Restituce šlechtického majetku: Liechtensteinové

Starý dolnorakouský šlechtický rod, jehož původ se váže ke Štýrsku. První zmínky o rodu, jež se dělil do několika větví, se objevují na počátku 11. století, význam rodiny začal stoupat ve století sedmnáctém. Liechtensteinové patřili k nejbohatším šlechtickým rodům v českých zemích i v Rakousku. Od 18. století byla rodina suverénní panovnickou dynastií.

Vzestup rodu v Čechách a na Moravě je spojen se jménem Karla z Liechtensteina (1569-1627). Ten získal na počátku 17. století od pozdějšího habsburského císaře Matyáše odměnou za podporu ve sporech o císařskou korunu opavské panství a byl povýšen do knížecího stavu. Za stavovského povstání se přiklonil na císařskou stranu a po bělohorské bitvě se stal v Čechách císařským místodržícím a získal jako konfiskáty řadu moravských panství (např. Moravskou Třebovou, Zábřeh, Krnov), k dalšímu majetku přišel také dědictvím po své manželce Anně z Boskovic. Později Liechtensteinové získali v Čechách i smiřické statky Kostelec nad Černými lesy, Uhříněves a Koloděje.

V roce 1719 povýšil císař Karel VI. panství Vaduz a Schellenberg na říšské knížectví a dal mu jméno jeho majitele - Lichtenštejnsko. Lichtenštejnské knížectví v roce 1866 vyhlásilo samostatnost, v roce 1921 se změnilo v konstituční monarchii a o dva roky později uzavřelo celní unii se Švýcarskem. V roce 1938 se v souladu s nástupnickými zvyklostmi stal novým lichtenštejnským knížetem František Josef II. (1906-1989), otec nynější hlavy knížectví Jana Adama II. (přepis jména též Hans Adam II., *1945).

Po vzniku ČSR v roce 1918 přišli Liechtensteinové na území nového státu o značný majetek v důsledku pozemkových reforem. V roce 1919 vlastnili v ČSR 160.000 hektarů půdy, ale po první pozemkové reformě to bylo již jen 3000 hektarů polností a 45.000 hektarů lesa.

Majetek Liechtensteinů v Čechách a na Moravě byl po druhé světové válce zkonfiskován na základě Benešových dekretů.

(Podle tisku šlo o zabavení majetku na základě dekretu č. 12 z 21. června 1945, jímž se zabavoval kromě majetku Němců a Maďarů i majetek zrádců a nepřátel českého a slovenského národa bez ohledu na národnost, pokud nepřátelství vůči ČSR aktivně projevovali a podporovali německé okupanty). (Právo/7.11.2003)

Tradiční sídla rodu

Na Moravě: Břeclav, Lednice, Valtice, Bučovice, Krnov, Šternberk, MOravská Třebová, Úsov, Zábřeh, Plumlov, Lanškroun, Velké Losiny

V Čechách: Kostelec na Černými lesy

Restituční nároky

Lichtenštejnsko, resp. tamní vládnoucí rod reprezentovaný knížetem Hansem Adamem II., požaduje vyrovnání za majetek zkonfiskovaný rodu po druhé světové válce na území tehdejšího Československa na základě Benešových dekretů. Hodnotu zabavených nemovitostí a movitostí, jež se nacházejí především na Moravě, odhaduje Lichtenštejnsko na sto milionů eur, tedy zhruba 3,2 miliardy korun. Český postup považuje za neoprávněný, protože zmíněné dekrety se měly týkat Němců, a má za to, že jeho země má nárok na odškodnění. Praha jakékoli debaty o vyrovnání odmítá.

Kvůli otevřenému sporu o majetek nebyly dosud mezi Lichtenštejnským knížectvím a ČR navázány diplomatické vztahy. Lichtenštejnsko trvá na tom, aby ČR uznala, že bylo od svého vzniku svrchovaným státem a že bylo neutrální za první i druhé světové války Praha s tím souhlasí, hodlá však knížectví uznat až od roku 1993, kdy vznikla Česká republika.

Oficiální diplomatické styky mezi tehdejším Československem a Lichtenštejnskem byly původně navázány v roce 1938. O rok později byly přerušeny a po roce 1945 nebyly obnoveny. Diplomatické styky Československa ani ČR s Lichtenštejnskem nebyly nově navázány.

Restituční nároky jednotlivě

Zámky, mj.

Valtice (Břeclavsko; někdejší hlavní sídlo dolnorakouské větve Liechtensteinů, v majetku rodu od roku 1394)

Lednice (Břeclavsko); jedno z někdejších sídel Liechtensteinů od druhé poloviny 16. století)

Pozemky

160.000 hektarů pozemků s budovami

Další majetek

umělecká díla a další cennosti (mj. obraz Velká vápenka ze 17. století, o obraz vedl spor lichtenštejnský kníže Hans Adam II. se soudy v Německu, kam byl obraz v roce 1991 zapůjčen; německé soudy dílo přiřkly Česku a obraz se v roce 1998 vrátil do Valtic)

Restituční kauza

1989 - Lichtenštejnský kníže Hans Adam II. vznesl nárok na pozemky v ČR o rozloze asi 160.000 hektarů a budovy na nich stojící. Restituční požadavky přednesla lichtenštejnská strana v rámci neformálních rozhovorů s představiteli tehdejšího Československa. (Blesk;ČTK/29.11.1995)

1991 - Začal spor o obraz Velká vápenka ze 17. století.Brněnský Památkový ústav zapůjčil dílo v roce 1991 na výstavu do Kolína nad Rýnem a lichtenštejnský kníže požadoval jeho navrácení. Obraz od nizozemského malíře Pietera van Laera byl rodině knížete zabaven po druhé světové válce československými úřady. Žalobu však postupně zamítly německé soudy, konečný verdikt vynesl tamní ústavní soud v březnu 1998.

Březen 1992 - Lichtenštejnsko pohrozilo, že neratifikuje dohodu ČSFR s Evropským sdružením volného obchodu.

2. září 1998 - Obraz Velká vápenka se vrátil na zámek do Valtic na Břeclavsku.

12. července 2001 - Evropský soud pro lidská práva zamítl žalobu lichtenštejnského knížete Hanse Adama II. proti Německu, která se týkala obrazu Velká vápenka od nizozemského malíře Pietera van Laera, zabaveného po druhé světové válce rodině knížete československými úřady.

14. října 2003 - Lichtenštejnsko kvůli svému historickému majetkovému sporu s ČR a také se Slovenskem odmítalo podepsat smlouvu o rozšíření Evropského hospodářského prostoru (EHP). Mezi Prahou, Bratislavou a Vaduzem přetrvávají neshody kvůli zabavení majetku vládnoucího rodu Lichtenštejnů po druhé světové válce v souvislosti s prezidentskými dekrety. Hodnotu majetku odhaduje Lichtenštejnsko na sto milionů eur, tedy zhruba 3,2 miliardy korun. Praha odmítá jakékoli debaty o vyrovnání. (Lichtenštejnsko o měsíc později uvedlo, že smlouvu podepíše, protože nechce ohrozit Evropský hospodářský prostor.)

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2018 ČTK

Reklama

28°C

Dnes je pondělí 23. července 2018

Očekáváme v 17:00 28°C

Celá předpověď