Název Big Five nebo Velká pětka začali používat lovci v polovině devatenáctého století jako označení pro jedny z největších a nejnebezpečnějších lovených zvířat v zemi – lev, leopard, slon, bůvol a nosorožec. Trofeje některých zvířat byly ceněny více zejména kvůli nutnosti vynaložit velké umění na to je vystopovat a ulovit. Toto pojmenování se dochovalo až dodnes a v řadě rezervací se chlubí právě tím, že u nich můžete spatřit onu Velkou pětku. V současné době se začíná stále více používat termín Velká šestka – šestým zvířetem je velryba.

Pro mnoho cestovatelů je návštěva Jihoafrické republiky neúplná bez toho, že by spatřili velkou pětku. Lovení zvěře je dnes sice striktně regulováno, ale většina moderních safari lovců je vyzbrojena pouze kameramy a fotoaparáty a snaží se „ulovit“ tu svoji velkou pětku. Africký buvol (Syncerus caffer) Mnoho lidí je překvapeno, že se buvol řadí mezi pět nejnebezpečnějších lovených zvířat v JAR. Jak by něco takového, co připomíná krávu, mohlo být tak nebezpečné. Nenechte se ale mýlit, tyto zvířata zavinila, i když ne vlastní vinnou, smrt nejednoho riskujícího lovce. Mají obrovskou sílu, s přehledem dokáží zahnat i lvy a mnozí je považují za nejnebezpečnější zvíře Velké pětky. Věřte, že pokud se náhodou octnete uprostřed stáda těchto obrů a jeden z nich se na Vás upřeným pohledem zadívá, již těžko ho budete srovnávat s mírumilovným a líným skotem. Dospělí buvoli jsou tmavě hnědí, mláďata jsou nejprve zbarvená červeno hnědě. Jak samci, tak i samice mají mohutné rohy, které se u starších jedinců spojují na vrchu hlavy a vytvářejí jakési beranidlo či výrůstek. Doba páření buvolů v JAR trvá od března do května, mláďata se rodí po 12 měsících po oplodnění samice. Obvykle se narodí pouze jedno, váží okolo třiceti kilo. Průměrná váha buvolů je okolo 700 kg, v kohoutku měří okolo 1,5 metrů. Existují však i kusy, které váží až 900 kg! Samice jsou samozřejmě menší, váží mezi 500 – 600 kilogramy. Buvoli vydávají různé zvuky a mnoho pozorovatelů je tím překvapeno, protože si většinou myslí, že takhle řvát umí jen lvi. Jihoafričtí buvoli nejsou jen zuřiví a silní, ale také velmi mazaní. Mezi lovci se vyprávějí různé příběhy. Raněný buvol je prý schopný vrátit se několik kilometrů za svým pronásledovatelem a napadnou ho zezadu. Také fotografové jsou často překvapeni reakcí těchto zvířat, která velmi ochotně zapózují, ale pak si Vás bez milosti chtějí prohlédnout zblízka. Charakteristické rysy buvolů, které nespatříte u jiných býložravců, je jejich odvaha a týmová spolupráce. Napadenému jedinci mnohdy přispěchají na pomoc ostatní členové stáda, i když byl buvol napaden třeba lvem. Buvoli se živí převážně trávou, ale spásají i nízké keře a stromy. Spatřit je můžete téměř ve všech národních parcích. Africký slon (Loxodonta africana) Africký slon je největší savec žijící na zemi (pevnině). Největší jedinci dorůstají až do čtyř metrových výšek a mohou vážit až šest tun. Samice jsou menší, ale i tak mnohdy dorůstají tří metrů a váží okolo tří tun. Jak samci, tak samice mají kly. Velké kly dospělého jedince mohou vážit až 60 kg. Slon se dožívá 60 – 70 let. Je velmi zajímavé, že si sloni pamatují své předchozí zážitky, jak negativní tak pozitivní, z kterých se dokáží poučit do budoucnosti. Odtud snad také plyne rčení "Mít paměť jako slon". Také životní cyklus slonů se velmi podobá lidskému. Od neposedných dětí, pubertálních výrostků, bouřlivých mladíků, inteligentních dospělých, po moudré a zkušené starce. V každém sloním stádu vládne matriarchát, vede ho vždy dospělá samice. Ona stádo chrání, vede a poroučí mu. Stádo se většinou skládá ze samic různého věku a mláďat obou pohlaví. Dospělí sloní samci se od stáda vždy oddělí a putují světem sami nebo v malých skupinkách. Na rozdíl od ostatních savců, sloní samice nerodí mláďata každý rok. Mláďata se rodí každé tři až čtyři roky po dvouletém těhotenství samice. Novorozená mláďata váží okolo sta kilogramů. Stejně jako u člověka, tak i u slonů, je narození mláděte velkou událostí. Celé stádo ho chrání a stará se o