Praha - Na operačním sále nemocnice v afghánském Kunduzu se letos potkaly česká anestezioložka Štěpánka Vitovská a slovenská instrumentářka Katarína Madejová. Obě v tamním traumacentru působily na misi mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Podle mluvčí české pobočky Nikoly Tenevové je unikátní, když se experti z Česka a Slovenska v zahraničí při práci na projektech sejdou. Obě ženy se do Afghánistánu dostaly v době, kdy moc převzal Tálibán.
Fotogalerie
Slovenská sálová sestra z Popradu zamířila poprvé loni do afghánské provincie Hílmand, kdy se bezpečnostní situace po odchodu zahraničních vojáků zhoršovala. "Byla jsem v týmu, který strávil dva týdny v bunkru. Do nemocnice jsme ale šli, protože z domova nikomu nepomůžeme. Spali jsme mezi zaprášenými policemi na zemi," popsala dnes při videohovoru z Kunduzu Madejová. Řada pacientů i velká část místního personálu uprchla tehdy na venkov. "Pak 12. srpna večer najednou nastalo ticho. Nevěděli jsme, co se stalo. Až místní nám řekli, že Tálibán převzal město a boje skončily," vypráví slovenská sálová sestra. V nemocnici působilo sedm expertů z ciziny, z toho pět žen. Podle Madejové nebylo jasné, zda budou moci dál pracovat. "Všechny jsme nosily to nejkonzervativnější, co jsme našly. Dlouhé šaty až po zem a zakrytá zápěstí. Nevěděly jsme ani, zda místní kolegyně budou moci přijít do práce. Nevěděly jsme, co bude," zmínila nejistotu po nástupu Tálibánu.
Zpátky domů se Madejová dostala loni koncem srpna. Přistání v Tádžikistánu provázely na palubě letadla s Lékaři bez hranic potlesk a úleva. "Tehdy jsme si říkali, že už tam nikdy nepojedeme," usmívá se sálová sestra. Do Afghánistánu se vrátila v únoru. V Kunduzu v traumacentru působí jako manažerka operačních sálů. Nyní personál řeší hlavně zranění po autonehodách či úrazy po pádech. Stále ale léči i střelná poranění. "Jako cizinka nepociťuji nic strašného. Na operačním sále stále nosím uniformu s krátkým rukávem. Venku ale respektuji místní kulturu. Přišli jsme sem pomáhat, ne vyvolávat konflikty. Lidé nás vnímají jinak, když vidí, že pravidla respektujeme," zmínila. Do práce mohou podle ní dál chodit i místní ženy. Potřebují k tomu ale povolení od muže. Také výplata se posílá na účet manželovi, bratrovi či otci.
V traumacentru v Kunduzu od konce letošního dubna do konce června na místní tým dohlížela i anestezioložka Vitovská. Před jejím příjezdem vybuchla v mešitě nálož, obětí a zraněných byly desítky. Jedním z pacientů české lékařky byl třináctiletý Ahmad, který s popáleninami na čtyřech pětinách těla strávil na jednotce intenzivní péče přes měsíc. Podle Vitovské s ním byl v nemocnici také hlavně otec. Když po čase musel do práce, zůstával s hochem bratr.
Pobyt v Afghánistánu byl druhou misí, na které Vitovská byla. Poprvé pracovala v Jižním Súdánu. Znovu by ráda odjela. "Je to rozšíření obzorů. Člověk musí vystoupit ze své komfortní zóny. Medicína se tam dělá jinak, musíte víc zapojit zkušenosti," řekla anestezioložka. Záležet bude na tom, kdy ji vedení české nemocnice uvolní. Na cestu si pracovníci berou neplacené volno.
Přes českou pobočku Lékařů bez hranic je teď v cizině 11 lidí. Deset je z ČR a ze Slovenska, polovinu tvoří ženy a polovinu muži. Jedenáctá expertka je cizinka, která v ČR dlouhodobě žije.
