Nevděk světem vládne. O tom už se přesvědčil mnohý člověk, který jiného obdaroval. Darovací smlouva je tradičním právním institutem, a proto její právní úprava obsažená v občanském zákoníku reflektuje realitu vztahů mezi lidmi, které nejsou zrovna idylické… Podle ust. § 630 občanského zákoníku se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

Co jsou to dobré mravy Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, který je významný z hlediska  aplikace ust. § 630 občanského zákoníku, podal Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ve svých rozhodnutích již opakovaně (namátkou lze zmínit např. rozsudky ve věcech spis. zn. 29 Odo 228/2000 nebo spis. zn. 33 Odo 538/2003). Konstatoval, že přestože občanský zákoník ani jiný právní předpis definici pojmu dobré mravy neobsahuje, lze jimi rozumět souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Pokud jde o aplikovatelnost ust. § 630 občanského zákoníku v praxi, ustálila se judikatura dovolacího soudu na názoru, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. Rozhodující je chování obdarovaného nikoliv někoho jiného Sankcionováno je, jak plyne, z citovaného ust. § 630 občanského zákoníku, chování obdarovaného k dárci a členům jeho rodiny, nikoliv chování členů rodiny obdarovaného k dárci nebo členům jeho rodiny, jak potvrdila judikatura: V daném případě bylo pro právní posouzení věci, tj. pro závěr, zda se žalovaná chovala k dárci, popř. členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušila dobré mravy (ust. § 630 občanského zákoníku), podstatné zjištění, zda žalovaná neposkytla žalobci potřebnou pomoc, kterou požadoval, a zda jej, popř. jeho syna fyzicky a slovně napadala a chovala se k němu urážlivě (plivala na něho). Skutečnost, že se případně tímto způsobem k žalobci či jeho synovi chovali příslušníci její rodiny, je pro závěr o naplnění předpokladů pro vrácení daru ve smyslu ust. § 630 občanského zákoníku irelevantní; právně významné je totiž pouze chování obdarovaného k dárci, popř. členům jeho rodiny. Opačný názor vyjádřený v občanském zákoníku, poznámkovém vydání s judikaturou, Linde Praha, je ojedinělý a v rozhodovací praxi soudů není sdílen. (Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Cdo 4375/2007, ze dne 27. 10. 2009) Každý případ posuzuje soud individuelně I.K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. II.Nelze opomíjet, že úvahy o aplikovatelnosti ust. § 630 občanského zákoníku se odvíjejí vždy od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a závěry v tom kterém konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit, a tedy i použít na případ skutkově odlišný. (Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Odo 1420/2005, ze dne 30. listopadu 2005) Ve zmíněném ust. § 630 občanského zákoníku je upraven zvláštní způsob zániku darovacího vztahu jednostranným právním úkonem dárce. Okamžikem jednání obdarovaného, které naplňuje znaky uvedené v ust. § 630 občanského zákoníku, vzniká dárci právo domáhat se vrácení daru, tedy požadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování, ať už darem bylo cokoliv a v jakékoliv hodnotě. Nejvyšší soud k tomu, co vše může resp. musí být vráceno: Nejvyšší soud shledává důvody pro změnu názoru uvedeného v rozsudku spis. zn. 33 Cdo 2564/98; vyslovuje tak závěr, že u bezplatného převodu členských práv a povinností v družstvu je namístě (prostřednictvím odkazu obsaženého v ust. § 1 odst. 2 obchodního zákoníku) analogická aplikace ust. § 630 občanského zákoníku, upravujícího možnost vrácení daru. (Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 29 Odo 266/2005, ze dne 21. 3. 2007) Využije-li dárce svého práva požadovat vrácení datu, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Byla-li darována věc, projevem vůle dárce o odvolání daru došlým obdarovanému se ruší darovací smlouva a obnovuje se původní právní vztah, t.j. obnoví se vlastnictví dárce k věci a obdarovaný, který se takto stal neoprávněným držitelem, je povinen mu věc vydat.  K zániku darovací smlouvy a náležitostem požadavku na vrácení daru z judikatury: K zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru. I pro tento jednostranný adresný právní úkon platí, že musí splňovat náležitosti požadované občanským zákoníkem pro právní úkony obecně (ust. § 34 a násl.), tedy i náležitosti projevu vůle ve smyslu jeho určitosti (ust. § 37 odst. 1 občanského zákoníku). K platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle ust. § 630 občanského zákoníku, nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. (Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Odo 936/2006, ze dne 16. 9. 2008)

ČR právo paragrafy

Reklama