Kdo má jen trochu rád motory, pokukuje při čekání na vlek nebo na procházce po horách po každém lyžařském skútru. Někdo si jízdu na skútru i vyzkoušel. Ať už za jeho řídítky, nebo se zlomenou nohou na saních horské služby. Oba si z projížďky odnesli zážitek, ale jen ten první by si zkušenost se skútrem rád zopakoval.

Jízda se sněžným skútrem je jedinečná. Většina skútrů však v českých horách plní jinou roli, než je zábava. Vozí zásoby k horským chatám, horské službě pomáhají zachraňovat a běžkařům připravují přesnou a hlubokou stopu. Nejde zapomenout ani na to, že stále více lidí se chce na skútru projet pro své potěšení. Skútr jako zdroj zábavy si však cestu na české hory teprve hledá. „Jedná se o motorová vozidla, která za účelem zábavy a zvýšením hladiny adrenalinu na území národního parku nepatří,“ říká Jaromír Gebas ze Správy Krkonošského národního parku. Například kanadské Ontario nabízí milovníkům sněžných skútrů 50 tisíc kilometrů upravených cest vyhrazených speciálně pro skútry. České hory kvůli své rozloze tisíce kilometrů asi nikdy nenabídnou, ale v budoucnu lze čekat, že vedle běžkařů a lyžařů dostanou své cesty i jezdci na motorových saních. Jak se na skútru jezdí Na první pohled to vypadá jednoduše, řídit sněžný skútr není složité. Řidítka se podobají motorce, ovládání plynové rukojeti a brzdy také připomínají jednostopý stroj. Pohodlné sedlo je většinou pro dva, ve větších verzích pro tři osoby. Spojka chybí, modernější skútry mají většinou variátor, což funguje podobně jako automatická převodovka. Pro řidiče to znamená, že o řazení se starat nemusí. Až na zpátečku, kterou skútry samozřejmě mají. Ta se řadí páčkou. Řídítka ovládají přední lyže, motor pohání zadní pás. Také pohled do zákonů dá vzpomenout na motocykl. Na skútr se smí jen s helmou a řidičským průkazem skupiny A. Ale tady podobnost s motorkou končí a přichází realita sněžného skútru. K čemu lze tedy jízdu na skútru přirovnat? Někdo říká, že k ničemu, jiný hledá srovnání ve vodním skútru, nikdo však nemluví o motocyklu. „Technika jízdy je velice podobná jízdě na čtyřkolce. Znamená to, že jezdec musí vyvažovat tělem v zatáčkách, při jízdě do kopce a z kopce i při takzvaném traverzu,“ říká David Sura ze společnosti Yamamoto. Zmíněné čtyřkolky, které vypadají jako motorky s dvojnásobným počtem kol, jsou něco jako vzdálené sestřenice skútrů. Na horách jich také přibývá a někdy jsou k vidění i s pásy namísto kol (více o čtyřkolkách dále). Ale zpět ke sněžným skútrům. Kdo chce nový, musí si připravit stejnou sumu, jaká se v Česku platí za nové malé auto. Levnější variantu za ceny od 150 do 300 tisíc korun představují skútry značek, které bezpečně prozradí zemi svého původu. Jmenují se Buran a Tajga, ale někdy se jim přezdívá Harleye ze Sibiře. Obě ruské značky se profilují především jako stroje na práci. Tomu odpovídá i jejich doplňková výbava, kam patří nákladní saně nebo saně pro přepravu zraněných. Dokoupit lze i „stopaře“, zařízení, které řeže běžeckou stopu. Dražší Tajgy pečují o řidiče tím, že mají vyhřívané rukojeti. Pohled do technické specifikace prozradí, že ruské skútry používají přece jen zastaralejší techniku. Motor je chlazený vzduchem a má karburátor. Rychlost i přes 150 km/h. Podívejme se na opačné spektrum nabídky sněžných skútrů. Japonská Yamaha je známá především jako výrobce motocyklů. Asijská továrna však chrlí i sněžné skútry. Jejich cena začíná na 250 tisících korunách. A končí na dvojnásobku. To už ale jde o špičkový produkt Yamaha RX-1 ER s moderním čtyřtaktním čtyřválcovým motorem, dvaceti ventily a přímým vstřikem paliva. Taková technologie už se blíží více autu než motocyklu. Rozdíl mezi ruskými a japonskými stroji je i v hmotnosti. Zatímco Tajgy a Burany váží okolo 350 kg, japonské skútry jsou o 100 kg lehčí. Technologický rozdíl mezi stroji z Japonska a Ruska je tedy zřetelný. Ale v třeskutých