Karlovy Vary - Australský herec Geoffrey Rush dnes divákům karlovarského festivalu při uvádění filmu Záře, za který dostal Oscara, přiblížil svoji cestu od divadelního k filmovému umění a také od působení v rodné zemi po mezinárodní produkce. Rush je jednou z hlavních hvězd letošního ročníku a přijel si pro jeho hlavní cenu, Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii.
Za hlavní roli ve filmu Záře z roku 1996 získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon. Snímek Scotta Hickse byl zlomem v jeho filmové práci, ztvárnil v něm skladatele a klavíristu Davida Helfgotta, který se zmítá mezi genialitou a šílenstvím. Jeho herecký výkon byl oceněn i Zlatým Glóbem nebo cenou BAFTA.
"Tak se do toho pustíme... v mojí hlavě je to stále trošku pořád ještě záhada. Koncem 90. let 19. století bratři Lumiérové vynalezli kinematograf a vyslali do světa svého asistenta, aby propagoval tento neobyčejný vynález. A stejně jako VHSkami v 90. letech tím byli Australané naprosto fascinovaní. Vyvolalo to obrovskou aktivitu v této vzdálené části světa. Melbourne bylo bohaté město díky zlaté horečce a my jsme tehdy tvrdili, že jsme v roce 1906 natočili vůbec první hraný celovečerní film o Nedu Kellym, což byl takový zbojník v Austrálii," začal Rush svoji exkurzi do historie australské kinematografie i své herecké dráhy.
"Rok 1911 by nejbohatší z hlediska produkce, myslím, že se to ještě nikomu nepodařilo překonat, bylo natočeno 51 celovečerních filmů, já tomu říkám australská nová vlna. V éře němého filmu se natáčela různá dramata či filmy podle literárních předloh, ale v polovině 30. let to všechno převálcoval Hollywood, protože začal vozit do Austrálie svou produkci a tomu jsme jako (tehdy) pětimilionový národ nedokázali konkurovat," přiblížil zlom, který nastal i v dalších národních kinematografiích.
"A jak do toho všeho zapadám já? V roce 1971 okamžitě po absolutoriu vysoké školy jsem se stal profesionálním hercem, v pátek jsem složil zkoušky a v sobotu už jsem měl smlouvu u jedné společnosti," uvedl. V 70. letech podle něj přišla jakási druhá australská vlna, kdy země měla spoustu režisérů a obor vzkvétal, dostal podporu od vlády a otevřela se filmová škola. "Nicméně já jsem se vydal na jinou dráhu a rozhodl jsem se stát co nejlepším hercem a věnoval jsem se tomu 25 let," uvedl. Vyprávěl, že kolem svých 20 až 30 let se mu velmi líbily shakespearovské role, nikoli však role Macbethů či Hamletů, ale role šašků, klaunů či opilců, které podle něj byly napůl autobiografické.
"A jednou mi agentka nabídla scénář, příběh Davida Helfgotta, hlavní postavy ve filmu Záře. Byl to scénář, který byl nesmírně dobře napsaný. Možná to způsobila Davidova osobnost, to, že měl jakousi mentální poruchu, kterou člověk dokázal poznat, i když těžko říct, co to vlastně bylo za chorobu. Měl jsem pocit, že to je takový ten cukr, co mě láká. Na divadle jsem podobné role hrál, ale ve filmu mi to připadalo průkopnické," řekl dnes.
Ze scénáře prý byl nadšený, i když sám sebe si ve filmu úplně představit neuměl. "Když mi bylo 30, tak jsem hrál nějaké malé role a vypadal jsem jako krocaní embryo. Ale byla to výzva. Tři roky trvalo, než se na film sehnaly peníze, také jsem si mohl všechno nastudovat," vzpomínal. Film se pak natočil s velmi malým rozpočtem, jako nezávislý film. V té době se australské filmy snažily dostat třeba do Cannes, tento film se dostal na festival v Sundance, největší festival nezávislých filmů, kde měl ohlas.
Záře si pak podle něj vytvořila vlastní příběh, byla nominovaná na sedm Oscarů, což bylo poprvé, co se něco takového australskému filmu podařilo. "Já jsem dostal Oscara za nejlepší herecký výkon. A díky tomu, že byl ten film tak úspěšný, byl to můj první mezinárodní film, dostal jsem se do Prahy," řekl. V Praze byl mnohokrát a pokaždé to podle něj bylo "naprosto báječné". "Takže to je všechno, o co v tom příběhu šlo, a doufám, že se vám bude líbit," uzavřel tvůrce před zaplněným hlavním kinosálem festivalu.
