Brno - Práci vědců na polární základně J.G. Mendela v Antarktidě letos nečekaně zkomplikovalo zamrzlé moře. Situace byla tak špatná, že pobyt v ní zkrátili o dva týdny. Led bránil biologům v odchytu ryb a výzkumu života pod hladinou. Znemožňoval také přesun z Rossova ostrova, na němž se základna nachází, na nedaleký Antarktický poloostrov. ČTK to dnes řekl člen expedice Daniel Nývlt z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, která stanici provozuje.
Zajímavostí je, že Průliv prince Gustava, oddělující Rossův ostrov se základnou od Antarktického poloostrova, byl v lednu naposledy zcela pokrytý ledem před 35 lety. Pro letošní expedici byl proto velkým překvapením. Dny čekala na to, než led povolí.
V lednu a únoru vrcholí na jihu antarktické léto, kdy z ČR přijíždí na stanici na zhruba dvouměsíční pobyt tým vědců. Běžně se pak mezi ostrovem a okolím přepravují v člunu.
Ačkoli bylo letošní počasí v Antarktidě podle Nývlta velmi pěkné, zamrznutí hladiny přinutilo vědce změnit některé plány. Museli práci na části projektů odložit a věnovat se jiným úkolům. Až 9. února led povolil a praskl, ale 14. února již expedice stanici opustila. Vrtulník její členy přepravil na ledoborec, který je odvezl na Punta Arenas v nejnižší části jižní Ameriky.
"Bezesporu můžeme považovat lednový zámrz v průlivu za výkyv, nicméně vyvozovat z toho cokoli ve vztahu ke změně klimatu rozhodně nejde," řekl ČTK klimatolog Pavel Prošek, pod jehož vedením vědci v roce 2006 Mendelovu stanici vybudovali. Nývlt vysvětlil, že na led v průlivu nebylo možné vstupovat. Je totiž zrádný, hrozí na něm proboření a v chladné vodě smrt.
Odborníci se i letos v Antarktidě zaměřili na zkoumání lokálních klimatických podmínek odledněné severní části ostrova Jamese Rosse, měření a hodnocení rychlosti ústupu ledovců či rozmrzání vrstvy trvale zmrzlé půdy. Zabývali se proměnlivostí UV záření během každoročního úbytku stratosférického ozónu nad Antarktidou. Pokračovali ve výzkumu adaptačních mechanismů vegetace na extrémní klimatické podmínky a v simulacích jejich reakce na klimatickou změnu; věnovali se také studiu biodiverzity mikroorganismů či parazitologii antarktických ryb. Zkoumali společenstva rostlin a živočichů z období křídy zachovaná v usazených horninách, či následky a projevy podledovcové vulkanické činnosti.
Letošní, již sedmé, expedice do Antarktidy se účastnilo 20 lidí. Vědci z Masarykovy univerzity, České geologické služby a Vysokého učení technického v Brně zkoumají klimatické podmínky, modelaci škodlivého UV záření, zabývají se výzkumem vegetace nebo parazitologií a vulkanologií.
Doposud nejpočetnější expedice byla složená z vědců z Masarykovy univerzity, České geologické služby a Vysokého učení technického v Brně. Ve výpravě byli i dva Slováci a jeden Rus.
Stavba České vědecké antarktické stanice J. G. Mendela, jejímž vlastníkem a provozovatelem je Masarykova univerzita, byla dokončena 4. března 2006. Projekt výzkumné stanice vznikl v roce 1999 na půdě Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty MU. Základna s kapacitou 15 až 20 pracovníků ležící v severní části ostrova Jamese Rosse je z velké části zásobována energií z obnovitelných zdrojů. Vybudováním stanice se Česká republika zařadila mezi 30 států světa, jejichž vědecké stanice se podílejí na výzkumu ledového kontinentu.
Vychází kniha o Antarktidě a české vědecké základně
První původní českou monografii o jediném neobydleném kontinentu – Antarktidě, vydává nakladatelství Academia. Vedoucím kolektivu autorů knihy je profesor Pavel Prošek z Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, který byl hlavním iniciátorem myšlenky postavit v Antarktidě českou vědeckou stanici. Záměr se podařilo uskutečnit na ostrově Jamese Rosse u východního pobřeží Antarktického poloostrova, kde od roku 2006 vědcům slouží stanice J. G. Mendela ve správě Masarykovy univerzity.
Monografie je v úvodních částech zaměřena na přehledné geografické informace o kontinentu, o jeho geologickém vývoji, zalednění, klimatu, živé přírodě a o vlivech na geosystém naší planety. Na tyto vstupní části navazují informace o jeho objevování, současné činnosti člověka a právním systému Antarktidy. Třetí celek knihy je věnován prostoru ostrova Jamese Rosse, jeho poznávání v minulosti a stavbě české stanice, kterou provozuje Masarykova univerzita. Výsledky českých geologických, geomorfologických, paleontologických, klimatických, glaciologických a biologických výzkumů prováděných v oblasti stanice J. G. Mendela popisuje autorský kolektiv v poslední části knihy. Řada zajímavých a málo známých či původních informací je zpracována formou, přístupnou širší čtenářské veřejnosti, které je tato kniha určena.
