Vyhlášením Československé republiky 28. října 1918 se Praha stala hlavním městem samostatného státu. 13. listopadu byl zákonem o reorganizaci městské správy rozpuštěn dosavadní nejvyšší pražský správní orgán: sbor obecních starších a s ním byl zrušen i úřad starosty. Místo toho byl Národním výborem jmenován správní sbor hlavního města, jehož úkolem bylo řídit město a provádět všechny nezbytné reformy související s přeměnou Prahy z provinčního "rakouského" města v metropoli mladé demokratické republiky. Předsedou tohoto dočasného orgánu a tedy primátorem se stal JUDr. Přemysl Šámal.
Pracoval však i ve "stranické" politice, podílel se na zformování národně demokratické strany, jedné z důležitých partají celého meziválečného politického spektra. Za tuto stranu byl ostatně i členem revolučního Národního shromáždění - 1. československého parlamentu.
Ve funkci pražského primátora setrval Šámal pouze do prvních obecních voleb, do 15. června 1919. Za své krátké působení však přispěl k úspěšné transformaci pražské správy z "rakušácké" do demokratické podoby. 21. prosince 1918 přivítal před Staroměstskou radnicí jménem všech Pražanů T. G. Masaryka po jeho návratu ze zahraničí.
Masaryk si spolehlivého a schopného přítele záhy vyžádal do svých služeb, a tak ihned po složení primátorského úřadu nastupuje Šámal do funkce kancléře prezidenta republiky. Tuto funkci pak vykonával nepřetržitě, nejen po celou dobu Masarykova prezidentování, ale i za jeho nástupce Edvarda Beneše. Patřil tak ke klíčovým figurám politické skupiny nazývané "Hrad" a mnohými jejími protivníky byl dokonce označován za jakousi "šedou eminenci" ovlivňující politiku prezidenta.
Do penze odešel Šámal až po nástupu Emila Háchy do prezidentského úřadu, ve věku 71 let. V pohnuté době po rozbití Československa a nacistické okupaci země odmítl odejít do exilu a přes poměrně nepříznivý zdravotní stav se s podotknutím, že "víc nemohou, než mne zabít", se zapojil do rodícího se odboje. Odbojové zkušenosti z dob Maffie však nebyly tím nejlepším základem v nové situaci. Metody a možnosti gestapa byly totiž v porovnání s někdejšími rakouskými policajty nesrovnatelně nebezpečnější.
Šámalovy aktivity nezůstaly dlouho utajeny a v lednu 1940 byl zatčen. Bez ohledu na jeho vysoký věk a špatný zdravotní stav, byl nacisty po čtyři měsíce za nelidských podmínek vyslýchán. Nepromluvil. Nakonec byl převezen do věznice Alt Moabit v Berlíně, kde se jeho zdravotní stav již zhoršil natolik, že gestapo umožnilo jeho umístění do soukromého sanatoria. Bylo však již pozdě. 9. března 1941 JUDr. Přemysl Šámal v Berlíně zemřel ve věku 74 let.
Zloba nacistů se poté obrátila proti jeho rodině. Za heydrichiády byl popraven syn Jaromír, snacha poslána do Osvětimi a Šámalova dvě vnoučata prošla dětskými tábory v Polsku a posléze byla předána do Německa na poněmčení.
JUDr. Přemysl Šámal patří k neprávem poněkud opomínaným osobnostem české politiky. Přestože jeho působení ve funkci pražského primátora bylo jen krátkodobé a v jeho celoživotní kariéře představovalo pouhou epizodu, jeho jméno by mělo být, a to nejen Pražany, vzpomínáno s úctou.
Reklama
