Nejvyšší soud České republiky rozhodl svým rozsudkem spis. zn. 33 Cdo/3228/2009, ze dne 27. 7. 2011, ve věci zákazníka (kupujícího) Z. J. jako žalobce proti žalované společnosti Tesco Stores ČR a. s., (prodávajícímu) o zaplacení 34.990,- Kč s příslušenstvím, a to tak, že zamítl dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu.

Soudy rozhodovaly jednotně Soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku požadovanou částku 34.990,- Kč s úrokem z prodlení. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil. Skutkový základ sporného případu Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce koupil dne 20. 12. 2003 u právní předchůdkyně žalované Carrefour Česká republika s. r. o. počítač HUMMER 2430 NOTEBOOK (dále jen „počítač“) za kupní cenu 34.990,- Kč. Dne 17. 3. 2005 uplatnil u prodejce v jeho prodejně vadu počítače spočívající v nefunkčnosti disketové jednotky, která nenačítá vložené diskety, a počítač zde téhož dne předal k vyřízení reklamace. O tom byl sepsán záznam o opravě č. 021401 s uvedením adresy a telefonem žalobce; jiné vady počítače v záznamu označeny nebyly. Žalobce se s prodejcem nedohodli na lhůtě k vyřízení reklamace delší než 30 dnů od jejího uplatnění. Autorizovaný servis ScoS, spol. s r. o., jemuž byl počítač zaslán k posouzení vady, resp. k jejímu odstranění, počítač prodejci vrátil s nedatovaným přípisem, ve kterém mu sdělil, že jej vrací, neboť byl nedostatečně zabalen, a že u něho bylo zjištěno porušení plomby a částečně otevřený spodní kryt pro přístup do přístroje, takže nelze vyloučit neodborný zásah. Dne 20. 4. 2005, kdy se žalobce z vlastní iniciativy dostavil do prodejny, mu prodejce předal kopii záznamu autorizovaného servisu a oznámil mu, že jeho reklamace byla dne 24. 3. 2005 zamítnuta. Žalobce odmítl počítač převzít a přípisem ze dne 22. 4. 2005 od kupní smlouvy odstoupil s odůvodněním, že žalovaná nevyřídila reklamaci v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě, v důsledku čehož se reklamovaná vada stala neodstranitelnou. Vyrozumění o vyřízení reklamace bylo opožděné a odstoupení zákazníka od smlouvy oprávněné Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, že žalobce (kupující) u žalované (prodávající) včas uplatnil vadu koupené věci. Protože žalovaná nevyřídila reklamaci ve lhůtě 30 dnů od jejího uplatnění (tj. do 18. 4. 2005), nastala nevyvratitelná domněnka neodstranitelnosti vytčené vady ve smyslu ust. § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění, a žalobci tak vzniklo právo od kupní smlouvy odstoupit podle ust. § 622 odst. 2 občanského zákoníku. Odvolací soud totiž s odkazem na ust. § 19 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. vyslovil názor, že vyřízení reklamace v sobě zahrnuje též vyrozumění spotřebitele o výsledku reklamace. Jestliže žalovaná zdůvodnila žalobci zamítnutí reklamace až 20. 4. 2005, svou povinnost vyřídit reklamaci ve lhůtě 30 dnů od jejího uplatnění nesplnila. V důsledku odstoupení žalobce se kupní smlouva od počátku zrušila (viz ust. § 48 odst. 2 občanského zákoníku) a smluvním stranám vznikla povinnost vzájemně si vrátit poskytnuté plnění. Jelikož počítač nemá v držení žalobce, nýbrž žalovaná, bylo možno žalobě vyhovět, aniž povinnost žalované vrátit žalobci kupní cenu bylo třeba podmiňovat vzájemnou povinností žalobce vydat jí předmět koupě. