O registrovaném partnerství toho hodně namluvili a napsali jak jeho příznivci, tak i jeho kritici. Málo pozornosti však bylo v polemikách věnováno skutečnému obsahu zákona. A když už přece, spíše výjimečně, došlo na obsah zákona, byly prezentovány informace nepřesné, zkreslující nebo i zcela nesprávné (např. 17. 2. v Hospodářských novinách poradce prezidenta republiky Petr Mach v příspěvku Zákon nemá zvyšovat prestiž.)

Zákon upravuje zejména podmínky vzniku a zániku registrovaného partnerství a jeho registrace příslušnými správními úřady; povinnosti a práva partnerů včetně vyživovací povinnosti mezi partnery; oprávnění partnerů v trestním řízení; dědické nároky partnerů, užívání a přechod práv k nájemnímu bytu; zákaz vzniku pracovněprávního vztahu mezi partnery; právo na informace o zdravotním stavu partnera (poučení o povaze onemocnění a o potřebných výkonech léčby). Prezident republiky zákon o registrovaném partnerství, který předtím schválila Poslanecká sněmovna i Senát, vetoval. O napadeném (vráceném) zákonu bude hlasovat Poslanecká sněmovna (nikoliv Senát) znovu. Jestliže sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Odpůrci svazků osob stejného pohlaví, k nimž patří i autor tohoto příspěvku, se pak budou muset smířit s tím, že zákon o registrovaném partnerství jako platná součást právního řádu ČR nabude účinnosti (a bude podle něj možno postupovat v praxi) prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. V opačném případě (nebude-li zákon opětovně schválen kvalifikovanou většinou (101) poslanců, která by přehlasovala veto prezidenta) zákon nebude platit. Registrované partnerství je trvalé společenství dvou osob (partnerů) stejného pohlaví vzniklé způsobem stanoveným zákonem. Partnerství vzniká projevem vůle dvou osob stejného pohlaví učiněným před příslušným (vyhláškou ministerstva vnitra určeným) správním (obecním, obvodním aj.) úřadem (pro každý kraj bude určen jeden úřad), a to formou souhlasného svobodného a úplného prohlášení těchto osob o tom, že spolu vstupují do partnerství. Prohlášení se podle zákona nečiní veřejně, ani slavnostním způsobem, ani za přítomnosti svědků (jako je tomu v případě sňatku muže a ženy). Ovšem není vyloučeno, že v praxi budou prohlášení činěna veřejně, před svědky, neboť úřad určuje místo, kde prohlášení přijímá. (Vznik partnerství bez osobní účasti jednoho z budoucích partnerů, zastoupeného na základě plné moci zástupcem, možný není.) Do partnerství může vstoupit každý, komu to zákon nezakazuje. Podmínkou vstupu do partnerství je, aby alespoň jedna z osob vstupujících do partnerství byla státním občanem České republiky. Do partnerství nemohou vstoupit osoby navzájem příbuzné v linii přímé (tedy rodiče, prarodiče, děti, vnuci, pravnuci) a sourozenci. Do partnerství nemůže dále vstoupit osoba, která nedosáhla věku 18 let, nemá způsobilost k právním úkonům, nebo již dříve uzavřela manželství nebo která již dříve vstoupila do partnerství anebo do obdobného svazku osob stejného pohlaví v zahraničí, a její manželství nebo partnerství anebo obdobný svazek trvá. Partneři mají v partnerství (obdobně jako muž a žena v manželství) stejné povinnosti a stejná práva. O záležitostech partnerského soužití rozhodují oba partneři společně; nedohodnou-li se v podstatných věcech, rozhodne na návrh některého z nich soud. Partner je zásadně oprávněn zastupovat druhého partnera v jeho běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Jednání jednoho z partnerů při obstarávání běžných záležitostí partnerství zavazuje oba partnery společně a nerozdílně; to platí pro závazky vzniklé v době trvání partnerství, i v případě, že partnerství následně bylo prohlášeno za neplatné nebo zaniklo. Existence partnerství není překážkou výkonu rodičovské zodpovědnosti partnera vůči jeho dítěti ani překážkou svěření jeho dítěte do jeho výchovy. Partner, který je rodičem, je povinen zajistit vývoj dítěte a důsledně chránit jeho zájmy při použití přiměřených výchovných prostředků, tak aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a ohroženo jeho zdraví a tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Trvající partnerství však brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte. Pokud jeden z partnerů pečuje o dítě a oba partneři žijí ve společné domácnosti, podílí se na výchově dítěte i druhý partner; povinnosti týkající se ochrany vývoje a výchovy dítěte se vztahují i na tohoto partnera. Další část čtyřdílného seriálu přineseme zítra.

ČR právo paragrafy

Reklama