Minule jsme si začali povídat o skutečnostech, které kdysi dávno spoluvytvářely jógu. Vysvětlili jsme si, že na Východě existoval systém šesti tzv. daršan(ů), ortodoxních nábožensko-fi lozofických soustav, které uznávaly autoritu dávných spisů (véd). Daršany ukazovaly, jak správně v životě uvažovat a postupovat. Doslovný překlad tohoto termínu totiž znamená vidět, zřít čili pravdivě poznávat a na základě tohoto poznání usilovat o konečné vykoupení z pozemského života, o vystoupení z koloběhu znovuzrozování.

V těchto filozofických systémech pravda nepředstavuje jen nějakou informaci, ale je především nástrojem přeměny člověka. Všech šest daršanů má podobný myšlenkový základ, protože přebírá učení upanišad, například o reinkarnaci, karmanovém zákonu či etické principy jama a nijama. Na druhou stranu každý z daršanů a v rámci jednotlivých daršanů pak různé jeho směry a různí autoři prezentovali celou řadu odlišných koncepcí a názorových proudů. Dnes si o některých daršanech povíme víc. Základem každého daršanu je božská vize a ta je lidskou myslí ucelena do metafyzického rámce. Šest daršanů vlastně zahrnuje tři hlavní proudy intelektu, které vyhovují jednotlivým typům a úrovním mysli. Chceme-li si vysvětlit toto tvrzení, můžeme vyjít z nejpropracovanějšího systému a tím je védánta. V její historii se vyvinuly tři hlavní školy. Dualistické pojetí světa (dvaita védánta), v němž je Bůh zcela oddělen od světa a duše. Monistická védánta, která sice tvrdí, že vše je Bůh, ale připouští, že v jeho rámci nastává oddělení světa a duše a ty mají svou samostatnou existenci. Posledním nejvyšším směrem poznání je advaita védánta, také nedualistické pojetí, které však poznání, že vše je Bůh, dotahuje dál, neboť tvrdí, že nic jiného neexistuje, a tedy svět a duše jsou jen klamem a iluzí. Ve stavu osvícení si pak člověk uvědomí tento omyl a zažije sjednocení s Bohem. Tři úrovně duchovní zkušenosti výstižně popsal Šrí Satja Sáí Bábá, když je charakterizoval těmito stavy: „Jsem ve Světle“ čili já a Bůh jsme oddělené jednotky, což představuje dualismus (dvaita). „Světlo je ve mně“, tedy Bůh je v mém nitru, ale je ode mě do určité míry oddělen neboli modifikovaný monismus (višišta advaita). Posledním stavem je „Já jsem světlo“, kdy já a Bůh jsme Jedno a to je nejzazší projev monismu (advaita védánta). I když jsou tyto tři přístupy ke skutečnosti odlišné, jsou všechny tři školy pravdivé a vzájemně se doplňují. Jsou založeny na různých úrovních duchovního prožitku, a vytvářejí tak různé stupně pochopení Boha, světa a duše. Shrneme-li dosavadní výklad, pak každý filozofický systém, a tedy i šest daršanů a mezi nimi jóga, nabízí ideu, co bylo na počátku všeho. Všechny daršany se shodují v tom, že je jím princip, který vše přesahuje. Otázkou je, zdali to byl jeden princip (advaita) či dva na sobě nezávislé a bez sebe neexistující (dvaita). Jóga a její kořeny v náboženstvích a filozofiích Východu - l. díl

ČR zdraví jóga cvičení

Reklama