zimách jede ten, kdo nastartuje v nejhlubších mrazech. Na to sázejí ruské stroje s jednodušší technikou, o nichž výrobce tvrdí, že je nezaskočí ani nejtvrdší sibiřská zima. Výrobců sněžných skútrů je však ještě více, srovnávat s velkým množstvím motocyklových nebo automobilových značek však není možné. Kromě ruské a japonské značky ještě v českých horách natrefíte na kanadské skútry firmy Bombardier, která své stroje prodává pod značkami Ski-doo a Lynx. Její nabídka se podobně jako u dalších značek dělí na skútry pro práci, volný čas, sportovní, turistické a na stroje pro děti. Dalšími značkami na českém trhu jsou Arctic Cat nebo Polaris. Objem motoru skútru se pohybuje nejčastěji mezi 350 a 800 cm³, díky tomu se na skútru jezdci prohánějí i rychlostí přes 150 km/h. Spotřeba paliva závisí na terénu a rychlosti. V průměru spotřebuje skútr okolo 20 litrů benzinu za hodinu svého provozu. Dobře se oblečte! Sněžný skútr může jezdit po zasněžené veřejné silnici, po níž se kloužou auta. Na silnici musí mít skútr kromě registrační značky i platnou homologaci. Musí tedy splňovat stejné požadavky jako auto nebo motorka. Jízdy se sněžným skútrem po loukách, sněhových pláních a lesních cestách se řídí místními pravidly. Platí, že co není povoleno, je zakázáno. Jízda mimo silnice však mívá přísné limity. Každý národní park, chráněná krajinná oblast nebo národní přírodní rezervace si může stanovit vlastní kritéria pro jezdce na skútrech. Sněžné skútry pro zábavu totiž na horách kdovíjak vítané nejsou. Jsou nepostradatelné pro horskou službu a pomáhají třeba při přípravě stop pro běžkaře. Jako stroje pro zábavu však narážejí na odpor. Jejich majitelé často jezdí mimo vyznačené trasy nebo pořádají noční nebezpečné přejezdy hor. Někteří si dovezou ze zahraničí skútr bez homologace a jezdí na něm tam, kde nemají. Na skútrech se někdy jezdí, i když už není téměř žádný sníh, a mladá rostlinná kultura tím trpí. A proto například v Krkonoších dnes povolení k jízdám na skútrech mimo silnice dostane jen ten, kdo skútr opravdu potřebuje. Kdo chce brázdit hory pro zábavu, spíše neuspěje. Než usednete na sněžný skútr, měli byste pamatovat na dobré oblečení. V tom lze jízdu na skútru srovnávat s motocyklem a ještě připočíst studené zimní klima. Někteří výrobci sněžných skútrů nabízejí ke svým strojům i speciální obleky pro řidiče. Druhou možností jsou motocyklové obchody, které nabízejí vyhřívané bundy a kalhoty pro motocyklové jezdce. Sněžný skútr si cestu na zdejší hory teprve hledá. V budoucnu lze očekávat, že se objeví speciální trasy pro delší vyjížďky určené milovníkům těchto strojů. Skútry do národního parku nepatří Jaromír Gebas ze Správy Krkonošského národního parku, kde působí na odboru péče o les, říká v rozhovoru pro SNOW, že sněžné skútry využívané pro zábavu nemají na území národního parku co pohledávat. S výjimkou těch, které slouží zásobování a zachraňování lidí. Sněžných skútrů na horách přibývá, jak je vítáte v Krkonoších? Nedá se plně zastávat názor, že neustále přibývá skútrů. Jedná se o přirozený nárůst. Spolu s tím, jak přibývá majetných občanů, apartmánových domů, tak narůstá i vybavenost těchto majitelů. Na vlastním území národního parku zaznamenáváme černé vyjížďky směřující ven z obcí. Kolik skútrů v zimě po Krkonoších jezdí? V zimním období se pohybuje na území národního parku zejména ve II. a III. zóně a ochranném pásmu okolo 290 skútrů. Pouštíte skútry bez povolení i na neveřejné komunikace? Kdo má šanci povolení, aby směl jezdit i mimo silnice, získat? Provoz sněžných skútrů je možný pouze za určitých podmínek, které stanoví zákon, prováděcí předpisy a vyhlášky. Povolení je v Krkonoších zejména vydáváno pro potřeby zásobování, provozovatele a majitele horských objektů, zdravotní a záchrannou službu. Zaznamenali jste nějakou nehodu, kde byl na vině řidič skútru? Pokud se jedná o černé vjezdy a projížďky