Musejí nižší soudy poslouchat Nejvyšší soud?

vydáno:

aktualizace:
24.03.2010 09:15

Judikát NS k závaznosti judikatury NS a možnosti odchýlení se od jeho názorů

foto

Soud, kladívko, verdikt, rozsudek - ilustrační foto. ČTK ČTK

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v zásadních věcech (sporech, kauzách) jsou publikována jako tzv. judikáty (ve sbírkách rozhodnutí soudů a jinde). Nejsou však pro soudy nižších stupňů právně závazná - jsou pouze doporučením, jak rozhodovat v podobných případech.

České právo jako právo kontinentálního typu není na rozdíl od anglo-amerického práva - tzv. common law - právem precedentů. Precedenty na rozdíl od judikátů mají normotvornou povahu, zjednodušeně řečeno mají podobnou úlohu a význam jako zákony a jiné právní předpisy.

Judikát není precedens

Soudní rozhodnutí v kontinentálním právním systému, který se uplatňuje i v České republice, je aktem aplikace práva, kdy soud konkrétní případ podřazuje pod obecnou právní normu. Judikát se tak odlišuje od precedentu v angloamerickém právním systému common law, kde soudní rozhodnutí, které řeší případ dosud právními normami neupravený, má normativní (normotvorný) význam, a je tak obecně závazné pro další rozhodování v obdobných případech. Precedens je tak na rozdíl od judikátu pramenem práva. S ohledem na uvedené jsou rozhodnutí (judikáty) Nejvyššího soudu závazné pouze pro rozhodnutí v konkrétní věci. Neformálně z nich však často soudy a případně další orgány vycházejí respektujíce autoritu Nejvyššího soudu, jakož i pro přesvědčivost výkladu sporných otázek. Navíc Nejvyšší soud svými rozhodnutími do určité míry avizuje (dává na vědomí), jakým způsobem bude s nejvyšší pravděpodobností rozhodovat v obdobných věcech, pokud se jimi např. na základě mimořádných opravných prostředků bude v budoucnosti zabývat.

Odlišný názor si nižší soudy musejí obhájit

Soud nižšího stupně (okresní, krajský, vrchní), který bude chtít obhájit svůj názor odlišný od rozhodnutí (judikátu) Nejvyššího soudu v podobné věci, na to má právo, může se tedy od judikatury Nejvyššího soudu odchýlit, měl by však ve svém rozhodnutí odůvodnit, proč se nedrží ustálené judikatury - v čem spatřuje, že určitý jím posuzovaný případ je jiný, než ten, co byl souzen dříve, a uvést argumenty, proč se právní závěry dřívějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu nedají na nově posuzovanou věc použít. K této problematice se výslovně vyjádřil Nejvyšší soud ČR v nedávném aktuálním judikátu (rozsudku Nejvyššího soudu České republiky spis. zn. 30 Cdo 2811/2007, ze dne 3. 12. 2009), z něhož vybíráme následující:

Judikát k judikátům

„Právní názory, které Nejvyšší soud České republiky zaujal v jiných (rozuměj: určitých předchozích) právních věcech (rozuměj: jím řešených soudních sporech), nejsou ex lege (rozuměj: ze zákona) právně závazné (aplikovatelné) na případy s obdobným skutkovým či právním základem, z nějž vzešel ten který judikát dovolacího soudu (rozuměj: Nejvyššího soudu ČR), nelze však současně ztrácet ze zřetele, že došlo-li v soudní rozhodovací praxi při řešení určité materie k (judikaturnímu) ustálení právního názoru, je z povahy věci nezbytné, aby soudy nižších stupňů tento judikatorní posun ve své rozhodovací praxi reflektovaly a v případě, že takový právní názor nesdílejí, jej ve světle jimi pečlivě vyložené argumentace (kriticky) konfrontovaly a seznatelným způsobem (v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozhodnutí) vyložily, proč, resp. z jakého (jakých) nosného (nosných) důvodu (důvodů) nebylo lze se ve věci s obdobným skutkovým či právním základem s předmětným judikátem ztotožnit.

Tento postup při práci s judikaturou je přirozeně nezbytné dodržet tím spíše v situaci, kdy v obdobné věci Nejvyšší soud České republiky zaujal k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu, stanovisko, anebo rozhodl-li v určité věci velkým senátem“.

Stanoviska určující pravidla nevznikají ve sporech

Nejvyšší soud dále (vedle vlastní rozhodovací činnosti) sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů v občanském  soudním řízení a na jejich základě  v zájmu  jednotného rozhodování  soudů zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu. Tento způsob sjednocování soudní praxe bývá označován jako mimoprocesní způsob (jako procesní způsob je označováno již uvedené rozhodování Nejvyššího soudu o mimořádných opravných prostředcích). 

Stanovisky Nejvyššího soudu ve věcech, v nichž je řešena právní otázka, jíž se zabýval Nejvyšší soud v přijatém stanovisku, jsou soudy nižších stupňů "vázány" stejně jako judikaturou Nejvyššího soudu.

A po nastínění rozdílu mezi stanoviskem a judikátem Nejvyššího soudu zpět k jeho aktuálnímu rozhodnutí:

„Z popsaného vyplývá, že již učiněný judikatorní výklad by měl být, nedojde-li k následnému shledání dostatečných relevantních důvodů podložených racionálními a přesvědčivějšími argumenty, ve svém souhrnu více konformnějšími s právním řádem jako významovým celkem a svědčícími tak pro změnu judikatury, východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to z pohledu postulátů právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti (rovnosti).“

Všeobecně závazná jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu

„Obecné soudy ovšem vedle své povinnosti reflektovat při své rozhodovací činnosti judikaturu vyšších soudů musí také respektovat zásadu vyjádřenou v čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky, že vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu České republiky jsou závazná pro všechny orgány i osoby, a že s ohledem na četnou judikaturu Ústavního soudu České republiky je právní názor obsažený v odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu coby orgánu ochrany ústavnosti, resp. v jeho právní větě, má-li obecnou povahu, obecně závazný, tj. závazný při řešení typově shodných případů.“

Závěrečné shrnutí – význam judikátu

Došlo-li v soudní rozhodovací praxi při řešení určité materie k (judikaturnímu) ustálení právního názoru, je z povahy věci nezbytné, aby soudy nižších stupňů tento (judikaturní) posun ve své rozhodovací praxi reflektovaly a v případě, že takový právní názor nesdílejí, jej ve světle jimi pečlivě vyložené argumentace (kriticky) konfrontovaly a seznatelným způsobem (v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozhodnutí) vyložily, proč, resp. z jakého (jakých) nosného (nosných) důvodu (důvodů) nebylo lze se ve věci s obdobným skutkovým či právním základem s předmětným judikátem ztotožnit.

Autor:

V novinách publikujeme 20% zpráv ČTK.

Zjistit víc

Štítky:
Další články z rubriky
Komentáře ke článku Pravidla a návod

comments powered by Disqus

Reklama
Armáda
Armáda

Vedení české armády čekají od začátku srpna výrazné personální změny.

Ukrajinská krize
Ukrajinská krize

Experti poprvé na místě pádu letadla na Ukrajině
Fotogalerie

Velikost textu: a a A