Pro české podnikatele je mnohem snazší na čínský trh proniknout, když mají záštitu vrcholných politiků. Přitáhnout pozornost tamních firem pomáhají také mise organizované Hospodářskou komorou České republiky, připomíná v předvečer pražského čínského investičního fóra prezident komory Vladimír Dlouhý.
Čína se stává rok od roku stále důležitějším hráčem na poli světového obchodu. Měl by růst její význam i mezi obchodními partnery českých firem, například na úkor evropských zemí, kam směřují více než tři čtvrtiny českých vývozů?
Dlouhodobě voláme po větší diverzifikaci českého exportu, který v současnosti z 85 procent míří do zemí Evropské unie, tento poměr se navíc pravidelně mírně navyšuje. V případě finanční či ekonomické krize v Evropě by to mohlo mít pro české vývozce neblahé následky, měli bychom proto hledat i další trhy. Mezi ně patří také Čína, na kterou s tamní rostoucí ekonomikou cílí celý svět. Není to ale jen Čína, velmi perspektivní jsou z tohoto ohledu také například trhy v Latinské Americe.
Vzájemný obchod s Čínou je značně nevyvážený, čínský dovoz do Česka je zhruba mnohonásobně vyšší než náš vývoz do této země. Srovnat to jistě šanci nemáme, ale jaký by mohl být v dohledné době optimální poměr?
Značné saldo obchodu v neprospěch české republiky (416 miliard korun v roce 2017) je setrvalým jevem obchodních vztahů s čínskou lidovou republikou, a to nejen pro Česko. Faktem nicméně je, že velká část českého zboží se do Číny dostává přes další země formou reexportů, stejně tak se čínské zboží do Česka reexportuje přes zhruba 75 zemí. V Číně si nechává vyrábět celý svět, včetně známých evropských nebo amerických značek, a tamní továrny celosvětově doslova chrlí zboží za miliardy dolarů. Miliardový trh skutečně nelze v tomto překonat, to by byla utopická myšlenka. Naší velkou šancí nic- méně je proniknout na trh s přidanou hodnotou, kterou tamní firmy neumí produkovat. Zde bychom se mohli zaměřit na vyspělé IT systémy, nanotechnologie a podobně. Proto bychom se neměli zaměřovat na objem, ale spíše na kvalitu a technologickou vyspělost našich produktů.
Existují některé komodity, se kterými lze uspět jen v Číně?
Univerzálním receptem může být přidaná hodnota. Číňané podle mých zkušeností také slyší na tradiční výrobky, kterých v české republice máme spoustu. Příkladně české sklo, automobily a další strojírenské výrobky. Asijské trhy obecně velmi pozitivně vnímají dlouholetou tradici, kterou může nabídnout celá řada našich firem.
Je někde potenciál, kterého by bylo možno využít, ale neděje se tak?
V Číně v dnešní době působí zejména největší české firmy, například Škoda Auto nebo PPF. Myslím ale, že šance je v nejlidnatější zemi také pro malé firmy, které nicméně musí využít stávajících distribučních sítí, aby vstup na složitý trh zvládly. Každopádně si uvědomuji, že Čína je v mnohém specifická a rozhodně tam máme velké exportní mezery, které musíme postupně odstraňovat.
Vidíte v posledních letech v obchodních vztazích mezi oběma zeměmi nějaký výrazný trend?
Spíše než změny v přímém vztahu České republiky s Čínou vnímám eskalující obchodní napětí mezi Washingtonem a Pekingem v podobě zavádění vzájemných cel. Evropa zatím v tomto duelu hraje spíše roli pozorovatele, nicméně v dnešním propojeném světě je jakákoliv tržní a obchodní nejistota velkým otazníkem pro všechny země světa. Tím spíše, když se do sporu pustí dvě největší ekonomiky světa.
O čínský trh se perou všichni. Má Česká republika, tedy čeští výrobci nějakou výhodu před ostatními zeměmi? Dobré jméno z minula? Přátelské vztahy nejvyšších představitelů?
Měla by to být ta sázka na tradici, na níž Číňané dlouhodobě slyší a kterou poptávají. Stejně jako mají velkou šanci vyspělé, například high-tech výrobky. Co se týče vřelých vztahů vrcholných představitelů, tak ty jsou prospěšné, ovšem ne všemohoucí. Vztahy politiků jsou jedna věc, reálné obchodní výsledky jsou pak záležitostí druhou.
Mají tedy smysl velké podnikatelské mise do Číny ‒ s politiky nebo třeba s vedením Hospodářské komory? Přinášejí reálné výsledky?
