - od zbraní přes generátory, jakákoliv pomoc - dodává optimismus. Existuje něco pevného, na co se můžeme spolehnout," popisuje své současné pocity žena, která si je teď zároveň jistá, že Kyjev nepadne do ruských rukou a Ukrajina nebude "roztrhána na kusy".
"Poslední dobré zprávy z fronty přišly v polovině listopadu, když byl osvobozený Cherson. Od té doby je situace zaseklá. Ale v nějakou chvíli je třeba dobrých zpráv. A když (nedávno) přišla informace, že dostaneme tanky Leopard, Abrams, více zbraní, že země navyšují a rozšiřují pomoc (Ukrajině) a vyjadřují jistotu, že zvítězíme, pomohlo to," vysvětluje novinářka, kterou posiluje rovněž její důvěra v ukrajinskou armádu. "Pro mě je to spojené - západní podpora pokračuje a roste díky statečnosti našich vojáků. A platí to i obráceně, protože čím více západní podpory dostáváme, tím je vyšší morálka ukrajinských vojáků," míní.
Na jaře popisovala první týdny války jako temné období, v němž zároveň spatřovala řadu světel. Za ně považovala lidi, kteří pomáhali, bojovali, zajišťovali své rodiny. Tito lidé ji inspirovali, pomáhali jí fungovat. Nyní říká, že to stále platí. "V Kyjevě se loni otevřelo 80 nových restaurací a kaváren. A to jen v Kyjevě. Tak moc lidé věří v jejich budoucnost v téhle zemi. Jsou to mladí lidé, kteří by mohli odejít a žít spokojeně někde v zahraničí. Podobně jako lidé z IT odvětví, jehož export loni jako jediný rostl. Mohli by žít někde v USA, ale zůstávají," uvádí novinářka.
Drozdová už na jaře zmiňovala, že ruská invaze její život paradoxně změnila v něčem i k dobrému, hovořila mimo jiné o lepším vztahu s rodiči a také o své práci, do které se ponořila a profesně rostla.
O mnohé ji však ruská vojenská agrese připravila, byť upozorňuje, že oproti řadě jiných Ukrajinců na tom není tak zle. "Svým způsobem mi to vzalo pocit svobody a štěstí. Protože nemám druhý domov a nechci opustit tuto zemi. A existují objektivní okolnosti. Nemůžu nevidět, co se děje kolem, v životech jiných lidí, na frontové linii," vypráví nyní novinářka a dodává, že už nezažívá štěstí tak jako v minulosti.
"Někdy ho cítím, ale není to velké štěstí, kdy se člověku děje v životě něco velkého, nebo je třeba zamilovaný. Je to velmi základní štěstí - že jsem živá, mám u sebe rodinu, máme teplo, elektřinu, práci, jídlo. V pozitivním smyslu je to dobrý způsob, jak si vážit základních věcí," popisuje. Současně přišla o pocit bezpečí, což je jedna z hlavních příčin jejího stresu. "Jsem v Kyjevě, nikoliv na frontě, ale i tak... Když vidím zprávy o ruských úderech na obytné budovy, necítím se bezpečně," říká.
Se stresem se snaží vypořádat pomocí sportu, kterému se věnuje denně, vyjma nedělí. "Pomáhá mi lépe spát, protože jsem měla problémy se spaním. Někdy v srpnu se u mě objevily flashbacky o tom, co se stalo v únoru, březnu. Začaly mě také přepadat myšlenky, co by se stalo, kdyby... naši vesnici (kde žijí rodiče) okupovali, náš dům zničili, mé rodiče mučili, což se dělo v Rusy okupovaných místech," svěřuje se Drozdová, které zároveň pomáhá mít na blízku rodinu a přátele.
V květnu novinářka popisovala, že někteří Ukrajinci - konkrétně ti, kteří první dva až tři měsíce fungovali na adrenalinu, byli už vyčerpaní. Zároveň tou dobou podle ní nastupovala druhá směna, jak označila obyvatele země, kteří na začátku invaze "zamrzli", ale časem si uvědomili, že mají energii a chtějí pomáhat. "Teď je to spíš tak, že si lidé nějak zvykli," hodnotí a dodává, že zatímco na začátku války bylo vše obecně intenzivnější a bojovalo se na řadě míst země, nyní se boje zasekly na východě a jihu.
Mnoho Ukrajinců si podle ní také uvědomilo, že výpadky v dodávkách energií v posledních měsících, které mají na svědomí ruské vzdušné údery, nejsou něco, co nelze přežít. "Mentálně jsme se připravovali na to, že zima bude opravdu těžká. Lidé budou kvůli zimě umírat. Ale díky bohu to zatím nebylo tak hrozné. A brzy bude jaro," říká novinářka, která zároveň zdůrazňuje, že v mnohem složitější situaci jsou ukrajinští vojáci v zákopech na Donbasu. "Když bylo minus 15 stupňů, bylo to pro ně mnohem horší než pro nás v bytech, byť bez elektřiny," dodala.
V květnu rovněž hovořila o tom, že se od začátku ruské invaze začala soustředit na každý den a neplánuje nic dopředu. A líčila, jak si před válkou pořád dělala s něčím starosti. Po vpádu ruských vojsk do její vlasti si uvědomila, že to nemá smysl. Že neví, co se stane zítra. Nyní říká, že toto její rozpoložení do určité míry trvá. "Nějaké plány mám, je to teď více o tom, že neodkládám život. Mám také pocit, že pokud je člověk stále naživu, je pro to důvod," řekla.
