Okupace v roce 1968 je dodnes traumatem i pro mnohé Rusy

Fotografka Dana Kyndrová vnímala odchod vojsk jako agonii režimu

Jako satisfakci vnímala fotografování odchodu sovětské armády z Československa fotografka Dana Kyndrová, která od jara 1990 mapovala ukončení okupační vojenské mise. Prostřednictvím snímků, které před dvaceti lety vznikly na několika místech v bývalém vojenském prostoru, prý chtěla zachytit agonii totalitního režimu. Právě proto je zařadila do své retrospektivní výstavy Rituály normalizace, která v neděli skončila na Staroměstské radnici v Praze.

"Normalizace byla poznamenána okupací. Začala v srpnu 1968 a pak se to mělo postupně uvést do 'normálu'. Skončila však teprve odchodem vojáků," řekla Kyndrová ČTK. Právě proto prý zařadila snímky z odchodu sovětských vojsk do "normalizačního" projektu, v němž zachytila zejména atmosféru masových komunistických slavností, spartakiády na Strahově či prvomájové průvody na Letné. Za uplynulý měsíc výstavu zhlédlo asi 3000 lidí.

Při fotografování vojáků autorka hledala tváře i určité symboly. "Projekt se nesl v duchu rozpadu sovětského impéria. Snažila jsem se ukázat, jak vypadá obyčejný ruský člověk v komunistické ideologii," řekla. Na vojácích podle ní bylo vidět, jaký dopad má režim na prosté lidí. Drastický pohled byl také na armádní ubikace. "Symboly jsem vnímala jako impérium, které se rozpadá, a člověk v tom žije," řekla.

Prostředí vojenského prostoru, který vojáci opouštěli, vnímala prý Kyndrová jako agonii totalitního režimu. "Nešlo mi o kroniku, ale o pocit, atmosféru. Velký rozdíl byl v tom, jestli šlo o obyčejné vojáky, nebo o vojenské šarže. Vojáci byli otevření a říkali, že je jim jedno, zda zůstanou v Československu, nebo je přesunou do Ruska. Byli uzavření v areálu a neměli žádná práva," zavzpomínala. Důstojníci však odsun vnímali jako "nespravedlnost". "Říkal mi, ať si to srovnám se svým svědomím," uvedla.

Dokumentovat odchod vojáků Kyndrová začala společně s kolegou Karlem Cudlínem díky spoluprácí parlamentní komisi pro odsun vojsk. Později tam ale jezdila sama. "Důležitý moment byl, že jsem žena a že jsem se mohla tvářit naivně," uvedla. Některé fotograficky atraktivní záběry však musela oželet, aby se vyhnula konfliktu.

Své někdejší nadšení pro zachycení odchodu okupačních vojsk vnímá Kyndrová jako pozitivní i s odstupem času. "Všichni jich měli plné zuby a nikoho nezajímali. Kolegové mi říkali, že je zbytečné je fotit. Nevnímali to jako atraktivní téma," připomněla. Zdůraznila však, že šlo o historickou záležitost. Navázala na vlastní projekt, kdy fotografovala normalizační manifestace. "Normalizace skončila teprve odchodem vojáků. Považovala jsem to (okupaci) za historickou křivdu, která se nám stala. Cítila jsem jako povinnost, že to musím zachytit," řekla o své motivaci.

Podle Kyndrové, která několik let pracuje na projektu Rusové, vojáci nevnímali opovržení československých obyvatel vůči jejich přítomnosti. "Vůbec nepochopili, o co jde, že lidé jsou rádi, že odešli. Vnímali to jako misi, kterou splnili," řekla. Podle ní mnozí Rusové nepovažují invazi za nijak významnou součást svých dějin.

Když Kyndrová dokončila dokumentování odchodu sovětských vojsk, měla naivní představu, že napravena bude také další historická křivda, kterou podle ní bylo odtržení Podkarpatské Rusi od Československa. "Řekla jsem si, že odešli a teď nám vrátí Podkarpatskou Rus. Z toho jsem ale brzy vystřízlivěla," uvedla. Díky této "naivní" touze ale nafotila sérii Podkarpatská Rus, v níž zachytila zejména horaly a krajinu bývalého československého území. Normalizační snímky pak považuje za zásadní součást své práce. "Mám z toho radost, že jsem to zdokumentovala. Zažili jsme to a máme k tomu emocionální vztah. Chápu ale, že mnoho lidi už tato část historie nezajímá," poznamenala.