Osobně vnímám pozitivní dopad ekonomické diplomacie, především v zemích mimo EU. Je třeba přiznat, že například prezident Miloš Zeman ji dlouhodobě podporuje a s českými podnikateli cestuje. Pro naše podnikatele je pak mnohem snazší na trhy proniknout, když mají záštitu vrcholných politiků. Jinak by neměli šanci se setkat například s ministry dané země a s nabytými informacemi napřímo jednat o možné spolupráci s firmami.
K čemu jsou dobré „strategické dohody“, podepisované třeba mezi hospodářskými komorami obou zemí?
Už v roce 2015 jsme například podepsali memorandum se Smíšenou česko-čínskou obchodní komorou o vzájemné spolupráce, dohoda má za cíl podpořit vzájemné investice v obou zemích. Podobná memoranda vždy posilují status konaných podnikatelských misí i postavení zainteresovaných podnikatelů. Spojení největšího zástupce podnikatelů v české republice s organizacemi, které mají přímé styky v Číně, prospěje všem ‒ zejména našim podnikatelům, kterým díky tomu můžeme otevřít v Číně mnohem více dveří.
Řekl jste, že šanci tam mají i menší české firmy. Jak by měly postupovat, aby uspěly?
Nejjednodušší cesta ke vstupu na čínský trh vede pro menší firmy přes nalezení vhodného a prověřeného distributora. Dobrým prostředkem k jeho nalezení je především účast na veletrzích, popřípadě využití kontaktů na spřátelené domácí firmy, které už v Číně s někým takovým pracují, služeb soukromých konzultantů nebo ekonomických úseků na zastupitelských úřadech v Pekingu nebo generálních konzulátech v Šanghaji, Čcheng-tu či Hong Kongu. Jako vodítko mohou posloužit také databáze čínských podnikatelů, jako je například Kompass, Alibaba, Made-in-China a další.
Na co obecně při obchodování s Čínou české firmy narážejí? Jaký je nejčastější problém?
Proniknutí na čínský trh je kvůli jeho velikosti a dnes už i vyzrálosti rok od roku složitější. Specifické chování čínských spotřebitelů, kulturní rozdíly a preference mohou proto být pro zahraniční obchodní manažery nepříjemným překvapením. Proto je dobré před vstupem na čínský trh provést alespoň částečný marketingový průzkum. Složitá bývají jednání s partnery z hlediska kulturních odlišností, jiný je také přístup tamních úřadů.
Co dělá pro další rozvoj česko-čínských vztahů Hospodářská komora? Jak může pomoci při navazování vztahů s čínskými úřady a firmami?
Pravidelně pořádáme do této země podnikatelské mise. Nejbližší se uskuteční už začátkem listopadu – do Šanghaje a Kuang-čou, kam podnikatelé pod hlavičkou Komory doprovodí prezidenta Miloše Zemana. Podnikatelskou delegaci osobně povedu. Čínu jsme s podnikateli navštívili také například v loňském roce s tehdejší ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou. Cíl byl a je jasný. Přitáhnout pozornost čínských podnikatelů a pomoci k navázání spolupráce s českými firmami. Jak jsem již uvedl, Čína má stále obrovský potenciál a je třeba jej využít.
Je něco, co byste poradil, případně co radí Komora podnikatelům ve vztahu k Číně? Existují nějaké mylné představy, nějaké stereotypy, které by měly být překonány?
Mylnou představou je kupříkladu to, že obchod v Číně půjde hladce od samého začátku bez velkého úsilí. Často se proto podnikatelé neobejdou bez prostředníka. V posledních letech se neustále rozšiřuje síť zahraničních i místních zástupců nabízejících zprostředkování služeb všeho druhu, tj. vypracování marketingových studií, technicko-ekonomických studií, pomoc při založení pobočky či zastoupení zahraniční firmy, zprostředkování obchodních kontaktů a tak dále. Kvalita služeb zejména u některých místních firem neodpovídá vynaloženým finančním prostředkům. Navíc je často vyžadováno proplacení příslušné provize, a to ještě před zahájením vlastního jednání o nabídce, což je pro naše podniky, které jsou schopny úhradu provést až z došlého inkasa, v podstatě nepřijatelné. Navíc není záruka, že čínský zástupce dodrží slíbená ujednání. Na to je zejména potřeba pamatovat.
Vladimír Dlouhý
V letech 1989‒1992 byl ministrem hospodářství ČSFR, od roku 1992 do roku 1997 ministrem průmyslu a obchodu. Poté přešel do soukromé sféry, od té doby se věnuje poradenské a pedagogické činnosti. Od září 1997 pracuje mimo jiné jako mezinárodní poradce nadnárodní investiční banky Goldman Sachs. Prezidentem Hospodářské komory České republiky je od května 2014. Vystudoval ekonomii na vysoké škole ekonomické v Praze, obor ekonomicko-matematické výpočty, promoval v roce 1977. V letech 1977‒1978 studoval MBA na Katolické univerzitě v Lovani v Belgii.