něj. Také sloni vydávají velkou řadu zvuků. Troubí, křičí a vysílají také zvuky, které jsou pro lidské ucho neslyšitelné. V JAR se podařilo slony zachránit před vyhynutím. Dnes můžete slony spatřit v mnoha národních parcích Jihoafrické republiky. Leopard (Panthera pardus) Leopard je považován ze nejkrásnější kočkovitou šelmu v JAR a pokud se mu podíváte do oči, jistě s tím budete souhlasit. Je třetí největší kočkovitou šelmou, po tygrovi a lvovi. Jihoafričtí leopardi mají rezavě hnědou až zlatavou barvu s řadou černých znaků se světlejším středem. Mláďata se rodí po třech a půl měsících březosti. Samici se většinou narodí tři mláďata, která uschová v dírách v zemi nebo hustém křoví. Matka své mladé velmi dobře střeží před vetřelci – lvy, hyenami nebo leopardy, pro které jsou mláďata lehkou kořistí. S matkou zůstávají rok. Matka je učí postarat se sami o sebe a přežít v divočině. Leopardi si získávají svůj obdiv díky své rychlosti, hbitosti, mazanosti a také díky skvělému nočnímu vidění. Mají také úžasnou trpělivost a tak je jejich snaha něco ulovit, většinou korunována úspěchem. Velká přizpůsobivost tohoto predátora je dána také rozličnou skladbou stravy. Živí se převážně malými druhy antilop, nepohrdne však ani liškami, rybami a hmyzem. Dokáží také přežít z odpadků. Leopard je ovšem skvělým lovcem, zabíjí tiše, rychle a bez zbytečných efektů. Zabíjí většinou kousnutím do krku oběti, které tak protrhne průdušnici. Poté co se nasytí, tak zbytek kořisti zahrabe nebo přikryje a vrátí se na místo zpět, když má hlad. Leopard také skvěle leze a loví v korunách stromů a to zejména v oblastech, kde má na zemi konkurenci – lvy nebo hyeny. Dospělí samci mohou vážit až 55 kg. Leopardi vydávají různé zvuky, které například oznamují teritorium, vábí samice nebo jsou projevem zloby. Leopardy můžete potkat v mnoha národních parcích, zejména v Krugerově národním parku, v národním parku Pilanesberg a malé skupinky žijí také v Dračích horách. Lev (Leo panthera) Lvi jsou největší a nejsilnější predátoři v JAR. Lidské pokolení bylo tímto dravcem odjakživa fascinováno a mnoho lidí se stalo a stále ještě stává kořistí těchto králů džungle. Dospělý lev váží okolo 190 kg, samice okolo 130 kg. Průměrná výška samců v kohoutku je 120 cm a jejich délka může být od 250 do 300 cm, od čenichu ke konci ocasu. Samce od samic rozeznáte díky hřívě, která pokrývá samcovu hlavu, krk a ramena. Loví většinou velká zvířata jako jsou zebry, pakoně a velké druhy antilop. Velmi často také ale napadají buvoly, hrochy, nosorožce, žirafy a mladé slony. Jsou však také mrchožrouti a když se naskytne příležitost neváhají ji využít. Velmi často také uloupí kořist jiným, slabším predátorům. Lvi mají rodinnou povahu a pomáhají jeden druhému, snad nejvíce ze všech kočkovitých šelem. Samice loví a starají se o mláďata. Ta se rodí za patnáct týdnů po oplodnění samice. Zvuky, které vydávají lvi jsou opravdu impozantní a často jsou tím pravým synonymem pro zvuky africké džungle. Kromě zvuků komunikují lvi i postoji těla a značkováním teritoria. Agresivitu dávají najevo ceněním zubů, mrskáním ocasem a stáhnutím uší. Pokud potkáte lva v takovémto postoji, doporučujeme rychlý ústup. Bohužel subsaharská Afrika je posledním útočištěm těchto nádherných zvířat. Jihoafrická republika se může pochlubit velkým výskytem těchto šelem. Spatřit je však vyžaduje dávku štěstí. Černý nosorožec (Diceros Bicornis) Toto zvíře, které dokáže běžet rychlostí až 60 km/h, je pohromou pro vše co si usmyslí zlikvidovat. Černý nosorožec je v porovnání se svým bílým kolegou mnohem agresivnější. Bohužel je černý nosorožec na pokraji vyhynutí, avšak JAR dosáhla výrazných úspěchů v záchraně tohoto unikátního tvora. Dospělý nosorožec měří v kohoutku okolo 1,7 metru a váží přes tunu. Má šedivé zabarvení a dva rohy. Má ostré pysky, které jsou určeny ke spásání křovin a dřevnatých rostlin, na rozdíl od nosorožce bílého, který má pysky mnohem citlivější. Samici se většinou narodí jen jedno mládě, váží okolo 40 kg a zůstává s ní dva až tři roky. Nosorožci jsou