V USA je v prodeji životopisná kniha Ivany Trumpové

foto Ilustrační foto - Zlínská rodačka Ivana Trumpová, za svobodna Zelníčková, bývalá manželka Donalda Trumpa.

New York - Ve Spojených státech byla dnes uvolněna do prodeje životopisná kniha Ivany Trumpové rozené Zelníčkové nazvaná Raising Trump (volně přeloženo Výchova Trumpa). Československá rodačka, první manželka nynějšího prezidenta Donalda Trumpa a matka jeho tří nejstarších dětí v knize vypráví o svém životě v komunistickém Československu, o seznámení, sňatku a dramatickém rozchodu s Trumpem a hlavně o výchově svých dětí Donalda, Ivanky a Erika.

V šesti kapitolách Trumpová popisuje dětství v harmonickém rodinném prostředí ve Zlíně, studia v Praze a úspěšně se rozvíjející sportovní kariéru nadané lyžařky. Vzpomíná na svůj vztah s textařem Jiřím Štaidlem, který na podzim 1973 zahynul při dopravní nehodě, a popisuje fingovaný sňatek s rakouským lyžařem, díky němuž legálně vycestovala do ciziny.

Podrobně autorka líčí své seznámení a sňatek s Trumpem a s očividnou hrdostí i výchovu svých tří úspěšných potomků. "Myslím, že zásluhy na výchově tak skvělých dětí mám já... Když každé z nich dokončilo vysokou školu, řekla jsem exmanželovi: Tady je hotový produkt. Teď je řada na tobě. Donald mi možná nebyl nejlepším manželem, ale dětem byl dobrým otcem," píše Trumpová.

"Po čtrnácti letech, nespočetných výzvách a triumfech, po třech dětech a po tak velkém množství lásky byl s našim manželstvím konec," popisuje Trumpová rozchod s manželem vyvolaný jeho novým vztahem s pozdější druhou manželkou Marlou Maplesovou. Nevyhýbá se ani těžkému období, kdy rozchod prominentního páru propíral americký bulvár.

Ivana Trumpová ale na svého exmanžela nezanevřela, jsou prý ve stálém kontaktu. Svou knihu kromě jiných věnovala i jemu: "Donaldovi, otci mých dětí a mému drahému příteli".

Přinášíme některé citáty z pasáží o životě Trumpové v ČSSR a o období těsně po jejím odchodu do zahraničí:

O strachu a železné oponě: Ne, nebojím se nikoho: novinářů, demonstrantů ani exmanželů. Moje neohroženost nepochybně pramení z toho, že jsem vyrostla za železnou oponou.

O sledování rodiny policií: Byli jsme stále sledováni. Policie nezatkla mého otce za odmítnutí vstoupit do komunistické strany proto, že byl nadaným elektroinženýrem a potřebovali jeho zkušenosti.

O životě v Československu: Pro Američany, kteří vyrůstali v 50. a 60. letech, je těžké si představit život bez televize, rock'n'rollu a autokin, ale nic z toho jsme pro obveselení neměli. Elvis? Marylin? Beatles? Netušili jsme, že existují.

O roce 1968: V pražském rozhlasu zaměstnanci odmítli předat stanici komunistům a dvacet lidí bylo na místě popraveno. Vládní vůdce, kteří se postavili na odpor, obklíčili a poslali do Moskvy, nepochybně proto, aby je mučili a zabili. Víc než stovka demonstrantů, studentů jako já a mí přátelé, byla zabita na ulici.

O výsleších na policii: Kdykoli jsem přijela ze sportovní akce na Západě, musela jsem se dostavit na policejní stanici k dvouhodinovému "rozhovoru" (ve skutečnosti výslechu) s komunisty. Seděla jsem na železné židli v místnosti s bílými stěnami a dva muži mi kladli pokaždé stejné otázky: Co měli lidé na sobě? Co jedli? Co říkali? Nechala jsem je klást otázky a odpovídala na ně věcně a stručně. Své skutečné pocity jsem pečlivě skrývala.

O dárcích pro vyšetřovatele: Časem jsem své spolubesedníky znala docela dobře, protože jsem za lyžováním vyjížděla často. Vnímala jsem je méně jako nepřátele a víc jako normální lidi, co dělají svou práci. Začala jsem jim vozit z cest dárky - žvýkačky, cigarety, rtěnky a punčochy pro přítelkyně. Mé rozhovory byly mnohem kratší... malý úplatek zázračně zafungoval.

O fingovaném sňatku: Přátelili jsme se s rakouským lyžařem Alfredem Winklmayrem. Kdybych si ho vzala, měla bych rakouský pas a mohla bych legálně opustit komunistické Československo a vídat se s rodiči... Přijel do Prahy a vzali jsme se v roce 1971, když mi bylo dvaadvacet. Byli jsme manželi a obelhávali úřady dva roky, rozvedli jsme se v roce 1973, jakmile to bylo bezpečné.

O Jiřím Štaidlovi: Byli jsme zamilovaní, stala jsem se jeho múzou... (Jeho tragickou smrtí) jsem byla zničená. Muž, který udělal z mého života píseň, díky němuž byl život v komunismu snesitelný, byl najednou pryč... Trpěla jsem panickými ataky, myslela jsem, že se zlomeným srdcem umírám.

O odchodu do ciziny: Dnem, kdy Jiří (Štaidl) zemřel, skončil můj život v Praze. Když jsem dokončila školu, sebrala jsem pas, strčila tašku do svého fiatu, odjela na letiště s (pudlem) Chappym a byla jsem pryč. Nejdřív krátká zastávka ve Vídni, a pak nakonec můj nový domov.

O cestě do Ameriky: Československo je krásná země se skvělým jídlem a úžasnými lidmi, ale po invazi do Prahy a smrti mého milého jsem mezi námi chtěla mít oceán. Sestra mého otce žila s manželem v kanadském Torontu ve velkém domě v prestižní čtvrti Forest Hill. Nabídli mi, abych tam s Chappym nějakou dobu zůstala.

O seznámení s Trumpem: Bylo to velmi nevinné. Donald byl první Američan, s nímž jsem chodila, a překvapil mě plachostí a úctou ve srovnání s evropskými muži, kteří šli na věc ještě dřív, než přinesli předkrm. Donald byl agresivní jen v jednom: chtěl po mně telefonní číslo.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2017 ČTK

Načíst další článek

21°C

Dnes je úterý 17. října 2017

Očekáváme v 13:00 21°C

Celá předpověď