Pokusy vymýtit prostituci jsou stejně staré jako prostituce sama. Veškerá snaha je však víceméně marná - jak se zdá, "nejstarší řemeslo" totiž bude existovat tak dlouho, dokud bude existovat poptávka po jeho službách. A ta, jak ukazují statistiky, u nás neklesá ale naopak roste. "Láska na prodej" není v Česku ilegální, ale kněžky lásky jsou mimo státní a zdravotní kontrolu a regulaci a výnosy z prostituce nepodléhají zdanění. Přitom podle odhadu Českého statistického úřadu tvořil v roce 2000 podíl prostituce na HDP zhruba 0,2 procenta, což činí 4,6 mld. Kč. Nabízí se tedy otázka, proč prostituci rozumným způsobem neregulovat a nesnížit tak rizika spojená s jejím provozováním, když už ji nejsme sto vymýtit.

Podle studií Ministerstva vnitra totiž v posledních letech došlo v ČR k velkému rozšíření prostituce, na niž se váže mravnostní, násilná i majetková kriminalita, jakož i nejrůznější formy organizovaného zločinu. Stát u nás aplikuje tzv. aboliční přístup, který prostituci ani nezakazuje a ani nepovoluje, postihuje pouze jevy, jež prostituci doprovázejí (nucení k prostituci, kuplířství, obchod se ženami). Vedle aboličního existují dále přístupy represivní a reglementační. Represe znamená zákaz prostituce, trestání prostituujících osob i zákazníků. Historie ukazuje, že její použití prostituci nevymýtí, pouze skryje do ilegality. Odborníci proto jednoznačně preferují reglementaci. Ta prostituci trpí, respektive legalizuje, zároveň ji však podřizuje státnímu dozoru a kontrole, včetně navazujících sociálních, zdravotních a preventivních opatření. Výhodou je, že prostituce pak nefiguruje ve sféře zájmu organizovaného zločinu. Tento přístup uplatňuje například Rakousko, Holandsko, SRN, Švýcarsko nebo Maďarsko. Na základě zkušeností ze zahraničí není oprávněné se domnívat, že tyto problémy lze účinně řešit jiným způsobem než legalizací prostituce. Už v roce 1999 se tehdejší ministr vnitra snažil prosadit zákon, který prostituci zrovnoprávňoval na trhu práce. Prostitutkám by přiděloval postavení samostatně výdělečných osob, podnikajících podle živnostenského zákona. Tyto osoby by podléhaly registraci a pravidelným lékařským prohlídkám, platily daně a sociální a zdravotní pojištění. Navrhovaná úprava předpokládala také legalizaci erotických podniků, dávala pravidla jejich zřizování a provozu. Obec by pak měla mít možnost vybírat za provozování takovýchto podniků místní poplatky ve formě místních daní. Při závěrečném projednávání však odborníci na mezinárodní právo zjistili, že navrhovaná úprava je v rozporu s mezinárodní "Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob", ke které ČR přistoupila roku 1958. I přesto však vláda trvá na tom, že "problém prostituce je skutečně efektivně řešitelný jen za předpokladu přijetí specielního zákona o regulaci prostituce"(Návrh opatření k řešení problémů souvisejících z prostitucí, rok 2000). Spory se vedou pouze o to, zda je nutné Úmluvu vypovědět či zda je tento dokument již natolik přežitý, že není vůbec nutné vztah ČR k ní řešit. Zákonem o legalizaci prostituce se tedy zřejmě bude zabývat až po volbách zvolená sněmovna a je pravděpodobné, že úpravu podobnou popsanému návrhu přijme. Zřejmě se tedy dočkáme okamžiku, kdy se prostitutky stanou "obyčejnými" živnostnicemi. Budou vést účetnictví, chodit na pravidelné lékařské prohlídky a výdaje na kondomy si odepíšou z daní. Stejně jako ostatní si budou stěžovat na neschopné úřady a složitá daňová přiznání. Z pohledu daňového poplatníka si nelze než říci - konečně.

Reklama