Praha - Nízká podpora ze strany státu, nestandardní pracovní podmínky, nízké a nepravidelné příjmy, nepředvídatelnost návratnosti umělecké práce nebo nedostatečná sociální ochrana trápí české umělce na volné noze. Zjistila to studie pracovníků Katedry arts managementu Vysoké školy ekonomické, na dotazy tazatelů odpovědělo na 250 umělců. Na nejisté postavení umělců bez stálého zaměstnání poukázala především pandemie nemoci covid-19.
"Nedostatečná sociální ochrana je dána především finančním ohodnocením práce umělců, které je opět jako v dávné minulosti dostává na okraj společnosti. V jejich případě ovšem nikoliv z důvodu nízké úrovně vzdělání či neochoty pracovat, ale z důvodu neschopnosti společnosti uvědomit si jejich význam a definovat postavení a v návaznosti na to i náležitou odměnu. Vývoj honorářů a platů v uměleckých profesích ve srovnání s celostátní situací je šokující," uvedl vedoucí výzkumu Marek Prokůpek z Katedry arts managementu Fakulty podnikohospodářské VŠE.
Ze studie vyplynulo, že umělci by ze strany státu ocenili pomoc v sociálním a zdravotním pojištění či v daňové oblasti. "Často se mezi respondenty objevoval názor, že platby sociálního a zdravotního pojištění mohou být pro umělce likvidační, především z povahy nepravidelnosti uměleckého příjmu a řada respondentů je považuje za neférové ve srovnání s živnostníky," uvedl Prokůpek.
Jako možné řešení respondenti z řad umělců vidí možnost podnikat na základě autorského zákona bez nutnosti zakládat živnostenský list, jiné daňové tarify než doposud a jiné režimy odvodu sociálního a zdravotního pojištění, například jednoroční úhradu na základě výpočtu z reálných příjmů i na hlavní samostatně výdělečné činnosti nebo rozlišení podle sezonnosti.
Přinejmenším od doby pandemie covidu-19 se v Česku poukazuje na možnost, někteří umělci mluví o nutnosti, zavedení takzvaného statusu umělce. Postavení umělců se od pandemie řeší i na evropské úrovni a zabývá se jím i Evropský parlament. Od té doby, co v roce 2020 Evropská unie vyčlenila finance na národní plány obnovy pro své členské státy, zavázala se ČR a ministerstvo kultury k legislativnímu zakotvení statusu umělce. V rámci výzev, které pro čerpání peněz z národního plánu obnovy ministerstvo kultury vypsalo, se některé týkají i statusu umělce.
Také respondenti zařazení do studie VŠE zmiňovali například zavedení francouzského systému un intermittent du spectacle, tedy statusu, který francouzským umělcům z oblasti scénického a audiovizuálního umění kvůli nejistotě pravidelného příjmu poskytuje příspěvky v době nízké pracovní vytíženosti, v době mateřské a v dalších situacích.
Na otázku, jaký je největší systémový problém pro činnost umělců, respondenti nejčastěji uváděli, že jde o grantovou politiku. Byť je část respondentů se systémem dotací spokojená, někteří kritizují málo transparentní proces přidělování dotací a náročnost byrokracie. To podle respondentů platí zejména u státních institucí. Systémovým problémem je také nízká možnost získat půjčky a hypotéky, což podle Prokůpka rezonovalo nejvíce u umělců, kteří jsou zaměstnáni. "To svědčí o nízkých mzdách v kulturním sektoru," uvedl.
Prokůpek s odkazem na debatu o ekonomické situace umělců a zaměstnanců v kultuře, která se konala loni v Národním divadle, uvádí, že čistý průměrný plat herce v angažmá činí 21.685 korun, měsíční příjem z divadelního herectví ve svobodném povolání činí v případě mužů 17.909 korun a v případě žen 15.977 korun; čísla v debatě zazněla loni v březnu.
