The Guardian: Proč jsou referenda problematická, ale populární

foto Sčítání hlasů britského referenda o vystoupení z EU.

Londýn - Referenda mají známá úskalí - komplikované politické rozhodnutí zredukují na dvě možnosti. Jsou snem každého demagoga, populistům umožňují těžit politické body ze strachu ve společnosti a voliči díky nim mohou dát najevo svou nespokojenost, byť s daným referendem třeba vůbec nesouvisí. Přesto se počet referend ve světě zvyšuje. V červnu se Britové rozhodovali, zda zůstanou v Evropské unii a v říjnu bylo v Maďarsku vyhlášeno referendum o unijních kvótách na přerozdělování migrantů. V Kolumbii pak bylo referendum o mírové dohodě mezi vládou a povstalci a v Itálii se bude v prosinci rozhodovat o změnách v ústavě.

Ne vždy ale výsledek referenda dopadne podle představ politiků. Britský list The Guardian si tedy položil otázku, proč se referenda těší tak velké oblibě.

V období politické nejistoty a velkých změn se počet referend dramaticky zvyšuje, říká profesor politické vědy a autor knihy s názvem Referenda ve světě Matt Qvortrup. Odhaduje, že zatímco v 60., 70. a 80. letech se počet referend pohyboval kolem deseti za rok, dnes jejich počet dosahuje téměř 50 ročně.

Vyhlašování referend bylo populární po francouzské a ruské revoluci, po druhé světové válce či po pádu komunismu. "Referenda se objevují, když je systém politických stran v pohybu a ve chvíli, kdy politici nevědí, kdo jsou jejich stoupenci," vysvětluje Qvortrup.

Politik může s pomocí referenda vyřešit problém, kvůli kterému by jinak mohl přijít o hlasy. Prohrané referendum totiž politikovi málokdy zničí kariéru. Když David Cameron rezignoval na post premiéra v reakci na rozhodnutí britských občanů vystoupit z Evropské unie, byla to první rezignace po prohraném referendu za více než 40 let.

Mezi roky 1970 a 2000 si politici byli víceméně jisti tím, kdo je volí a proč. V tomto období vládly středopravicové a středolevicové strany, kterým většina voličů důvěřovala. V mnoha zemích už to tak není, politika je chaotičtější a voliči jsou skeptičtější.

Qvortrup uvedl, že podle výzkumu švédského profesora Sörena Holmberga voliči dříve souhlasili až s 90 procenty programu strany, kterou volili, zatímco dnes souhlasí jen s 60 procenty. Referendum mnohdy rozhodne, zdali má daná strana důvěru občanů. Čím déle je strana u moci, tím je pravděpodobnější, že referendum rozhodne v její neprospěch.

Většina voličů se o politická rozhodnutí nechce příliš starat. Jejich vazba na politické strany je podobná vztahu mezi realitním agentem a zákazníkem; zákazník chce, aby se jeho dům prodal, ale nechce kolem toho řešit zbytečné otázky, vysvětluje Qvortrup.

Návrat referend může ale také znamenat, že nám nepřímá demokracie už nevyhovuje. Lidé jsou dnes individualističtější, říká Qvortrup. "Očekáváme, že si budeme schopni vytvořit vlastní seznam skladeb," dokresluje metaforou.

Všechny tyto faktory nám mohou pomoci vysvětlit výsledky referend: v Británii a Kolumbii, kde vláda prohrála, a v Maďarsku, kde se lidé sice postavili na stranu vlády, avšak výsledky byly kvůli nízké volební účasti neplatné.

Qvortrup věří, že by referenda měla sloužit pouze k řešení zvlášť závažných otázek a v ojedinělých případech, kdy "rozhodnutí nenávratně ovlivní lidské životy". V opačném případě by politici měli být odvážnější, v období voleb seznámit voliče s důležitými částmi své politiky a přijmout výsledky voleb, ať už jsou jakékoli.

"Referenda jsou volbou zbabělců," řekl Qvortrup.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2016 ČTK

Načíst další článek

7°C

Dnes je čtvrtek 8. prosince 2016

Očekáváme v 17:00 4°C

Celá předpověď