Karlovy Vary - Oči příznivců zaniklé, ale stále populární filmařské a kabaretiérské skupiny Monty Python znovu zamířily k filmovému festivalu v Karlových Varech. Po Terry Jonesovi a následně Johnu Cleesovi letos do města léčivých pramenů zavítal Terry Gilliam. Režisér montypythonovských skečí a autor vtipných animací k nim příjel do Varů představit svůj nejnovější snímek Krajina přílivu (Tideland).

Jeho hrdinka, devítiletá dívka Jeliza-Rose, vyrůstá ve velkém městě. Poté, co její hysterická matka zemře na předávkování drogami, čekají ji životní změny. Její otec, stárnoucí rockový kytarista Noah, se rozhodne pro stěhování na osamělou farmu na americkém Středozápadě, kde strávil dětství. Život ve starém venkovském domě je pro samotářskou přecitlivělou dívku šokem. Uzavírá se do snového světa, povídá si pouze s hlavičkou panenky Barbie. Do děje vstupují sousedi - podivínská preparátorka zvířat Dell a její mentálně postižený bratr Dickens. První diváci a kritikové fantaskní snímek, inspirovaný románem Mitche Cullina, označili za „Alenku v kraji divů ve stylu americké gotiky“ a popsali jako „temný příběh o vztahu skutečnosti a fantazie, situovaný do světa, kde šťastné dětství existuje jen v televizních reklamách“. Gilliam si ve Varech velmi pochvaloval představitelku hlavní dětské role, nyní jedenáctiletou Jodelle Ferland. „Pořád jsem ji nemohl sehnat. Až casting ve Vancouveru mi přinesl zjevení,“ svěřil se novinářům. „Po zhlédnutí prvních záběrů se mě lidé ptali, jak ji režíruji. Ale já ji jen zasadil do situací a pak mi vždy jen spadla čelist, jak to bravurně zvládla. Říkal jsem si: proboha, jak to to dítě dělá? Sváděla mě, vůbec jsem nevěděl, kde jsem,“ popsal. Film podle něj ukazuje, jak jsou děti silné a leckdy dokáží být i tvrdé. „Objevil jsem při natáčení i dítě sám v sobě, mohl jsem si hrát s panenkami,“ žertoval. Podle něj jde o spíše ženský film. „Je to příběh o holčičce. Již jako scénář se víc líbil ženám než mužům. Takže i pro jeho zfilmování jsem musel hledat ženy u moci. Nakonec jsem skutečně našel kanadskou produkční,“ svěřil se. Pro scénu s vážně nemocným otcem chtěli tvůrci nejprve použít jeho gumovou sochu-figurínu. „Nakonec se ale Jeff Bridges rozhodl hrát i sebe-mrtvolu. Pro herečku to bylo jistě lepší, když mohla mluvit na živého herce,“ míní Gilliam. Bridges má nyní svou figurínu prý na zahradě. „Rostou mu na ní květiny,“ směje se režisér. Novou „Alenku za zrcadlem“ podle něj ocenil i jeho exkolega z Pythons Michael Palin. „Na konci se sice smál, ale druhý den mi v telefonu říkal, že když se ráno probudil, nemohl dostat z hlavy scény z filmu a musel nad nimi přemýšlet,“ popsal. I přes kontroverznost svého nového filmu se Gilliam krachu při případném nezájmu diváků nebojí. „Zatím na sebe všechny mé filmy vydělaly a mnohé přinesly i zisk,“ řekl. Nyní ale shání více peněz, chystá prý totiž „nákladný film s hollywoodskými herci“. Zápletku ani název nechce prozrazovat. „Snad jen, že tam jsou andělé, ďáblové i antikrist,“ naznačil. Nevzdává se ani plánu zfilmovat Dona Quijota, mnoho let odkládaného snímku, o který vede i soudní spory. „Chci ve filmech ukazovat, že svět za něco stojí. Ať se lidé necítí jako můj dvanáctiletý syn, který se bál vyjít na ulici. Protože svět zná jen z televize, kde je spousta vražd a znásilnění,“ svěřil se šestašedesátiletý rodák z amerického Minneapolis. Nejdřív se spolu s Terrym Jonesem podílel na režii celovečerních filmových projektů Monty Pythonů. Jeho samostatnými projekty byly filmy Dvanáct opic, Král rybář či Strach a hnus v Las Vegas.

Reklama