Londýn - Boj s nemocí obvykle vyžaduje hodně energie. Předpokládá se proto, že infekce snižuje množství síly, která zbývá pro aktivity, jako je páření. Octomilky však pokračují v námluvách a rozmnožování, i když jsou zrovna nakažené smrtelnou chorobou. Vyplývá to z nové studie, o které napsal web The Independent.

Vědci z Birminghamské univerzity zjistili, že samečci i samičky octomilek, kteří jsou nositeli bakteriálních patogenů, pokračují v namlouvání jako obvykle a jsou stejně úspěšní i v páření.

"Zvířata mají omezené energetické zdroje, které je třeba rovnoměrně rozdělit mezi různé činnosti, jako je boj s nemocí nebo páření," řekla Carolina Rezavalová, která výzkum vedla. "Zajímalo nás, jak si zvířata stanovují priority a jak vyvažují investice do imunitní obrany a reprodukce," dodala.

Její doktorandka Saloni Roseová se rozhodla tuto otázku vyřešit tak, že nakazila samečky i samičky ovocných mušek patogeny různého typu a závažnosti.

Kromě překvapivého zjištění, že chování při námluvách a rozmnožování bylo podobné u nakažených i nenakažených mušek, tato skutečnost platila i v případě, když vědci uměle aktivovali imunitní systém mušek k boji proti nemoci.

Studie také zjistila, že nenakažené mušky se stejně často pářily s nakaženými i zdravými octomilkami. To naznačuje, že při výběru partnera nehledí na nemoci. Ale jen proto, že jim nechybí energie k páření, to neznamená, že je infekce nijak neovlivňuje. Předchozí studie ukázaly, že zřejmě zasáhne jejich pohybové schopnosti, stravovací návyky a spánek.

Vědci se domnívají, že jejich zjištění, publikovaná v časopise Proceedings of the Royal Society B, naznačují, že octomilky dávají namlouvání a páření přednost, i když se během nemoci změní zbytek jejich chování.

Tváří v tvář potenciálnímu ohrožení života někteří živočichové reagují tím, že více času věnují rozmnožování, pravděpodobně ve snaze předat geny další generaci. Vědci tvrdí, že toto chování se zřejmě objevuje i u octomilek v laboratorních podmínkách.