Čang-ťia-kchou (Čína) - Už se zdálo, že se biatlonistka Lucie Charvátová dočká na vrcholné úrovní první nuly ve sprintu. Na olympijských hrách v Pekingu přišla o čistý střelecký zápis poslední ranou, kterou uspěchala. A protože se jí v táhlých kopcích na tratích v Čang-ťia-kchou nedostává do svalů kyslíku, běžecky ztrácela a skončila pětadvacátá.
Ani při předloňském bronzu na mistrovství světa netrefila Charvátová ve sprintu všechny terče. Nyní prvních devět ran namířila přesně, ale desátou poslala nad terč. "Takže byla strašně uspěchaná. Už jsem se viděla na trati. Pak jsem se trochu proklínala," řekla novinářům.
Na střelnici se Charvátová na olympiádě nepoznává. "V takové střelecké formě jsem nikdy nebyla," kroutila hlavou. Jedním z důvodů je nastavení mysli, dokáže střílet s lehkostí.
"Snažím se dostat do módu, abych na střelnici přijížděla v klidu. Mám cvičení na pohodu, kterým se chci dostat do takového svého flow a zvládat to líp. Teď se mi to daří. Musím na dálku poděkovat svému mentálnímu kouči, který mi pomáhá, ale nechci to zakřiknout," řekla a z pověrčivosti hned zaťukala.
Zatímco s malorážkou se překonává, na běžkách na olympiádě naopak strádá. "Je to strašný. Je to totiž biatlon a málokdy se sejdou běh a střelba dohromady," pronesla a dodala: "Nechápu to, takhle blbě se mi v životě nelyžovalo. Strašně mě tady dohání ta nadmořská výška."
Přitom v italské Anterselvě, kde dosáhla zmíněného životního bronzu, se běhá v podobné výšce. Jenže tam jsou kopce kratší. "A já jsem schopna kyslíkový dluh přetlačit a pak si v relativně krátkém sjezdu odpočinout," popsala.
V Číně jsou stoupání táhlejší, nahoru trvají tři minuty. "Nejsem schopna udělat jediné tempo, abych se nadechla, odpočinula si a sval si uvolnila. Já byla nahoře ve strašné svalové křeči. Ačkoliv je nadmořská výška podobná, profil tratí je podobný a mně jako závodníkovi s vyšší hmotností tohle rozhodně nepřidává, ale ubírá," vysvětlila Charvátová.
Trápení na trati navíc znásobil problém s hůlkou. Nová poutka zlobí, jedno si před první střelbou vytrhla. "Za jízdy nejsem schopná to tam vrátit," řekla a požádala o náhradní. "Jenže s tou se mi jelo blbě, tak jsem chtěla zpátky svoji a ve druhém kole jsem podruhé měnila hůlku. Jak se mi s tou náhradní jelo blbě, tak jsem ztrácela a ztrácela, což se projevilo v posledním kole."
Suma sumárum, ve sprintu tak skončila jako nejlepší z Češek pětadvacátá. Byť šlo o její nejlepší sprint sezony a po bronzu druhý nejlepší na velkých akcích, nadšená nebyla. "Jsem smutná, protože s takovouhle střelbou jsem i zvyklá na lepší výsledky. Mrzí mě to," řekla.
Po 19. místu ve vytrvalostním závodu a 25. ze sprintu má naději postoupit do závodu s hromadným startem. "Pamatuju se na svoje první mistrovství světa v Oslu, kde jsem byla osmnáctá a třicátá druhá, pak jsem nebodovala a byla jsem asi první nepostupující do masáku. Tady je ta kvóta stejná, tak doufám, že bych mohla něco vyčarovat ve stíhačce a mohlo by to klapnout. Jet masák na olympiádě by byla třešnička na dortu," zasnila se.
