Stojíme na hranici světů – jak ve smyslu geografickém, tak kulturním a historickém. Spojené arabské emiráty vymezuje z části voda – podobně, jako to dělají v Evropě řeky, kreslí ji na Arabském poloostrově moře. Pohoří jsou zde ovšem na rozdíl od starého kontinentu vzácná a tvoří jen severní část hranice s východním Ománem, která jinak respektuje historické území někdejší Ománské (a Východoafrické) říše. Hranice se Saúdskou Arábií je již nakreslena podle pravítka, a rozdělení mezi jednotlivými emiráty po sobě zanechalo Spojené království před odchodem v roce 1971, kdy sedm emirátů vytvořilo stát, který letos oslavil teprve padesátiny.
Autora textu přes hranice sedmi regionů přenáší při pracovních cestách se vší tichostí elektromobil a s elegancí designu ŠKODA vůz ENYAQ iV (pokřtěný InVentor). A nutno podotknout, že jednotlivé emiráty se až překvapivě liší. Nejen velikostí a přírodními podmínkami, ale i mírou konzervativního či moderního způsobu života. Jedním z nejotevřenějších je bezesporu emirát Dubaj, který se snaží ekonomiku postavenou na ropných zdrojích přesměrovat na turistický ruch. Proto je vstřícný k přáním a zvykům zahraničních návštěvníků, proto pořádá Všeobecnou světovou výstavu EXPO.
Ovšem nejen to. Mořské pobřeží Dubaje je dlouhé jen sedm desítek kilometrů a místní vládce se to rozhodl s ohledem na zájem hostů o pláže s přelomem milénia (tedy na 
hranici dvou tisíciletí) změnit a geografickou mapu emirátu překreslit. Gigantický umělý poloostrov Palm Jumeirah je se svými pěti kilometry v průměru vidět ve tvaru palmy dokonce i z vesmíru, ale především jeho listy rozšířily délku dubajského pobřeží o více než dvojnásobek. A to má ve svém sousedství o polovinu většího bratra Palm Jebel Ali, kterého by v budoucnu měl ještě přerůst projekt Palm Deira s průměrem přes dvanáct kilometrů (původně to mělo být čtrnáct).
Když InVentor zastavil na hrotu Palm Jumeirah, který je z výše uvedených zatím jediným zcela dokončeným a zastavěným poloostrovem, zastavil se v podstatě na rozhraní tří světů. Mezi mořem a pouští, mezi přirozenou a umělou krajinou, mezi érou ropného bohatství a 
nezbytného ústupu od fosilních paliv. A jako symbolický vzkaz se na vlnolamech mezi dvacátým a jednadvacátým stoletím s mírným příbojem pohupuje PET lahev. Podle výpočtů (zvážit to opravdu nikdo nemohl) vyrobil člověk od roku 1950 přes osm bilionů tun plastů. A „jen“ sto tisíc tun mu stačilo na vytvoření plovoucího a doopravdy umělého ostrova – říká se mu Tichomořská skvrna a podle časopisu Die Zeit je čtyřikrát větší než Německo.
Jednou z cest budoucnosti je recyklace plastů, což ukazuje i ENYAQ iV. Přes třináct kilogramů plastů použitých při výrobě vozu jsou recykláty ze starých nárazníků a obalů baterií a celých šedesát procent potahů tvoří právě recyklované PET lahve – ŠKODA AUTO 
navíc testuje nové výplně plastových dílů: z vláken cukrové řepy. Sebevědomé SUV obsahuje rovněž šedesát procent recyklovaného hliníku, čtyřicet procent recyklované oceli a boční okna vozu tvoří z 20 procent recyklované sklo.
Mimochodem, bude-li laskavý čtenář v únoru v Dubaji, může v českém pavilonu na EXPO vidět nejen InVentora, který stává za zídkou sestavenou ze zahradních bloků vytištěných bionáplní tvořené odpadním tukem a pouštním pískem, ale také model lodi navržené Akademií věd České republiky, která může polykat plastový odpad v mořích a ekologicky vyrábět topný olej a pitnou vodu. Česká expozice Country for the Future stojí rovněž na hranici – mezi minulostí a budoucností.
