Při smluvní úpravě svých vzájemných práv a povinností nejsou smluvní strany - účastníci smluv a právních (závazkových) vztahů - omezeni jen na smluvní typy výslovně zákonem upravené. Účastníci určitého závazkově-právního vztahu tak mohou mezi sebou uzavřít nejen smlouvu tzv. typovou (typickou) jako je smlouva kupní, smlouva o dílo, nájemní smlouva a další, tedy smlouvu pojmenovanou, ale i smlouvu nepojmenovanou (tzv. inominátní, též netypizovanou).

Typovými smlouvami jsou tedy smlouvy v zákoně výslovně upravené, přičemž zákon také vymezuje, které podstatné (povinné) náležitosti daná smlouva musí obsahovat, aby se jednalo o příslušný smluvní typ. Kupř. nájemní smlouva na byt musí obsahovat označení bytu, jeho příslušenství, rozsah jejich užívání a způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo jejich výši. (Tato smlouva musí mít písemnou formu.) Jednotlivé smluvní typy se nerozlišují podle toho, jak je smlouva označena; rozhodující je obsah smluvního ujednání, jímž jsou vymezena práva a povinnosti účastníků. Možnost smluvních stran upravit obsah závazkového vztahu odchylně od zákona je omezena jen tehdy, zakazuje-li to výslovně zákon nebo vyplývá-li z povahy ustanovení zákona, že se od něj nelze odchýlit. Smlouvou inominátní se naproti tomu míní smlouva, která není upravena v zákoně (např. občanském nebo obchodním zákoníku) jako jeden z typů smluv. Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zákonem zvláště upravena, taková smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu zákona. U nepojmenovaných smluv určují obsah (a název) smlouvy sami její účastníci, kteří si upraví vzájemná práva a povinnosti, jež tvoří obsah smlouvy, která je právním důvodem jejich vzniku. Teprve není-li v určité otázce účastníky nic smluveno, použijí se na závazkový právní vztah, vzniklý z nepojmenované smlouvy, analogicky ta zákonná ustanovení, která upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem nejbližší. (K tomu viz aktuální rozsudek Nejvyššího soudu České republiky spis. zn. 33 Cdo 1977/2007, ze dne 9. září 2009, který je dostupný na internetové stránce soudu: www.nsoud.cz.) Jako příklad nejčastěji v praxi uzavíraných nepojmenovaných smluv lze uvést např. smlouvy, jimiž je sjednáno právo zpětné koupě, opční právo, smlouvu o kauci, smlouvu o spolupráci atp. Jako nepojmenovanou smlouvu nelze ovšem hodnotit tzv. smíšenou smlouvu, kdy jedna smlouva v sobě zahrnuje několik zákonem pojmenovaných smluvních typů (jako příklad lze uvést třeba smlouvu o koupi nemovitosti, zahrnující i smlouvu o zřízení věcného břemene - užívání bytu dosavadním vlastníkem). Taková smíšená smlouva se pak řídí ustanoveními zákona o všech smluvních typech, z nichž se skládá. Laikům bez právního vzdělání resp. dostatečné praxe v oboru (doprovázené alespoň základními právnickými znalostmi), jehož se nepojmenovaná smlouva týká, rozhodně nelze uzavírání takových smluv doporučit - mohli by opomenout sjednat nějakou pro ně významnou okolnost nebo pravidlo. Kdežto při uzavírání typických smluv se jejich účastníci mohou spolehnout na to, že ujednají-li všechny podstatné náležitosti smlouvy a uzavřou smlouvu v platné formě, další otázky - tzv. nepovinné, ovšem pro účastníky smlouvy mnohdy velmi podstatné, náležitosti, tedy pravidla vztahu mezi smluvními stranami, stanoví zákon nebo jsou dána judikaturou - rozhodovací praxí soudů.

ČR právo smlouvy

Reklama