Po druhé světové válce vydal prezident Edvard Beneš v srpnu 1945 ústavní dekret, podle něhož systémem nepřímých voleb vzniklo jednokomorové Prozatímní Národní shromáždění. Poslanci byli vybíráni na základě politické parity, přičemž každá strana Národní fronty dostala přímo 40 mandátů a zbytek byl přidělen pro kulturní a jiné instituce a pro osobnosti národního významu.
18. dubna 1920 | ||
Politické strany | % | mandáty |
Komunistická strana Československa | 31,05 | 93 |
Komunistická strana Slovenska | 6,89 | 21 |
Československá strana lidová | 15,64 | 46 |
Československá sociální demokracie | 12,05 | 37 |
Československá strana národně socialistická | 18,29 | 55 |
Strana práce | 0,71 | 2 |
Demokratická strana | 14,07 | 43 |
Strana slobody | 0,85 | 3 |
Prázdné lístky | 0,45 | - |
- ve volbách kandidovalo 8 stran, po čtyřech v Čechách a na Slovensku
- voleb se zúčastnilo 7,102.893 voličů, kteří rozhodovali o rozdělení 300 mandátů. Parlamentní volby 1948 graf - přehled mandátů Volby 30. května 1948 byly prvními po únoru 1948. Volilo se do Národního shromáždění a v nabídce byla jednotná kandidátka Národní fronty (NF). Nesouhlas s kandidátkou NF mohli voliči projevit odevzdáním bílého lístku. Volební řád připouštěl formálně i opoziční kandidátky za předpokladu, že kandidát získá 1000 podpisů. Obecně
- voleb se zúčastnilo 93,5 procenta zapsaných voličů
- pro kandidátku NF odevzdalo hlasy 89,3 procenta
- bílých lístků bylo 10,7 procenta
Po roce 1948
Od roku 1948 až do roku 1989 se volila kandidátka Národní fronty celkem osmkrát (naposledy v roce 1986). Ve všech volbách volilo jednotnou kandidátku kolem 99,4 až 99,7 procenta voličů. Kandidáty vybírala podle zákona Národní fronta, fakticky však KSČ.