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Povaha právního vtahu a sporu V posuzovaném případě není sporu o tom, že v právním vztahu založeném kupní smlouvou žalovaná vystupovala jako podnikatelka v rámci své podnikatelské činnosti a žalobce jako fyzická osoba, která koupila výrobek za jiným účelem než pro podnikání; práva a povinnosti účastníků se tudíž řídí zvláštní úpravou obsaženou v ust. § 612 až § 627 občanského zákoníku o prodeji zboží v obchodě, která má přednost před obecnou úpravou kupní smlouvy v ust. § 588 až § 608 občanského zákoníku. Odpovědnost za vady prodané věci, která se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době, je upravena v ust. § 619 a násl. občanského zákoníku Práva kupujícího spojená s neodstranitelnou vadou koupené věci jsou přitom stanovena v § 622 odst. 2 a 3 občanského zákoníku (tj. právo na výměnu věci, právo od kupní smlouvy odstoupit a právo na přiměřenou slevu z kupní ceny). Právní úprava Jelikož v dané věci má kupní smlouva povahu spotřebitelské smlouvy (ust. § 52 občanského zákoníku), stanoví další práva kupujícího (spotřebitele) a povinnosti prodávajícího rovněž zákon č. 634/1992 Sb. Podle ust. § 19 zákona č. 634/1992 Sb., s výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba, je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání (odst. 1). Prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit (odst. 3). Výklad ve prospěch slabšího – kupujícího zákazníka Povinnost prodejce v zákonné lhůtě vyrozumět spotřebitele o způsobu vyřízení reklamace v ust. § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., ve znění účinném ke dni 17. 3. 2005, kdy žalobce uplatnil u žalované reklamaci, výslovně vyjádřena nebyla. Neobsahovala ani pasáž s textem: „Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje; a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy.“ Ta byla do uvedeného ustanovení vtělena až zákonem č. 229/2006 Sb., kterým byl s účinností od 29. 5. 2006 změněn zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Pojmu „vyřídit“ použitému ve zkoumaném ustanovení odpovídají významově slova „urovnat“, „uspořádat“, popř. „vybavit“. Všem těmto výrazům je společné to, že ten, kdo v tomto smyslu jednal, docílil stavu, v němž se již nebude muset „vyřízenou“ věcí zabývat. S přihlédnutím k vysvětlenému významu použitého pojmu „vyřídit“ lze logickým výkladem daného ustanovení dojít k závěru, podle něhož přijal-li prodávající od spotřebitele, který jej kontaktoval, věc k reklamaci, pak k vyřízení reklamce dojde až v okamžiku, kdy prodávající spotřebitele vyrozumí (ať už písemně nebo osobně) o tom, jakým způsobem byla reklamace vyřízena (tedy zda byl s reklamací úspěšný či nikoli). Teprve tehdy je možno reklamaci považovat za vyřízenou - prodávající se jí již nebude muset zabývat. Účelem zákona č. 634/1992 Sb. je ochrana spotřebitele jakožto slabší smluvní strany, která je mimo jiné založena na informační povinnosti prodávajícího, jakožto smluvní strany se silnějším postavením. Rovněž Ústavní soud zaujal právní názor, že ust. § 19 zákona č. 634/1992 Sb. je třeba vykládat extenzivně s ohledem na účel zákona, kterým je ochrana spotřebitele jako „slabší smluvní strany“ právního vztahu založeného spotřebitelskou smlouvou, a dovodil, že „vyřízení reklamace“ v sobě zahrnuje podání informace o vyřízení reklamace prodávajícím (usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2006, spis. zn. IV. ÚS 512/05, na něž odkázal Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 11. 2009, spis. zn. III. ÚS 2983/08). Závěr Lze uzavřít, že stanoví-li zákon lhůtu 30 dnů k vyřízení reklamace od jejího uplatnění, pak prodejce svou povinnost splní, jestliže v zákonné lhůtě (není-li smluvena lhůta delší) též vyrozumí spotřebitele o způsobu vyřízení reklamace; tím zabrání vzniku nevyvratitelné právní domněnky neodstranitelnosti vady. (Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Cdo/3228/2009, ze dne 27. 7. 2011)

ČR obchod reklamace

Reklama