po území národního parku, ve většině případů se jejich nehody nehlásí. Máme i jednu oficiální nehodu zaznamenanou na území národního parku. Stala se před třemi roky, na vině byl nejen havarující řidič skútru, ale díl viny nesli i další jezdci na skútrech, kteří s ním jeli ve skupině. Nepřemýšlíte o tom, že byste skútrům vymezili nějakou zasněženou trasu, po níž by se mohl každý zájemce svézt? V současné době již existují jak ve východní, tak střední části Krkonoš – v ochranném pásmu – půjčovny sněžných skútrů. Zájemcům se tak skýtá možnost si na vyhrazeném místě zvýšit dávku adrenalinu. Čím sněžný skútr nejvíce škodí horám? Ohrožují přírodu v mnoha ohledech. Od hlučnosti, která je v místech, kde se pohybují, neobvyklá. Dále jde o poškozování upravovaných lyžařských sjezdových a běžeckých tratí. Skútry omezují navíc pohyb lyžařů na těchto trasách a vynucují si prostor pro svou jízdu. Jedná se o motorová vozidla, která za účelem zábavy na území národního parku nepatří. Jak pohlížíte na tzv. čtyřkolky? Při dobrých sněhových podmínkách lze pro čtyřkolky využít lokalit, které jsou pro ně určeny, tedy motokrosové areály v podhůří Krkonoš. Čtyřkolky mohou mít pásy Čtyřkolové motocykly mohou konkurovat sněžným skútrům. Stačí mít tu správnou čtyřkolku, posadit ji na zvedák a kola vyměnit za trojúhelníkové pásy. Čtyřkolek je na trhu velké množství. Nabízí se stroje renomovaných výrobců motorek jako jsou Yamaha, Suzuki nebo Kawasaki, ale i zcela neznámé čtyřkolky prakticky neznámých značek. Sundat kola a nasadit na ně pásy je možné jen na některé z nich. Například u Yamahy musíte mít některý ze strojů s pohonem všech kol. Čtyřkolky se totiž vyrábějí buď s pohonem zadním kol, nebo jako stroje 4x4. Sada čtyř pásů přijde v případě Yamahy na 130 tisíc korun. A nejlevnější čtyřkolka, na niž lze pásy namontovat, stojí u japonského výrobce 230 tisíc. Když se obě částky sečtou, stojí čtyřkolka s pásy stejně jako sněžný skútr. Ale čtyřkolka má tu výhodu, že na ní můžete jezdit celý rok. Čtyřkolky se ale hlavně využívají pro jízdu v terénu a bez pásů. Na trhu je celá řada strojů od dětských s motory s malými výkony až po silné stroje s motory kolem 650 cm³. Nejmenší čtyřkolky stojí okolo sta tisíc, nejdražší a nejsilnější stroje přijdou i na více než 400 tisíc korun. Podle využití se čtyřkolky dále dělí na pracovní stroje a modely pro zábavu. Safari na skútru Zatímco na českých horách se sněžné skútry používají hlavně k práci a zábava se skútrem naráží na finanční možnosti a rozlohu zdejších pohoří, existují místa tomuto dopravnímu prostředku zaslíbená. Třeba ve finském Laponsku si můžete vybrat z široké nabídky výletů za řídítky sněžného skútru. Za 158 eur vyjedete na šestihodinový výlet dlouhý až 100 kilometrů napříč zdejší arktickou přírodou. Zimní Safari v blízkosti města Rovaniemi zavede turisty na skútru na odlehlá místa plná mrazu, ale i promrzlého slunce. Cestou je připraveno několik zastávek. Oběd se podává na samotách, kde místní připravují domácí pokrmy, teplá káva se podává na dalším stanovišti, kterým je ohniště ve volné přírodě. V nabídce finských cestovních kanceláří jsou i podvečerní tříhodinové výlety prosvícené polární září. Cena zahrnuje půjčení skútru včetně paliva a výbavy, kolonu doprovází průvodce. Anebo můžete do Kanady. Ontario se rádo označuje jako ráj jezdců na sněžných skútrech. Zaručuje neuvěřitelných 50 tisíc kilometrů upravených tras právě pro milovníky skútrů. Upravené cesty vedou napříč celou provincií Ontario. Od severu, kde pevninu oblévá Severní polární moře až na jih, kde hranici Ontaria tvoří Velká jezera. Po trase si turisté na skútrech mohou oddychnout a navštívit některé z měst. Sezona v Ontariu trvá od prosince do dubna, průměrná sněhová pokrývka sahá ke dvěma a půl metrům. Kdo chce, může začít kurzem bezpečné jízdy. Nabízí ho místní škola jízdy na sněžném skútru.

Reklama