V Užhorodě si stále pamatují báječnou první republiku

foto Jedna z užhorodských kaváren na nábřeží (na snímku z 6. září 2018). Město je dnes správním střediskem Zakarpatské oblasti Ukrajiny, za první republiky bylo spolu s celou tehdejší Podkarpatskou Rusí součástí Československa.

Užhorod (Ukrajina)/Praha - Československá minulost se v Užhorodu zdá být všudypřítomná. Od části města, které se dodnes říká Česká čtvrť, přes výzdobu hospod v podobě starých úředních tabulí až po vzpomínky pamětníků a potomků Čechů, kteří tu před mnoha desetiletími vybudovali cosi, na co se v Užhorodě a celé oblasti - tehdy Podkarpatské Rusi - dodnes vzpomíná.

"Za první republiky se tu udělalo tolik, kolik se neudělalo za tisíc let předchozích vlád: porodnice, nemocnice, školy. To, co se tehdy udělalo, je bohužel neopakovatelné a nedá se to vrátit," říká o "nejlepším období v dějinách Zakarpatska" Mychajlo Delehan z oblastního muzea sídlícího v užhorodském zámku.

Československo, které vzniklo před 100 lety, ve své nejvýchodnější části mohutně investovalo a památky na tuto dobu dodnes přetrvávají. I gubernátor a oblastní správa dodnes sídlí v budově, postavené v roce 1936 podle projektu architekta Františka Krupky. Z té doby pochází i užhorodská pošta, Masarykova jubilejní škola, kde se děti i dnes učí česky, či obchodní dům Baťa od Josefa Gočára.

Video: Vzpomínky v Užhorodě na první republiku
13.09.2018, 10:00, autor: Milan Syruček, zdroj: ČTK

"O první republice se tu říká, že to byly nejlepší léta Zakarpatska. Bylo to nejdemokratičtější zřízení, které oblast nezažila ani dříve, za Maďarska, ani později za Sovětského svazu," říká vicegubernátor Jaroslav Halas. O síle nostalgie asi vypovídá, že za nedávné dekomunizace, kdy se před dvěma lety změnily názvy užhorodských ulic, si lidé sami přáli Masarykovu ulici a Masarykův most, přestože Čechů tu žije tak málo.

Za posledního sčítání lidu, které se ovšem odehrálo ještě v roce 2001, se prý nikdo ani k české národnosti nepřihlásil. Tetjana Serhijenková, která vede oblastní krajanský spolek, odhaduje počet místních Čechů na šest stovek.

Interiér budovy oblastní správy postavené původně pro československé úřady v 30. letech minulého století v užhorodské České čtvrti (na snímku z 6. září 2018). Československá minulost je ve městě nepřehlédnutelná, dnes je správním střediskem Zakarpatské oblasti Ukrajiny. "Češi nám sem vracejí Československo," míní Fedir Šandor z Užhorodské univerzity. Na mysli má nejen tisíce turistů, ale i české kraje, navazující spolupráci se zakarpatskými partnery. "Slovensko tu není prakticky vidět, Maďarsko zase pomáhá jen (místním) Maďarům, ale Češi pomáhají všem," říká o pomoci, kterou kraj Vysočina poskytl po záplavách zakarpatské obci Rachiv (bývá psána i Rachov).

Ovšem statisíce lidí jezdí ze Zakarpatska do Česka za výdělkem. Z asi 1,2 milionu obyvatel oblasti vyjíždí kvůli živobytí do ciziny podle vicegubernátorova odhadu asi půl milionu, a z toho 300.000 do Česka. Peníze od gastarbeiterů představují i největší investice v regionu, tvrdí Halas - a pohled na mnoho čerstvě opravených i nových domů v Užhorodu a okolí jeho slova dokládá. Investice do nemovitosti představuje i pojistku před inflací a devalvací, znehodnocující úspory.

Dav lidí čekajících před vízovým centrem, vyřizujícím náležitosti k výjezdu za prací, tato slova jen potvrzuje. Mladík s formulářem v ruce říká, že tu stojí už od sedmé ráno - a ve čtyři odpoledne se zdá, že dnes neuspěje. Jenže na stavbě si tu vydělá nejvýše 5000 hřiven (asi 4000 Kč), zatímco ve Žďáru nad Sázavou bral 13.000 korun.

Jedna z drobných plastik (na snímku z 6. září 2018) zdobících Užhorod, správní středisko Zakarpatské oblasti Ukrajiny, ztvárňuje dobrého vojáka Švejka. V pozadí je řeka Už a lipová alej, údajně nejdelší v Evropě. Československá minulost se v Užhorodu zdá být všudypřítomná. "Nežije se tu dobře," říká padesátník Vincent, který zrovna zametá ulici u lipové aleje - a to je rád, že vůbec nějakou práci teď má. Jedním dechem si ale stěžuje, že z výdělku okolo 3200 hřiven (asi 2600 Kč) se žít nedá, natož uživit rodinu. "Všichni jezdíme pracovat do Česka, anebo Maďarska," vysvětluje. Co ale mají dělat penzisté, pobírající měsíčně okolo 1200 až 1400 hřiven (asi 960 až 1120 Kč)?

"Mně se žije dobře, protože mám práci, rodinu a přátele. Ale mnoha lidem, nejen Čechům, se tu vede špatně," říká Viktorija Vorobecová, jejíž babička se kdysi do Užhorodu odstěhovala za krásným Ukrajincem. Když se sama dostala do Česka na kurzy češtiny, zjistila, že babička bydlívala v Příbrami v domě, který nese stejné číslo popisné jako babiččin dům v Užhorodu. "Bylo to moc krásné," říká. "Cítila jsem se jako doma. Než jsem jela domů, seděla jsem na nádraží a brečela dvě hodiny," přiznává.

A vicegubernátor Halas se diví, proč Česko neuděluje krajanům dvojí občanství tak snadno jako Maďarsko - zvláště když Čechů pod Karpatami zůstala už jen taková hrstka.

Všedních starostí je tu spousta. Ale kavárnou v centru Užhorodu se nesou tóny tanga a na terase se tančí. A nábřeží, s "nejdelší lipovou alejí v Evropě" a výstavnými domy z dob čs. první republiky, je až k pomníku Tomáše Garrigue Masaryka u stejnojmenného mostu plné maminek s kočárky. "To je naprosto normální, takto je to tady vždycky," tvrdí jeden hrdý tatínek. Znalci poměrů tvrdí, že v Užhorodu prostě není příhodnější místo: lípy vrhají stín a nábřeží je na rozdíl od jiných končin přívětivé.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2018 ČTK

Reklama

15°C

Dnes je úterý 25. září 2018

Očekáváme v 23:00 6°C

Celá předpověď