Neobvykle teplá zima letos zaskočila i dobrovolnický tým Surya v indickém Himálaji. Touto dobou měli po zamrzlé horské řece dopravovat dřevo na stavbu ekologické školy nahoru do vesničky Kargyak, avšak led nyní i v Himálaji doslova taje před očima. Zimní pouť po zamrzlé řece, tzv. čhadar, je přitom jedinou cestou, jak do výšky 4200 m n.m. dopravit rozměrný náklad. Úzké křivolaké stezky na svazích okolních hor jsou totiž pro větší transporty neschůdné.

Honza Tilinger, Jára Pecháček a tibetský učitel Tenam se zatím od příletu do Indie přepravili do městečka Kargil. To je administrativním střediskem Zanskarského údolí, v němž leží i vesnice Kargyak, ve které tým Surya staví školu přímo vytápěnou sluneční energií. Kargil leží uprostřed vysokých hor na indicko-pákistánské hranici. "Jsou tu samí muslimové, pro které jsme atrakcí," hlásí z Kargylu Jára Pecháček. Ještě před pár lety se v těchto místech bojovalo při konfliktu o Kašmír a na domech je to jasně vidět. Místo je během zimy odříznuto od níže položených oblastí, takže nefunguje zásobování a k dostání je pouze velmi jednotvárné jídlo. "Dnes nám jeden šikula sehnal od armádních vojáků vejce a pár rajčat a udělal nám omeletu. Je to král!" píše tým Surya. Naštěstí jeho členům ještě nedošla čokoláda a salámy, které si s sebou přivezli z Čech. Nyní se Honza s Járou potřebují dostat do Icharu, odkud je potřeba dotáhnout zakoupené dřevo do Kargyaku. Podle počasí neustále mění plány. Nejprve přes varování místních zkusili vyrazit po zamrzlé řece, ačkoli její spodní část měla být pro čhadar neschůdná. "Nakonec jsme to ale otočili, protože to byl vážně hazard. Led nám praskal pod nohama. Pak už s námi ani nechtěli jít místní, nebyli ochotni riskovat tenký led a těžkou bagáž," popisuje vývoj událostí Jára. Uvězněni v odříznutém Kargilu, členové Surya týmu teď doufají, že se jim podaří odletět helikoptérou do vesnice Padum a odtud dojít pro dřevo do Icharu. Situace však není snadná, v Kargilu už totiž čeká řada lidí, z nichž někteří tu vyhlížejí vrtulník již dvacet dní. Ten stále nepřilétá kvůli vládním nařízením, nepříznivému počasí, poruchám apod. "Čekáme a doufáme. Dnes ráno už jsme měli jednu nohu na heliportu, ale nakonec vrtulník zase nedorazil, snad kvůli počasí," líčí Jára s tím, že netrpělivě čekajících lidí je mnohem víc, než dokáže jeden stroj pobrat. Šance stále žije, snad zítra… Tým se však nevzdává a odhalil další možnost: vydat se trekem přes horské sedlo Pensi-La ve výšce 4500 m n.m. Díky výjimečně malé nadílce sněhu by se údajně dalo pomocí jeepu, koně a pak vlastní chůzí dostat za několik dní do Padumu. Pokud v příštích dnech padne naděje na let helikoptérou, tým se vydá na cestu dlouhou 140 km přímo přes hory. Ta však bude v těžkém terénu vysoké nadmořské výšce trvat určitě pět dní. Díky spolehlivému vybavení od firem Moira a Humi a satelitního telefonu zapůjčeného známým horolezcem Martinem Minaříkem by se jim však odvážný přechod sedla měl zdařit. "Tým je zdravý, nálada nad očekávání dobrá a neustálá překvapení ze strany místních obyvatel nás udržují v optimistickém očekávání, co přinese zítřek. Nic nás už nezastaví," vzkazují hoši z Himálaje s přáním šťastného Losaru 1996. To je tibetský Nový rok, jehož třídenní oslavy probíhají právě v těchto dnech. Sluneční škola pro himálajskou vesnici

Reklama