Arteriální hypertenze neboli vysoký krevní tlak (dále hypertenze) je nejčastější onemocnění kardiovaskulárního systému (srdce a cévy) nejen u nás, ale i ve světě. Za hypertenzi považujeme opakované zvýšení krevního tlaku na hodnoty 140/90 mmHg (milimetrů sloupce rtuti při vyšetření rtuťovým tlakoměrem nebo tonometrem u lékaře) a více při nejméně dvou návštěvách u lékaře. Hypertenze představuje jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů aterosklerózy, která se manifestuje nejčastěji ve formě ischemické choroby srdeční (srdeční infarkty, angina pectoris, náhlá smrt) anebo vznikem cévních mozkových příhod ("mozkové mrtvice"). Tyto komplikace vedou mnohdy k úmrtí či k trvalé invaliditě.

Existuje léčba hypertenze/vysokého krevního tlaku? Hypertenze je ve většině případů chronickým onemocněním s nutností celoživotní léčby. Hypertenze probíhá většinou bezpříznakově, pokud se nevyvinou již orgánové komplikace. V drtivé většině případů lze těmto komplikacím správně vedenou léčbou předejít. Pro léčbu jsou nejvhodnější takové skupiny léků, o kterých je známo z velkých studií, že prokazatelně snižují kardiovaskulární riziko a zlepšují celkovou prognózu. Výhodné jsou zejména takové léky, které nezvyšují, nebo dokonce přímo snižují aktivitu sympatického nervového systému - pravděpodobně nejdůležitějšího faktoru při vzniku hypertenze a/nebo jejích komplikací. Jak vypadá léčba vysokého krevního tlaku/hypertenze v České republice? Přes určité pokroky v povědomí naší společnosti o tomto onemocnění je stále procento správně léčených nemocných (tj. s hodnotami krevního tlaku při léčbě pod 140/90 mmHg) u nás poměrně nízké (kolem 20-25 %). Toto číslo je však zcela srovnatelné s vyspělými civilizovanými zeměmi, takže se jedná o celosvětový problém. Jaké jsou důvody neuspokojivé situace? Ve většině případů je za neúspěšnou léčbu vysokého krevního tlaku zodpovědný přístup pacientů. Domnívají se, že po zahájení podávání léků jsou již vyléčeni, léky vysazují a přestávají docházet k lékaři. Nebo užívají léky jen nepravidelně a stejně tak nepravidelně chodí na kontroly k lékaři. K tomuto přístupu svádí jednak chronický/celoživotní charakter onemocnění vysokým krevním tlakem a jednak absence jakýchkoliv potíží u většiny nemocných. V menšině případů mohou k vysazení léčby přispět i vedlejší účinky farmak. Tyto vedlejší účinky jsou však málo časté a navíc se jim dá čelit náhradou jednoho léku za jiný z další skupiny. Jak se má nemocný s hypertenzí chovat? Především je důležitá správná motivace a vědomí nezbytnosti celoživotní léčby i při absenci jakýchkoliv příznaků. Důležité je pravidelné užívání léků snižujících krevní tlak. Pokud vzniknou vedlejší účinky těchto léků, což je málo časté, lze daný lék po poradě s lékařem nahradit jiným. Důležité jsou rovněž pravidelné návštěvy u lékaře s měřením krevního tlaku. Hodnoty krevního tlaku při léčbě by měly být nižší než 140/90 mmHg, v případě současné cukrovky neboli diabetu mellitu dokonce pod 130/80 mmHg. Může nemocný sám ovlivnit výši svého krevního tlaku režimovými opatřeními? Jednoduchá odpověď zní: může - při provádění níže uvedených opatření:

• 1. Snížení tělesné hmotnosti při nadváze či obezitě: jedná se o nejdůležitější a nejefektivnější opatření. Normalizace tělesné hmotnosti vede u řady nemocných s hypertenzí i k současné normalizaci vysokého krevního tlaku, nebo alespoň ke snížení dávek antihypertenziv. Redukce hmotnosti o 5 kg vede nejen ke snížení TK, ale i k příznivému ovlivnění dalších metabolických abnormalit (zvýšené hladiny cukru, tuků).
• 2. Restrikce příjmu sodíku: je doporučováno snížení příjmu sodíku (potravin s nižším obsahem soli) na úroveň nižší než 100 mmol/den, tj. pod 6 g NaCl/den. Odpověď krevního tlaku bývá individuální, výraznější snížení je pozorováno u starších nebo obézních osob.
• 3. Snížení příjmu alkoholu: nadměrná spotřeba alkoholu může vést ke zvýšení krevního tlaku a k rezistenci na antihypertenzní léčbu. Je doporučováno snížení příjmu alkoholu na maximálně 30 g za den (250 ml vína nebo 720 ml piva) u mužů a maximálně 20 g za den u žen.
• 4. Pravidelná fyzická aktivita: doporučuje se aktivita vytrvalostního charakteru (rychlá chůze, běh, lyžování, plavání, turistika apod.) po dobu 30-45 minut třikrát až čtyřikrát týdně. Tento typ tělesné námahy nejen snižuje krevní tlak, ale může regulovat hmotnost a příznivě ovlivňovat lipidový metabolismus. Naopak nevhodné je izometrické cvičení, například kopání, zvedání břemen apod.
• 5. Abstinence nikotinu vede ke snížení celkového kardiovaskulárního rizika, tj. rizika infarktů, mozkových mrtvic apod.
• 6. Jsou doporučována i další opatření, jako je omezení stresu či různé dietní úpravy (zvýšení přísunu ovoce, zeleniny, ryb a snížení příjmu tuků). Vhodná je rovněž v indikovaných případech lázeňská léčba, využívající komplexní léčebné přístupy (dieta, pohybová aktivita, omezení stresu).

Reklama