Podle médií Ukrinform Suspilne Kultura o tom informovala ve svém článku.
Spisovatelčin agent Bill Hamilton ji popsal jako osobu s "jedinečným komickým cítěním, ... spojeným s agitačním smyslem pro sociální spravedlnost".
V pozdějších letech se Lewycká potýkala s atrofií mnohočetného systému (MSA), vzácnou, progresivní neurologickou poruchou, která způsobuje degeneraci nervových buněk v mozku. Zůstal po ní její partner Donald Sassoon a dcera Sonia.
Juliet Annanová, její bývalá editorka, také vzdala autorce hold: "Bylo mi největším potěšením Marinu editovat a publikovat," řekla Annanová. "Je jen velmi málo skutečných originálů a ona byla jedním z nich - vtipná, vřelá, excentrická, politická v tom nejlepším myslitelném smyslu, nemožná a úžasná. Její křižácká fikce bude žít dál jako mimořádně vážný a zábavný záznam doby a místa."
Dr. Ruth Dellerová, hlavní lektorka oboru Média a komunikace na Sheffield Hallam, kterou Marina Lewycká v devadesátých letech učila, ji popsala jako "velmi mrkací, velmi upovídanou, velmi společenskou a zábavnou" osobnost, jejíž komediálnost "se v jejích knihách projevila".
Lewycká se narodila v uprchlickém táboře v Německu po druhé světové válce v rodině Ukrajinců, které tam nacisté přivezli jako nucené dělníky. Později se její rodina přestěhovala do Spojeného království. Do roku 2012 vyučovala mediální studia na univerzitě v Sheffieldu, poté se na plný úvazek věnovala své spisovatelské kariéře.
Její románová prvotina Krátké dějiny traktorů v ukrajinštině vyšla v jejích 58 letech a stala se nečekaným mezinárodním bestsellerem. Román byl přeložen do 35 jazyků včetně ukrajinštiny. Příběh byl úzce spjat s jejím vlastním životem - napjaté vztahy se sourozenci, ztráta matky a excentrický otec inženýr, který se oženil s mnohem mladší ženou.
Za tuto knihu získala Bollingerovu cenu Everyman Wodehouse Prize za komiksovou literaturu a stala se tak jedinou ženou, která ji za prvních 16 let jejího udělování získala. Byla také zařazena na dlouhý seznam Bookerovy ceny a do užšího výběru Orange Prize for Fiction.
Mezi její pozdější romány patří Dva karavany (2007), který se dostal do užšího výběru na Orwellovu cenu za politické psaní, Všichni jsme z lepidla (2009), Různá živá a mrtvá zvířata (2012) a Lubetkinův odkaz (2016), který se opět dostal do užšího výběru na Wodehouseovu cenu. Její poslední román Hodný, zlý a trochu hloupý vyšel v roce 2020.
Do ukrajinštiny přeložil Oleksa Negrebeckij knihy Krátké dějiny traktorů v ukrajinštině a Různá domácí zvířata: Obě knihy vyšly v nakladatelství Tempora v roce 2013. V roce 2008 vyšly v ukrajinštině v nakladatelství Fakt v překladu Svitlany Pyrkalo Dva vozy, ale pouze v nákladu 200 výtisků.
Kromě beletrie napsala několik praktických příruček pro pečovatele o seniory, které vydala charitativní organizace Age Concern.
Jak informovala agentura Ukrinform, zemřel také zakladatel nakladatelství Samit-Knyha Igor Stepurin.
Foto: Ben McMillan
