Město Ferrara je naopak tak trochu oázou klidu a idylickým městem, které rozhodně má co nabídnout, ale zároveň není jako ostatní italská města přeplněno davy turistů.

Pupek Itálie, jak se někdy říká kraji Emilia-Romagna, jednomu z význačných italských kulinářských center, je pro turisty velkým lákadlem. Právě zde byste totiž našli kořeny takových lahůdek jako jsou tortellini, parmská šunka, parmezán či bolognské špagety. Vedle známých měst jako je Bologna, Parma, Ravenna či Rimini najdete zde najdete také méně známé město Ferrara. Díky tomu, že hlavní turistický ruch je soustředěn do výše zmíněných měst, si můžete ve Ferraře vychutnávat prohlídku mnoha zajímavých památek v poklidné atmosféře klidného univerzitního města. Pár slov k historii Přestože Ferrara v Emilii-Romagni snad nikdy nehrála hlavní roli a nemůže se pochlubit "mediálně" proslavenými pamětihodnostmi, neznamená to, že nemá co nabídnout. Město bylo založeno až v 8. století Langobardy a o čtyři století později bylo svobodným městem. Ve 13. století se k moci dostal rod Este, který v podstatě vytvořil Ferraru takovou, jaká je dnes. Panovníci z rodu Este sice nebyli zrovna lidumilové a vládli dosti despoticky, ale možná právě díky tomu se přičinili o rozkvět města, které se tak stalo centrem kultury. V 16. století proběhla úspěšná přestavba města, ale zároveň toto století pro Ferraru bylo koncem jejího rozkvětu. V roce 1597 se totiž Ferrara, vzkvétající město, stalo součástí papežského státu a postupně začalo ztrácet na významu a upadat. Později byla připojena k Italskému království a dodnes spí ukryta za svými silnými hradbami a snaží se zachovat svoji vážnou atmosféru. I když má dnes více než 130 000 obyvatel, marně byste tu hledali ruch velkoměsta nebo jen třeba nějaký významnější průmysl. Prohlídka města Přijíždíme do města a následujeme šipky označené nápisem Centro Storico, vedoucí do historického centra. Zanedlouho už míjíme jednu z nejvýznamnějších památek Ferrary, vodní hrad Castello Estense. Téměř prázdnými ulicemi se pak dostáváme ke hradbám a kousek od nich parkujeme. Dál už se vydáváme po svých. První objekt, který chceme navštívit, je Palazzo Schifanoia, letní sídlo rodu Este. Tento palác určený téměř výhradně zábavě a odhánění nudy, je doporučován ve všech průvodcích. Zdejší vládci jej začali stavět již ve 14. století a dokázali zde trávit celé hodiny. A protože nudy bylo asi ještě pořád dost, v průběhu staletí palác mnohokrát zvětšovali. Nejzajímavější částí paláce je tzv. Sál měsíců, vyzdobený freskami znázorňujícími jednotlivé měsíce od různých umělců Ferrary. Od paláce Schifanoia se dostáváme k hlavní tepně historické Ferrary, ulici Corso Giovecca. Míříme k Palazzina Marfisa d'Este, paláci Marfisy d'Este. Prohlížíme si starobylé sídlo Marfisy z 16. století, ale kromě víceméně podobných pokojů s několika kusy nábytku zde nic moc není. Pokračujeme tedy dále směrem ke Casa Romei, nádhernému a skvěle zachovalému domu nejbohatšího Ferrařana Romea. Prohlídka je opravdu nádherná a stojí za to. Nezapomeneme samozřejmě nakouknout ani naproti do budovy zdejší univerzity, která je rovněž velmi zajímavá, ale již o trochu modernější. Rozmanitými uličkami se po chvíli chůze dostáváme na náměstí Piazza Cattedrale. Snad v žádném italském městě nemůže chybět dóm, a proto ho nacházíme i zde. Ne, že by tento byl nějak velkolepý či známý, spíše je kuriózní svou různorodostí. Protože stavba dómu trvala poněkud déle, je zde jasně vidět zajímavý přechod mezi románským slohem v nižších patrech a zdobnější gotikou výše. Zajímavé je také to, že z pravé strany je na dóm přilepena celá řada kamenných obchůdků se vším možným. Vevnitř je však dóm nádherný, a protože mám rád starší stavby, zůstávám zde chvíli a kochám se tou nádherou. Za chvíli jsem zpět na náměstí, kde stojí mnoho hloučků postarších pánů s bicykly, kteří zde vášnivě diskutují o sportu či politice, a jako správní Italové u toho samozřejmě pořádně gestikulují. Hned naproti dómu pak stojí ještě středověký Palazzo del Comune, dnešní radnice, která původně sloužila jako rezidence rodu Este. Člověk tu pomalu nenajde nic, co by někdy nesloužilo rodu Este. Z náměstí je to pak už jen pár kroků k hradu Castello Estense, kolem kterého jsme projížděli cestou přes město. Není asi žádným překvapením, že i tento hrad sloužil jako sídlo rodu Este. Stavěl se více než 200 let, od roku 1385. Hrad vypadá poměrně okázale, ale na druhou stranu působí opravdu hrozivě a člověk si při pohledu na něj dokáže asi nejlépe představit, jak despoticky vládl rod Este a jak musel být mezi místními obyvateli oblíbený. Stavba je postavená z červených pálených cihel, hlídán je čtyřmi věžemi a kompletně ho obklopuje mohutný vodní příkop. Pro případ nebezpečí byli vládci zabezpečeni dobře a pro jistotu hned všechny odpůrce věznili v podzemním hradním vězení. Tam nebyli vězněni jen odpůrci rodu, nýbrž i jeho příslušníci. Mezi ně patřila například i Parisina Este, která byla vévodovi nevěrná se svým stejně starým nevlastním synem. Dnes poskytuje hrad prostory městským úřadům. Jeden rekord na konec A na závěr naší prohlídky města jsme si schovali ještě malou třešničku na dortu. Ve Ferraře totiž najdete také nejstarší hospodu na světě. Al Brindisi, jak se tento podnik jmenuje, je zapsána i v Guinessově knize rekordů. Začala fungovat již v roce 1435 pod názvem Hostinec U malé opičky. A kromě tohoto prvenství se může tato hospoda pochlubit i řadou dalších zajímavostí, hosty zde bylo mnoho slavných umělců a také Mikuláš Koperník. Ten zde dokonce zapíjel svoji promoci v oboru církevního práva. Ceny nejsou na italské poměry nijak extrémně vysoké, takže si zde můžete vybrat z bohatého jídelníčku typických italských jídel nebo také ochutnat některé z mnoha vystavených vín, a to jak mladších, tak i opravdu archivních. Našli jsme zde dokonce i dvě starší láhve z naší vlasti. Po příjemné prohlídce nejstarší hospody světa už míříme zpět k našemu zaparkovanému automobilu. Procházíme opět typickými italskými uličkami se spoustou architektonicky zajímavých budov. Zanedlouho již přicházíme k ferrarským hradbám, tedy dnes spíš běžecké dráze, protože poměrně dlouhý hradební okruh je často využíván běžci. Ještě naposledy projíždíme poklidnými ulicemi i uličkami Ferrary a za chvíli už je toto osamělé město pryč.

Evropa cestování cestopis Cestujeme Evropou

Reklama