samotářská zvířata. Mladí nosorožci jsou ale často spatřeni v malých skupinkách, které vytvářejí pro ochranu. Mladý samec také často doprovází samce staršího. Nosorožci milují bahno a válení v něm. Takto ochlazují svoji kůži a chrání se před různými parazity. Během horkých dnů často hledají úkryt pod stromy a v hustých keřích. Jihoafrické republice se podařilo vyhrát bitvu o záchranu tohoto tvora, který se pomalu, ale jistě vrací do volné přírody. V JAR spatříte největší populaci těchto zvířat z celé Afriky. K vidění jsou v mnoha privátních rezervacích po celé zemi, v KwaZulu-Natal a národním parku Pilanesberg v Severozápadní provincii. Bílý nosorožec (Ceratotherium simum) Bílý nosorožec je po slonovi druhý největší suchozemský savec a je větší než nosorožec černý. Je to zvíře z prehistorických časů, které se za miliony let vývoje země změnilo jen nepatrně. Co příroda nedokázala za miliony let, to se člověku málem podařilo za jedno století. Naštěstí i bílým nosorožcům se zvětšila šance na přežití a v národních parcích a rezervacích v JAR se jich začíná vyskytovat stále více. Jejich kůže je tlustá, má šedivou barvu a je většinou hladká. Bílí nosorožci mají na rozdíl od nosorožce černého velmi klidnou povahu. Nedoporučuje se ale zkoušet, co tyto přírodní tanky vydrží, velmi rychle byste se totiž mohli ocitnout pod zvířetem vážícím až 2 500 kg! Tito nosorožci, jsou na rozdíl od černých, také velmi závislí na vodě. Samci si velmi dobře hlídají své teritorium, na kterém strpí pouze pár samic a podřízené samce. Pouze dominantní samec se může pářit se samicemi. Jak černí tak bílí nosorožci vydávají různé zvuky. Malá pětka Jihoafrická republika nemá jen pověstnou Velkou pětku, kterou ochraňuje. Žije zde také mnoho malých živočichů a hmyzu, kteří jsou taktéž nepostradatelnou součástí přírodního dědictví a přispívají k rovnováze v přírodě. Rejsek sloní Patří do skupiny macroscelididae a narazíte na něj po celé Jihoafrické republice. Když spatříte jeho nos, pochopíte, proč má tento horský rejsek přívlastek sloní. Živí se převážně hmyzem, jeho oblíbenou pochoutkou jsou termiti a mravenci. Dospělý váží 60 gramů a dosahuje délky 26 cm od čenichu k ocasu. Leopardí želva Tento plaz nedělá příliš velkou slávu svému jménu a zdaleka nemá takové lovecké schopnosti jako šelma podle které je pojmenován. Tato želva (geochelone pardalis) má však velmi krásný krunýř, který velmi připomíná leopardí kůži. Můžete ji spatřit v celém Západním Kapsku a v celé Africe, až k Sudanu a Etiopii. Dorůstá délky 61 cm, živí se většinou rostlinami, květinami, ovocem a jinými plody. Během září a října snášejí samice do vyhrabané díry v zemi okolo třiceti vajec. Když samci soupeří a přízeň samice, snaží se svého soupeře otočit na záda. Nosorožčí brouk Tento brouk (Dynastinae) je kupodivu ještě více agresivní než jeho jmenovatel. Byl pojmenován díky svému rohu, který mu vyrůstá z čela. Mají ho jen samci a používají ho k obraně území a během páření, k bojům s jinými samci. Když tento brouk dosáhne dospělosti, přestane jíst a uhyne, což činí jeho život poměrně krátký. Lví mravenec O kterém zvířeti můžete říci, že nemá ústa a vylučovací orgány a přesto je predátorem? Jistě nejdravější z Malé pětky je tento mravenec (Myrmeleontidae). Využívá malých písečných pastí ve tvaru V, aby ulovil svou kořist. Poté svou kořist vysaje dvěma masivními klepety. Jak mravenec roste, čas od času shazuje celou kůži. Ve skutečnosti je tento „lev“ pouze larvální stádium tvora, který když dosáhne dospělosti, vypadá jako vážka. Rozdíl mezi dospělým lvím mravencem a vážkou je ten, že mravenec má tykadla, můžete ho spatřit v noci a jeho křídla jsou delší než tělo. Soukeník buvolí Poslední z malé pětky je pták, který nemá absolutně žádnou podobu se svým temperamentním rohatým jmenovcem. Tohoto černého ptáka (Bubalornis niger) s červeným zobákem můžete spatřit nejčastěji v křovinatém území a v buši. K hnízdění má nejraději velké baobaby a akácie. Dorůstá většinou délky 24 cm a můžete ho rozpoznat i podle bílých znaků na ramennou a bocích.

Reklama