Spojené státy se staví skepticky k návrhu Evropské komise, aby členské státy přestaly odebírat strategickou surovinu z Ruska. Ministryně financí Janet Yellenová přichází s protinávrhem, který vyvolává nervozitu v Bruselu i Berlíně.
Bílý dům se zapojil do debaty ohledně embarga na ruskou ropu a chce, aby si Evropská unie plány na bojkot jejich odběru z Ruské federace rozmyslela. Souběžně s cestou ministryně financí Janet Yellenové do Evropy přicházejí vysoce postavení představitelé americké vlády s myšlenkou sankčního cla na ruské dodávky. Tuto myšlenku označují za “dočasné řešení”.
Důvodem tohoto postoje jsou obavy, že striktní kroky EU, jež by vedly z vyřazení ruské ropy ze světových trhů, způsobí prudký nárůst cen a dále roztočí inflační spirálu na americkém kontinentu.
Yellenová po schůzce s předsedkyní komise Ursulou von der Leyenovou uvedla, že by odchod od ruských zásob šlo zkombinovat s jistým “cenovým mechanismem”. Současně zdůraznila, že je důležité, aby se snížila závislost na surovinách z Ruska a Moskva byla potrestána za invazi na Ukrajinu.
V Bruselu, píše tamní zpravodaj listu Handelsblatt, Yellenová prohlásila: „Stali jsme se zranitelnými, protože některé země využívají svou tržní pozici v oblasti surovin, technologií či výrobků k vytváření geopolitického tlaku, nebo k podřizování si trhů pro své zájmy.”
Celní dopad by z pohledu USA měl tu výhodu, že by nezpůsobil nedostatek ropy v globální nabídce, ale pouze snížil zisky, které plynou Putinovu režimu na pokrytí jeho potřeb včetně těch vojenských. Celní koncept může přimět evropské odběratele, aby přešli na jiné dodavatele, zatímco Rusko by se kvůli infrastrukturálním omezením nemohlo ve velkém přeorientovat na jiné zákazníky.
Navíc, v zájmu zachování vlastní konkurenceschopnosti, bude Moskva čelit potřebě snížit ceny. A cla má platit Moskva, ne Evropa.
Bič v podobě poptávkového kartelu?
Z americké perspektivy je myslitelný vznik určitého poptávkového kartelu, přičemž velcí dovozci ropy a plynu spojí své tržní síly a budou Rusku diktovat cenovou politiku. Vzhledem k tomu, že Moskva má potíže s přesměrováním svých dodávek na jiné adresy, je reálné očekávání, že Putin na krácení příjmů přistoupí.
Spojené státy zastavily dovoz ruské ropy už před několika měsíci. V porovnání s Evropskou unií však odebírají z tohoto směru jen malé množství. Dopady tohoto činu na globální poměry jsou tudíž omezené.
Rusko je třetím největším těžařem ropy a jejím druhým největším vývozcem. Zabezpečuje pět procent světové spotřeby ropy a deset procent odběru rafinovaných ropných produktů včetně benzinu a nafty. Tato skutečnost má na svědomí, že je pro EU dosti obtížně hledat náhradu.
Sami Evropané se zprvu přijetí protiruských sankcí bránili. Především německá vláda upozorňovala, že vzniknou potíže v zásobování strategickými surovinami. Od té doby Berlín snížil vazbu na ruskou ropu natolik silně, že ministerstvo hospodářství uznalo možné embargo za “hratelné”. Evropská komise reagovala návrhem trestného plánu, jenž by začal platit na konci tohoto roku.
Proti je Maďarsko, které pro sebe požaduje delší přechodné období. A k tomu navrch miliardy na dostavbu svých potrubí. To je zase voda na mlýn pro požadavky dalších, jako jsou Slovensko a Česká republika.
Zda se komisi podaří najít východisko, aniž by debata na ropné téma nezastínila původní agendu Evropské rady 30. a 31. května, zůstává sporné. Americká intervence hledání kompromisu rozhodně neusnadňuje. Varianta, že by EU svůj dosavadní sankční koncept zásadně přepracovala, je považována za nepravděpodobnou.
Vrásky v evropském ústředí
Kriticky se staví ke strategii postihů vůči Rusku ekonomové. Připomínají, že už samotné oznámení embarga vyhnalo vzhůru světové ceny ropy. A tím pádem příjmy pro ruský režim. Guntram Wolff, ředitel bruselského institutu Bruegel, říká: “Proveditelnost ropného embarga není přesvědčivá.”
Wolff se spolu s dalšími experty, stejně jako administrativa Bílého domu, přimlouvá za uvalení cla. O tomto způsobu jednal s odborníky z Evropské komise. Ta přesto od tohoto počinu ustoupila, a to se zdůvodněním, že by se to lidem stěží – na rozdíl od stopky proruské importy – vysvětlovalo. Unijní exekutiva má také obavy, že se stane terčem kritiky, protože nadále odvádí do Moskvy “krvavé peníze”, třebaže v o dost menším množství.
Německá spolková vláda nadto argumentuje, že si ruský prezident Vladimír Putin nenechá cenové ataky z EU líbit a sám dodávky ukončí. Navíc nejen ropy, ale zároveň plynu. USA naopak považují toto riziko za minimální. V každém případě platí, že rozpočet Kremlu je na výnosech z exportu strategických surovin životně závislý.
Yellenová se už v dubnu na jarním summitu Světové banky a Mezinárodního měnového fondu vyslovila proti možnému bojkotu ze strany Evropy. „Ve střednědobém horizontu musí EU snížit svou energetickou závislost na Rusku, jenže musíme být opatrní, pokud uvažujeme o plnohodnotném zákazu,” uvedla.
Fakt, že se členské státy stále nesjednotily nad návrhem komise, chtějí Spojené státy využít k tomu, aby mohly do rozpravy promlouvat. Další příležitosti pro promování “celního východiska” je pro Yellenovou právě zahájený sraz sedmičky nejvyspělejších zemí světa G7 v Bonnu.
Diplomaté v Bruselu nejsou tímto vývojem nadšeni. „Záměr uvalit cla vypadá teoreticky dobře, ale je obtížně realizovatelný,” míní nejmenovaný vysoký představitel unie. “Místo toho, aby Washington přicházel s novými podněty, by mohl vyvinout tlak na maďarského premiéra Orbána, aby přestal unijní plán blokovat,” zní jedno z doporučení.
