Když se řekne masožravá rostlina, většině z nás na mysli vytane obrovské rostlinné monstrum z filmu "Adéla ještě nevečeřela", které pohltí prakticky cokoli. Jak to je ale s masožravkami ve skutečnosti? Musí se mít člověk před nimi opravdu na pozoru?

Masožravé rostliny se v současné době těší poměrně velké popularitě. Známe jich zhruba 500 druhů, které se vyskytují na nejrozmanitějších místech naší planety. Najdeme je na stromech, v okolí močálů i přímo pod vodou. Masožravcem kvůli nedostatku potravin Vždy se však jedná o oblast, která je chudá na živiny. Rostliny se proto naučily si potravu opatřovat samy - a to nejjednodušším způsobem. Co by se namáhaly s nějakým složitým vstřebáváním výživných látek skrze kořeny, když mohou laskominy trávit přímo na listech. Za dobu svého vývoje si vytvořily důmyslné pasti i přímo geniální způsoby, jak přilákat nic netušící kořist. Jsou krásné, mají zajímavé tvary, pestré barvy a třeba pro takový hmyz naprosto neodolatelnou vůni. Podívejme se teď na několik zajímavostí, které se s masožravými rostlinami spojují. Královny láčkovky Jestliže tvůrci filmu "Adéla ještě nevečeřela" hledali někde inspiraci pro své masožravé monstrum, určitě ji nalezli mezi láčkovkami. Tyto rostliny, typické zejména pro Indonésii, Madagaskar nebo severní Austrálii, dorůstají jako pnoucí nebo liánovité délky až 20 metrů. Přitom jejich smrtonosné pasti ve tvaru obráceného zvonce o délce 40 centimetrů mají objem kolem dvou litrů. Díky tomu jsou to právě láčkovky, které si z masožravých rostlin jako jediné troufnou i na drobné obratlovce, myši, ptáky nebo žáby. Většina obratlovců, kteří se nedokážou ze spárů láčkovek vymanit, jsou však nemocná zvířata. V minulosti byl dokonce zaznamenán případ, kdy láčkovka ulovila ptáka o velikosti našeho holuba. Její nenasytnost se jí však tentokrát stala osudnou. Rostlina tak velkého tvora nedokázala strávit a sama zahynula. Nejrychlejší na souši je mucholapka! Nyní nemáme na mysli lepivý proužek, který nás zbaví obtížného hmyzu. Důmyslné zařízení dostalo jméno podle rostliny s názvem mucholapka podivná. Právě té mezi masožravkami patří jedno prvenství. Při lovu dokáže vyvinout nejrychlejší pohyb, který kdy vědci u suchozemských rostlin prozatím zaznamenali. Jakmile na její list, připomínající otevřenou zubatou tlamu nějaké příšery, hmyz dosedne, ocitne se nadobro v jejích spárech za pouhou desetinu sekundy. To je kratší doba, než za kterou člověk stihne vydechnout a znovu se nadechnout. Způsob lovu mucholapky již Charles Darwin označil za "jeden z nejbáječnějších rostlinných mechanismů na světě". Ptáte se, jak rostlinka, jejíž přízemní růžice dorůstá průměru kolem 14 centimetrů, dokáže vyvinout takovou aktivitu? Vědci na to sami přišli teprve nedávno. Jemné senzory, které zaregistrují přítomnost hmyzu, vyšlou signál k přečerpávání tekutiny z vnitřních buněk do vnějších. V nich tak potom narůstá mechanické napětí, které vyvrcholí bleskurychlým sklapnutím pasti. Nejzdatnější lovec Až 5000 pastiček chystá na svou potravu jediná rostlina bublinatky v podobě miniaturních měchýřků naplněných vodou. Tím, že kapalinu rostliny z několikamilimetrových měchýřků odčerpávají, vytvářejí podtlak. V okamžiku, kdy se k bublinatce přiblíží možná potrava, rostlina měchýřek otevře a kořist tlakem vtáhne do svých spárů. Jeden takový měchýřek bublinatka navíc dokáže použít až desetkrát za sebou. Vodní bublinatky také mnohokrát překonají rychlost mucholapky podivné. Svou kořist uchvátí za jednu třicetinu sekundy. Aquaplaning v masožravce Každý, kdo prošel autoškolou, zřejmě již něco zaslechl o jevu, jemuž se říká aquaplaning. Při něm se vozidlo stává na mokré vozovce zcela neovladatelné. Přesně stejný princip využívají ke svému lovu některé láčkovky. Obětí aquaplaningu v tomto případě samozřejmě nejsou řidiči, ale nešťastný hmyz. Některé druhy láčkovek zvlhčují vnitřní povrch své konvice natolik, že se na něm málokterý drobný živočich udrží. Snadno se dostane do "smyku", a tak sklouzne přímo do pasti věčně hladové rostliny. Nebojí se ani ohně! Velmi zajímavý osud provází dnes už vzácnou rostlinu rodu Byblis - Byblis gigantea. Jejím domovem jsou především písčiny a mokřiny v jihozápadní Austrálii nebo na Nové Guineji. Rostlina žije v oblastech, kde často řádí požáry. Mohlo by se zdát, že právě oheň přispívá k jejímu postupnému vyhubení. Opak je však pravdou. Rostlině, dorůstající výšky kolem půl metru, plameny příliš nevadí. Její semena požáry přežívají a za vysokých teplot, vyvolaných ohněm, začínají znovu klíčit. Vegetarián mezi masožravkami Zdá se to jako holý nesmysl, ale určité sklony k vegetariánství u masožravých rostlin pozorovat můžeme. Jedná se konkrétně třeba o bublinatku s latinským názvem Utricularia purpurea. Rostlina má sice vyvinuté "hladové" měchýřky (podobně jako její příbuzné), ale funkce pastiček je v tomto směru jiná. Měchýřky této bublinatky slouží spíše jako bezpečný domov pro některé jednobuněčné organismy než jako nenasytná ústa. Masožravka-vegetarián se pak živí látkami, které miniaturní živočichové vylučují.

Reklama