Vrabcová si v závěru hlídala každý krok, bála se čtvrté Bělorusky

foto Česká běžkyně Eva Vrabcová Nývltová se raduje z bronzové medaile na ME spolu s maskotem Berlinem.

Berlín - Eva Vrabcová Nývltová si v závěru maratonu na mistrovství Evropy hlídala každý krok, protože nedaleko za sebou cítila Bělorusku Marynu Damancevičovou, která na čtvrtém místě ztrácela na vedoucí trojici jen pár sekund. Třetí pozici ale bývalá lyžařka s přehledem uhájila a radovala se ze životního úspěchu, který ozdobila českým rekordem 2:26:31.

V každém ze čtyř okruhů měla část, kde se jí neběželo dobře. "Protože to bylo z kopce a holky přece jen tu rychlost mají trošičku větší. Takže jak se zrychlovalo, tam to bolelo a byla jsem připravená, že si na to musím dát pozor. A pak ten závěr hodně bolel," řekla dvaatřicetiletá běžkyně.

Na 35. kilometru už byla v čele závodu jen tříčlenná skupina včetně české reprezentantky a Damancevičová postupně ztrácela, ale Vrabcová si medailí jistá nebyla. "Snažila jsem se vůbec si to nepřipouštět, protože minuta na posledních třech kilometrech se dá ztratit strašně snadno a ona byla kousek. Takže jsem věděla, že nic není rozhodnutého. Navíc jsem věděla, že ona má vždycky druhou část kola rychlejší," popisovala. Nakonec Bělorusce v závěru výrazně utekla, v cíli ji nechala za sebou o více než minutu.

Když probíhala cílovou branou, nevěřila vlastním očím. Svítil na ní čas, který byl o více než tři minuty lepší než její osobní rekord a navíc překonala 23 let starý český rekord Aleny Peterkové. "Já chtěla v závodě odvést co nejlepší výkon a co bylo v mých silách, ale tohle nečekal asi nikdo," poznamenala. Prolétlo jí hlavou, že to snad není možné. "To opravdu byly takové emoce, že to ani nedokážu popsat. Navíc tady mám maminku, takže trošku byly slzičky," svěřila se.

V úvodu závodu ani nezaregistrovala, že nakonec vítězné Bělorusce Volze Mazuronakové silně tekla krev z nosu. "Viděla jsem, že se něco děje a že jí podávají nějaký kapičky, tak jsem si tak spíš říkala: 'Ty jo, kam až to ti Bělorusové dotáhnou, že už je to trošku moc.' Protože jsem právě nevěděla, že se jí něco stalo," popisovala.

Dlouho byla i ve hře o zlato, ale na posledních dvou kilometrech jí Mazuronaková a Francouzka Clémence Calvinová o pár sekund utekly. "Běloruska začala trošku nastupovat, já ji ještě zachytila, ale to její tempo jsem nevydržela, naopak jsem zpomalovala. Francouzka, která běhá výborně desítku, měla závěr excelentní a já na to neměla," komentovala kritické chvíle Vrabcová.

Užívala si českou vlajku kolem ramen a za několik desítek minut už měla na krku i první velkou seniorskou medaili. Cenné kovy sbírala jen jako juniorka ještě na běžkách, naposledy na juniorském mistrovství světa v roce 2006.

Vrabcová před závodem nadávala, to bývá dobré znamení

Eva Vrabcová Nývltová zase jednou před závodem cítila, že je všechno špatně a nic se nepovedlo. Podobné pocity měla před loňským světovým šampionátem v Londýně, kde skončila čtrnáctá. V Berlíně podle vlastních slov nadávala ještě víc a byl z toho evropský bronz a nový český rekord.

"Opravdu jsem se necítila. Takže to si se mnou Martin (Vrabec - manžel a trenér) opravdu užil do poslední minuty. Nadávám na všechno, na všechny, všechno je špatně," popisovala Vrabcová své předstartovní rozpoložení. V jejím případě taková nálada bývá dobrým znamením. "Říkají o mně, že čím víc nadávám, tím je to pak lepší," připustila.

Jinak je ale při běhání šťastná a spokojená. To byl důvod, proč k atletice přešla od běžeckého lyžování poté, co startovala na třech olympijských hrách a vybojovala páté místo v Soči 2014. "Když jsem lyžování opouštěla, opravdu jsem to brala s tím, že jdu dělat něco, co mě baví a co si užívám. Přemýšlet o medaili v maratonu, to bych se někomu vysmála, kdyby řekl," vzpomínala.

V běhání hledala odreagování. "Když jsem šla z tréninku a nebavilo mě to, nebo mi prostě už bylo špatně, tak jsem se šla proběhnout a najednou mi bylo fajn," vzpomínala na období, kdy už ji lyžování netěšilo. Zlomilo se to na podzim 2015, kdy kvůli problémům s metabolismem a poruše příjmu potravy skončila na dva týdny v brněnské nemocnici. "Protože mě pouštěli, tak jsem se šla vždycky z té nemocnice proběhnout. Tam padlo to rozhodnutí. To byl ten důvod, proč jsem se dostala ze všech těch problémů," líčila třetí nejlepší maratonkyně Evropy.

Postupně se čím dál víc ujišťuje, že udělala správně. "Našla jsem se a jsem tady šťastnější," svěřila se. A také sbírá úspěchy.

Za rok v Kataru bude na mistrovství světa čelit favorizovaným africkým běžkyním. "To určitě, ale je na to rok práce a s tímhle časem už se dá bojovat všude," řekla odhodlaně. Nevadí jí ani nezvyklý půlnoční start maratonu, který pořadatelé zvolili kvůli vedru. "Já naštěstí vstávám ráda brzo a naopak mi nevadí chodit spát pozdě, takže tomuhle se přizpůsobím," dodala Vrabcová.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2018 ČTK

Reklama

27°C

Dnes je pondělí 20. srpna 2018

Očekáváme v 23:00 24°C

Celá předpověď