Vůjtek: Obrat v trenérské kariéře přišel v Rusku, NHL mě nikdy nelákala

foto Trenér Vladimír Vůjtek byl 16. prosince 2021 v Praze uveden do Síně slávy českého hokeje. 

Praha - Hokejový trenér Vladimír Vůjtek si připsal klíčové úspěchy v kariéře v Rusku. Kouč, který byl dnes slavnostně uveden do Síně slávy českého hokeje, si ale nejvíce považuje úspěchu se slovenskou reprezentací, kterou dovedl v roce 2012 k zisku stříbrných medailí na mistrovství světa ve Finsku.

"Je to pro mě velká čest dostat se do společnosti tak skvělých sportovců a skvělých hráčů československého hokeje. S takovým oceněním jsem nepočítal. Přece jen hráči, kteří tady jsou a zasloužili se o český hokej, tak jsou v mých očích ve velkých výšinách. Jsem rád, že mezi ně patřím," řekl Vůjtek novinářům.

Čtyřiasedmdesátiletý odborník má za sebou i hráčskou kariéru, ale ne tak úspěšnou. Nejvyšší soutěž hrál za Vítkovice a Trenčín. "Mám jeden bronz z československé ligy 1979, ale to je vše. V národním mužstvu jsem nikdy nehrál a pak jsem se dal na trenérskou dráhu," uvedl Vůjtek.

Koučem se pak stal prakticky ze dne na den. Že bude jednou trénovat, věděl dlouho dopředu. "Připravoval jsem se na to už v době, kdy jsem hrál. Od 27 let jsem v podstatě, v uvozovkách, studoval trenéry, kteří mě trénovali, a díval jsem se i na cizí trenéry, co dělají v mých očích dobře a co ne. Bral jsem si z toho svoje ponaučení. A pak jsem se stal z hráče trenérem během týdne a začal jsem uplatňovat zkušenosti, které jsem nabral z pozorování," vyprávěl Vůjtek.

Trénovat začal v sezoně 1981/82 v Karviné. Z pozice kapitána se posunul do role šéfa střídačky. "Přeorientovat se z kamaráda na pozici vedoucího není jednoduché, ale měl jsem tam výbornou partu kluků a ti za mnou šli. Úspěchy byly hned. Karviná se z jedenáctého místa dostala na páté a postupně se zvedala. Rozuměl jsem hráčům a nechtěl jsem jim být nadřazený. Museli ale plnit to, co jsem po nich chtěl. Kamarádský přístup hlavně v úvodu mě dostal na úroveň, na které jsem pak byl," řekl Vůjtek.

V české extralize postupně sbíral úspěchy s Vítkovicemi a Zlínem, působil i v Třinci. Zlom ale přišel v roce 2001, kdy odešel do Ruska a převzal Jaroslavl. "Šel jsem do neznáma. Byl jsem tam první ze všech (zahraničních) trenérů, nejen hokejových. Nebyl tam ani jeden hráč, já si přivedl Honzu Peterka. Nevěděl jsem, do čeho jdu, ale věděl jsem, že ruský hokej je vynikající. Vždy jsem ho obdivoval, jejich kombinaci, bruslení, kolektivní myšlení. Vždy se mi to líbilo. Za Tichonova i předtím za Tarasova. Proto jsem tam šel, bavilo mě to. Hráči chápali útočnou činnost, kombinační akce a to byl hokej podle mého gusta. V Jaroslavli se to povedlo skloubit a bavilo je hrát útočný hokej," uvedl Vůjtek, jenž hned v první sezoně získal s Lokomotivem titul a za rok triumf zopakoval.

Později úspěšně trénoval i slovenskou reprezentaci a stříbro z MS 2012 považuje za největší úspěch kariéry. Na šampionátu Slovensko v semifinále vyřadilo i českou reprezentaci. "Já to ale tak nebral. Strašně emotivně jsem prožíval čtvrtfinálový zápas s Kanadou o dva dny předtím, ve stejné hale, kde se oni o patnáct let dříve zachovali barbarsky vůči mému klukovi. To jsem bral jako odvetu," poukázal na bitku mezi kanadskými a českými hokejisty v semifinále MS v roce 1997, do které se zapojil i jeho syn.

Až později, v sezoně 2015/16, se představil i na střídačce českého národního týmu. "V letech, kdy jsem byl v Rusku, jsem neměl vyložený cíl trénovat české národní mužstvo. Můj cíl byl trénovat mužstvo celoročně a být s klukama den co den, to mě bavilo. Čtyři turnaje za rok a mistrovství světa, to přišlo až později. Možná kdyby to (nabídka trénovat český národní tým) přišlo v době, kdy jsem trénoval Slovensko, bylo by to pro moji trenérskou kariéru lepší," uvedl Vůjtek.

Blízko na českou střídačku měl přitom již v roce 2005, kdy ale po Vladimíru Růžičkovi převzal tým ambicióznější Alois Hadamczik. "Není to moje nátura. Buď mě někdo chce, nebo ne. Nikdy jsem nehrál za národní mužstvo a ne všichni mě brali za rovnocenného partnera. Cítil jsem to a ani jsem se tam netlačil. Jak už jsem říkal, bavila mě každodenní práce s týmem," řekl.

O tom, že by trénoval v NHL ale prý nikdy neuvažoval. "To šlo absolutně mimo mě. Jednak mám na Ameriku svůj názor od roku 1997 a neuvažoval jsem tímhle směrem. Druhá věc je, že neumím anglicky. Nepřipadalo to v úvahu," řekl jasně.

V současnosti Vůjtek už sleduje hokej jen jako divák. Trenérskou kariéru už uzavřel. "Teď už jsem v zaslouženém důchodu. Dvakrát týdně chodím na tenis s partou mého věku, takže se chodíme spíše pobavit," podotkl s úsměvem. "Na hokej chodím nebo se dívám v televizi. A co mu říkám? Nelíbí se mi hokej, který se dnes hraje. Není tam žádná kombinace, jen prásk puk dopředu, tečování a běžení za ním. A zase zpět. Nic pěkného tam nevidím. Možná jsem moc kritický, ale vidím málo pěkných akcí," dodal Vůjtek.

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2022 ČTK

Reklama

15°C

Dnes je pondělí 3. října 2022

Očekáváme v 21:00 12°C

Celá předpověď