Václav Vacek - první komunistický primátor Prahy

Když v květnu 1945 vypuklo v Praze povstání proti hroutící se nacistické moci, převzala úlohu vedoucího českého orgánu Česká národní rada. Ta pak pověřila správou města a funkcí primátora osmašedesátiletého komunistického novináře a politika JUDr. Václava Vacka. Po stabilizaci poměrů byl sice na toto místo 27. srpna 1945 opětovně uveden předválečný primátor, socialista dr. Petr Zenkl, vítězství KSČ v květnových volbách roku 1946 znamenalo definitivní obsazení nejvyššího pražského postu jedním z nestorů českého komunistického hnutí.

Václav Vacek se narodil 11. září 1877 v rodině starosty v Libochovicích jako předposlední ze sedmi dětí. Podobně jako dva další bratry i Václava poslali rodiče studovat do Prahy. Navštěvoval nejprve německé gymnázium ve Štěpánské, později české gymnázium na Vinohradech. Rodiče se později přistěhovali do Prahy, Vackův otec však zanedlouho zemřel a zanechal rodinu bez prostředků. Matka proto začala přijímat na byt další studenty, mezi nimiž byla shodou okolností celá řada pozdějších významných představitelů levicové kultury a politiky v čele s pozdějším vůdcem českých komunistů Bohumírem Šmeralem.

Toto prostředí nezůstalo bez vlivu na mladého Václava. Po gymnáziu pokračoval s vynikajícími výsledky na Právnické fakultě, vedle studia si rovněž přivydělával prací v kancelářích předních pražských právníků. Hovořil plynně nejen německy ale taky anglicky a francouzsky. Kromě hlavních slovanských jazyků se domluvil i italsky a precizně ovládal latinu. Po promoci se však advokátní praxi věnoval jen krátce. Kariéra advokáta jej nelákala, namísto toho se plným úsilím vrhnul do žurnalistiky a politické praxe v sociálnědemokratické straně. Byl redaktorem 'Práva lidu' a v letech 1907 - 1912 působil jako vídeňský dopisovatel sociálně demokratických deníků.

V roce 1915 se oženil s Marií Marešovou, s níž od roku 1912 žil ve společné domácnosti. Od válečného odvodu jej zachránila těžká krátkozrakost. Odveden byl však jeho bratr lékař. Jelikož byl vdovcem, manželé Vackovi převzali do opatrování kromě bratrových úspor, za něž si pořídili malé hospodářství ve Lhotce u Prahy, i jeho šest dětí. Sami měli ještě dva vlastní syny.

Vznik ČSR přivítal Vacek stejně jako drtivá většina národa. Sám ve dnech převratu působil coby tajemník Národního výboru a v této funkci rovněž asistoval při sesazení pražského c. k. místodržitele Coudenhova a policejního ředitele Kunzeho. Po ustavení první vlády se dokonce stal tajemníkem sociálnědemokratického ministra spravedlnosti F. Soukupa.

V následujícím období však Vacek stanul na straně revolučního křídla v soc.dem. a v prosincových revolučních událostech roku 1920 se podílel mj. na organizování stávek zemědělských dělníků v okolí Prahy, které vyvrcholily zabíráním velkostatků 'rudými gardami'. Stál rovněž u zrodu Rudého práva, nového tiskového orgánu vznikající komunistické strany. Za své revoluční počínání se Vackovi dostalo zatčení a obvinění z protistátní činnosti.

Díky velkorysému přístupu státních orgánů k poraženým, iniciovanému Masarykem, byl však již koncem ledna 1921 propuštěn.

Od roku 1922 zasedal Vacek pravidelně na Pražské radnici jako zastupitel a člen rady města za KSČ, zároveň nepřestával být činným redaktorem Rudého práva. V letech 1936 - 38 byl za svou stranu dokonce senátorem.

V roce 1938 odešel do penze, po německé okupaci se však zapojil do odbojové činnosti. Byl třikrát zatčen gestapem, pokaždé však zanedlouho propuštěn. Poslední měsíce války se musel skrývat.

Od roku 1946 byl ve změněných poměrech primátorem Prahy. Svou energii věnoval zejména organizaci rekonstrukce válečných škod a budování hlavního města podle intencí nové mocenské elity. V době Vackova úřadování byla mj. opravena Staroměstská radnice, Karolinum a Betlémská kaple. Postaveno bylo autobusové nádraží na Pankráci, nové nádraží na Smíchově, Švermův most, železniční most v Braníku (přezdívaný 'Most inteligence'), letenský tunel a další stavby. Byl vybudován Památník národního písemnictví na Strahově a televizní vysílač na Petříně.

21. května 1954 odešel JUDr. Václav Vacek na vlastní žádost do opožděné penze. Zemřel 18. ledna 1960 ve věku osmdesáti dvou let. Jeho ostatky byly uloženy po boku dalších komunistických pohlavárů v Národním památníku na Vítkově.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2018 ČTK

Reklama

19°C

Dnes je úterý 16. října 2018

Očekáváme v 11:00 16°C

Celá předpověď