"Už několik nocí se mi zdá, že mě ve snu pronásleduje pavouk a já před ním utíkám, ale vždycky mě dostihne a jde po mně směrem k obličeji. V tu chvíli se probudím a začnu ze sebe toho pavouka odhazovat. Pak přestanu, protože si uvědomím, že to byl jen sen. V každém snu vystupuje buď můj nynější přítel a nebo nějaký jiný kluk. Většinou se tam s nimi líbám." Petra S., 19 let, svobodná, bezdětná, studentka

"Velcí pavouci se do mě zakusují a já je vytrhávám a odhazuji." Erika M., 22 let, svobodná, bezdětná, studentka "Velké hnízdo štírů nebo škorpiónů, živých i mrtvých. Jeden mě píchl do malíčku. Měla jsem tam zahnuté žihadlo. Všichni křičeli, že umřu, ale já věděla, že jsem imunní." Simona C., 42 let, vdaná, tři děti, podnikatelka Ženy pavouky (natož štíry) zpravidla zrovna nemilují. Děsí je z několika příčin. Pavouk se jim především jeví jako nesmírně záludný tvor. Skrývá se kdesi ve štěrbinách, proniká do našich domovů, hbitě utíká po svých mnoha nožkách za nábytek, kde ho lze jen obtížně chytit. A co víc! Některé druhy číhají neviděny za okrajem dovedně spletených sítí, aby ve chvíli, kdy se do nich zamotá nebohá muška, vyrazily a doslova ji vysály. Možná, že právě tato okolnost přispěla k vytvoření archetypu pavouka, jakožto symbolu muže zmocňujícího se bezbranné ženy. V tomto smyslu lze porozumět i uvedeným snům našich čtenářek. Ve všech třech případech jde o projev dvojakého, a tedy nevyrovnaného, postoje k mužům. V případě slečny Petry tomuto výkladu napovídá už ta okolnost, že se jí zdá o pavoucích, kteří se blíží k jejímu obličeji, a zároveň o chlapcích, s nimiž se líbá. Líbání je velmi intimní a citově nabitá záležitost, a Petra se zřejmě kdesi v hloubi své duše obává, aby ji muži "nevysáli" jako pavouci mouchu. K tomuto hororovému scénáři téměř dochází ve snu slečny Eriky, v němž se velcí pavouci s chutí zakusují do jejího těla. Ona je však odhazuje doslova jako obtížný hmyz. Smysl je ovšem obdobný jako v předešlém případě. V případě paní Simony se v jejím snu odrážejí její větší životní zkušenosti. Štírů je celé velké hnízdo, někteří jsou živí, jiní již mrtví. Podobně jako muži, kteří se nějak zapsali do jejího citového života, na některé je vzpomínka ještě živá, na jiné již "mrtvá". Jeden se jí však dotkl zvláště citelně a "uštkl" ji jako štír. Jen ona sama ví, kdo to byl či je. Simona se však již cítí vůči těmto citovým "žihadlům" imunní. Chce jít svou cestou a na utržené životní "rány" se již neohlížet.

Reklama