Šmírování zuby nehty

EU je přátelská i k lidem, nejen volnému pohybu zboží, služeb a kapitálu. Když si toto můžu nad nějakým potěšujícím rozhodnutím unijního orgánu říct, jsem ráda. Jsou to případy občasné, ale o to cennější.

Velkým zadostiučiněním byla rozhodnutí Soudního dvora EU (dále familiérněji jen „Soud“) dávající stopku preventivnímu skladování dat o veškeré telekomunikaci všech obyvatel Evropy. Pro tuto praktiku, kontroverzně protlačenou v podobě směrnice za britského předsednictví EU v roce 2005, se vžil název data retention.

Plošné uchovávání dat o online a telefonní komunikaci každého „pro všechny případy“ přišlo mnoha Evropanům už od počátku přehnané a zneužitelné. EU samotná totiž přes veškerou snahu nikdy neprokázala, že by tento nástroj měl vliv na předcházení trestným činům. Právní cestou se během let povedlo dosáhnout jak odmítnutí data retention u národních nejvyšších soudů, tak posléze opakovaně i u Soudu. První důležité rozhodnutí iniciovala nevládka Digital Rights Ireland a Soud v roce 2014 rozhodl o zrušení data retention. Soud řekl, že z metadat o komunikaci lze „zjistit velmi podrobné informace o každodenním soukromém životě, místech pobytu či sociálních vztazích sledovaných osob“. Toto sledování u lidí vytváří oprávněný pocit, že jsou pod konstantním dohledem. Soud zejména vytkl to, že sledování se týká celé evropské populace, je tedy plošné.

Ve druhém rozhodnutí v roce 2016 Soud konstatoval, že národní úpravy, provedené povinně podle data retention, jsou po jeho zrušení v rozporu s čl. 7 a 8 Listiny základních práv EU. Jako problematické Soud vidí, že „plošné a nevýběrové shromažďování údajů představuje pravidlo a nikoli výjimku z pravidla důvěrnosti informací“. Dal tak jasný pokyn těm zemím, kde data retention nebylo zrušeno, aby jednaly.

Důležité je, že Soud nevylučuje data retention pro určitá místa, osoby, čas - tj. cílené a nikoli plošné uchovávání dat, neboť je označuje za možné a užitečné. Říkejme tomu „light data retention“. Soud dal navíc určitá vodítka, jak takováto opatření konstruovat.

Úniky informací popsané EDRi (European Digital Rights, organizací na obranu digitálních práv Evropanů), však ukazují, že jiné orgány EU potichu usilují o obnovení data retention zaměřené na sběr dat o komunikaci celé populace. Byl to unijní protiteroristický koordinátor, kdo na podzim 2017 přednesl na setkání pracovní skupiny DAPIX návrh, který vrací do hry plošné zaznamenávání komunikace. Tedy návrh otevřeně nerespektující obě poslední rozhodnutí Soudu. Návrh by přinesl povinnost uchovávat ještě více informací než podle zrušené směrnice.

Je vidět, že snahy udržet data retention jsou opravdu tuhé. Chápu policisty, kteří si stýskají, že bez data retention přijdou o důležitý nástroj odhalování kriminality (že by data retention mohlo být prostředek prevence kriminality, už dnes nikdo vážně netvrdí). Země EU, které data retention neprovozují, totiž nemají problém s vyššími statistikami neobjasněnosti. Bude potřeba přestat spoléhat na nejpohodlnější nástroj a věnovat víc práce jiným důkazním prostředkům.

Mentální nastavení „všechno budeme zaznamenávat, a pak se uvidí, na co se to bude hodit“, je však extrémně nebezpečné v době rozvoje takového internetu věcí a zároveň v době neoautoritářských trendů jako třeba v Polsku.

Věřím, že pod tímto úhlem pohledu vezmou za své „light data retention“ i policisté, kterým záleží na tom, abychom žili ve snesitelně transparentní společnosti. A že bude možné připsat Evropské unii nějaké body za to, že se zastala lidí před permanentním šmírováním.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2018 ČTK

Reklama

26°C

Dnes je úterý 17. července 2018

Očekáváme v 15:00 27°C

Celá předpověď