Statný stařík omotává na plstěné čepičce kolem hlavy šátek do podoby turbanu. Ve vyšisovaném úboru na pomezí saka a vojenské uniformy vyhlíží jako z romantických rytin a už, už čekáte, kdy vytáhne dýku zpod barevné šerpy, kterou má obtočenou kolem beder. "Rož baš", odpovídá na náš kurdský pozdrav. Usedáme na vrstvu koberců v měšťanském domě uprostřed íránského Kurdistánu. To už z naplněných sklenek čaje stoupá pára a jako samosebou koluje místností "gelian", velká vodní dýmka. Tak může probíhat pozvání do kurdské rodiny, k jednomu z nejosobitějších etnik obývajících dnešní Írán.

Divoká pohoří západního Íránu obývaly původně kmeny, o nichž se hovoří jako o předchůdcích dnešních Kurdů. Podle antického historika Xenofonta to byly záhadní Karduchové, jinými považovaní za potomky Médů. Po arabském vpádu byli Kurdové islamizováni a rozšířili se v cípu horské krajiny na výspě zájmu všech mocností Blízkého východu. Kurdy odedávna provázela špatná pověst a ve zprávách starých cestovatelů na nich nezůstává nitka suchá. "Lid loupeživý a neklidný, který nezná jiného styku se sousedy než výpravy loupežné", byl vesměs považován "za nejdivočejší národ Západního východu". Za druhé světové války to bylo obsazení severu Íránu sovětskou armádou, co podnítilo boj tamních Kurdů za nezávislost. Roku 1946 byla v Mahábádu proklamována Kurdská republika. Nevydržela však ani rok a stala se cílem vojenského útoku Teheránu. Svržení šáhova režimu vyvolalo poslední snahu o udělení autonomie. Ta ale byla udušena hned v zárodku a za iráckými hranicemi od té doby přibývaly tábory protiteheránské kurdské opozice. V samotném Íránu působí na straně iráckého režimu Islámské hnutí Kurdistánu, které podobně jako Strana kurdských pracujících (PKK) v Turecku vede s vládou politiku jinými prostředky. Čas od času i PKK přenáší aktivitu na íránské území, kde dochází ke srážkám s pronikající tureckou armádou. Íránští Kurdové se naopak zapojují v Turecku na podporu tamních partyzánů. V severozápadním Íránu žijí asi 4 miliony Kurdů. V Turecku jich je mnohem méně, zhruba tolik, co v Iráku nebo v Sýrii. Kurdistán, o jehož správu vedly spory říše turecká, perská i ruská, zůstával vždy na okraji zájmu světové politiky, a ani dnešní doba není nakloněna jeho samostatnosti. Nejednotnost, jíž se Kurdové nezbavili, zůstává snad největší překážkou uznání jejich identity. Proto ani íránským Kurdům není přiznáno postavení národnostní menšiny. Kurdština a její dva hlavní dialekty v Íránu sice nejsou zakázány, tak jak tomu bylo donedávna v Turecku, nejsou ale ani úřední řečí. Na Kurda pohlížejí Peršané především jako na muslima, lépe jde-li o šííta, hůře v případě sunnity, jakých je mezi Kurdy většina. Také osud íránských Kurdů určovala období větší či menší autonomie i tvrdých represí, která nalézají obdobu i v současnosti. Přesto právě v Íránu provázejí kurdské etnikum relativně nejmenší restrikce ze strany vládní moci, nesrovnatelné se situací v Iráku či Turecku. V Íránu neexistuje nic podobného trvale výjimečnému stavu na východě Turecka a Kurdové tu proto o tank či vojenský transportér téměř nezavadí. Boj íránské vlády proti nim je veden metodami vpravdě perskými - nepřímo a potají, jak velí tradice šáhova dvora. Přes značnou nepřízeň osudu si však íránští Kurdové nadále zachovávají svůj národní charakter. Začíná to už oděvem. V Íránu se udržují mužské šerpy a turbany jako výsadní znak kmenové příslušnosti a podobně ženy brázdí v prodloužených šatech a šátcích ulice měst jako barevní, blyštiví motýli. Turecký sekulární stát se pod rouškou pokroku intenzivně snažil zbavit Kurdy jazyka, kultury, víry i tradičního oděvu. Co z něj v Turecku přetrvalo jen v odlehlých horských sídlech, je v Íránu pravidlem i ve městech. Národnostně homogenní oblast východního Turecka s takřka 100% zastoupením Kurdů v Íránu nepokračuje a Kurdové tu obývají smíšená území. Nositelem perské kultury je tradičně město, kdežto íránští Kurdové zůstávají převážně na chudém venkově. Přesto jejich životní úroveň má daleko do bezvýchodného postavení bratrů na tureckém východě zachváceném masovou emigrací. Íránské Kurdy živí na prvním místě stáda dobytka spolu s políčky a sady, méně už obchod. Mezi tradiční živnosti patří také pašeráctví, které mělo v hornatém terénu vždy ideální podmínky. Nízká životní úroveň nutí Kurdy cestovat za prací po celé zemi. Nejčastěji se uplatňují v podřadných profesí, např. jako stavební dělníci. j

Asie cestování cestopis Přední východ

Reklama