Vězněný Syřan: Mrtvé z cel odnášeli často po několika dnech

foto Vězení, vězeň, mříže, ruce, trest, odsouzení, justice. Ilustrační foto.

Praha - Před osmi lety, když začalo povstání v Sýrii, pracoval syrský novinář Mázin Ismáíl jako učitel arabštiny. Začal se účastnit protestů proti režimu prezidenta Bašára Asada a poté pomáhal i s rozvozem humanitární pomoci pro obléhané obce. Při jedné z cest ho ale zadrželi a ve vězení nakonec strávil rok a půl. "Řada mých spoluvězňů zemřela na zranění či nemoci a často trvalo několik dní, než jejich těla odnesli pryč," popsal Mázin v rozhovoru s ČTK. "V takovém prostředí tam člověk žil a byl neustále vystavován výslechům, mučení či vyhrožování," dodal Syřan, který nyní žije v Německu.

Do vězení se Ismáíl dostal v červnu 2012. "Začali jsme se podílet na organizaci pomoci pro obce, které byly obležené a neměly možnost zásobování. Jednou poblíž města Homs jsme měli smůlu a narazili jsme na kontrolní stanoviště, které tam režim zřídil. Začali na nás střílet, někteří přišli o život a zbylé odvezli vrtulníkem do věznice v Homsu," popsal Syřan, který tento týden dorazil do Prahy. Mázin Ismáíl je totiž jedním z protagonistů snímku Soukromé bolesti režisérky Daliy Kuryové, který byl promítán v rámci festivalu Jeden svět.

Krize v Sýrii začala v březnu 2011 demonstracemi proti Asadově vládě. Násilné potlačení protestů vedlo k ozbrojenému povstání, které přerostlo v občanskou válku. Chaosu využili radikální islamisté, aby ovládli část Sýrie i sousedního Iráku. Boje v Sýrii si podle odhadů vyžádaly přes 350.000 mrtvých.

Ve vězení strávil mladý syrský novinář celkem asi rok a půl. Vyšetřovatelé se mu snažili "přišít" různá obvinění a hrozil mu až trest smrti. Nic se jim ale nedařilo prokázat. "Většinu z té doby jsem byl v tom nejhorším typu věznice. V cele pro jednoho člověka nás bylo deset," uvedl. Zda je den či noc, většinou nevěděli. Co je za den se pak snažili vypočítat jen podle toho, kdy přišlo další jídlo. Občas jen něco málo zahlédli, když je vedli k výslechu, trochu viděli i přes zavázané oči.

"Jak jsme to mohli přežít? Byli jsme asi dost silní a drželi jsme při sobě," popsal Syřan. Vězni se podle něj nesměli oslovovat jmény, všichni měli jen čísla. "Snažili jsme si ale co nejvíce pomáhat. Například když někdo přišel z mučení, kdy po tom určitém typu mučení měl oteklé ruce, tak jsme věděli, že je třeba tu ruku určitým způsobem namasírovat, aby o ni nepřišel," uvedl. "Navzájem jsme si rovněž různě šeptali, abychom si udrželi alespoň nějakou naději, o tom, co chceme dělat, až z vězení vyjdeme a jaké máme plány."

"Mučení, kterému jsme byli vystaveni, bylo velice kruté. Nejkrutější ale bylo to, co jsme museli sledovat, ne to, co jsme sami prožívali," vypráví syrský novinář s tím, že ve věznicích byly používány zejména elektrošoky a fyzické násilí. "Já osobně jsem nebyl vystaven všem těmto způsobům, ale většinu z nich jsem viděl. A zanechalo to na mně velké psychické následky. Ještě dodnes například trpím obrovským strachem v mnoha situacích, například v malých uzavřených místnostech," dodává Ismáíl s tím, že má neustále i noční můry.

Na svobodu se podle svých slov dostal "díky velkému štěstí i náhodě". "Režim už nemohl najít nic, z čeho by mě mohl obvinit, tak mě propustili s tím, že mě budou vyšetřovat na svobodě. To se mnoha přátelům nepoštěstilo, někteří jsou i dodnes ve vězení," uvedl. Po svém propuštění byl Syřan krátce ve městě Idlib a poté se na jaře roku 2014 rozhodl odejít do Turecka. "Zůstat v Sýrii by znamenalo smrt. Ta hrozila ze všech stran, od režimu, ale i islamistů," popsal. Právě islamističtí radikálové z nyní již bývalé fronty An-Nusra jej rovněž na nějakou dobu zadrželi.

V Turecku se nejprve věnoval novinařině, časem ale začal pociťovat, že se situace mění. "Turecká politika vůči Sýrii se pro mě stala nepřijatelnou. Tím pádem to pro mě tam přestalo být bezpečné. Neměl jsem ale dost peněz na to, abych mohl odejít do Evropy," říká. Tehdy mu pomohl kolega, belgický novinář píšící pro nizozemské noviny NRC. Dohodli se, že společně natočí nejrůznější videa a popíší jeho cestu do Evropy. "Pro mě to byla dobrá příležitost zajímavého novinářského projektu. A také to byl způsob, jak se dostat do Evropy určitou docela bezpečnou cestou, i když tam samozřejmě byly i velmi nebezpečné okamžiky," uvedl Ismáíl s tím, že za zveřejněné materiály poté získali i několik novinářských cen.

Následné zacházení německých úřadů si velmi chválí, rovněž i azyl v zemi získal relativně rychle. Nyní se stále věnuje novinařině a lidským právům, píše články pro arabské noviny a weby a je činný i v organizaci syrských emigrantů. Zároveň ale začal pracovat v cestovním ruchu. Myslí si, že se mu podaří ještě do Sýrie vrátit? "Ne, to je vyloučené. Možná, jak my říkáme, když dá Bůh," uzavřel.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

27°C

Dnes je čtvrtek 20. června 2019

Očekáváme v 23:00 21°C

Celá předpověď