The Guardian: Cesta Dmitrije Medveděva od liberála k zavilému nepříteli Západu

foto Ilustrační foto - Místopředseda bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv na jejím zasedání v moskevském Kremlu 21. února 2022.

Londýn/Moskva - Americký prezident Joe Biden je "podivný stařík s demencí". Lídři Evropské unie jsou "lunatici". Rusko v blízké budoucnosti "vygumuje Ukrajinu z mapy". Vítejte ve světě, jak ho vidí bývalý ruský prezident a nynější místopředseda ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv. Podle kritiků jsou jeho nenávistné tirády zoufalým pokusem, jak si uchovat politickou relevanci, píše The Guardian.

Medveděv v posledních letech prošel velkou politickou proměnou. Když se v roce 2008 stal ruským prezidentem, sliboval modernizaci a liberalizaci a často mluvil o své lásce k blogům a technologickým vymoženostem. Dokonce navštívil Silicon Valley a od Steva Jobse dostal nový iPhone 4. Teď je nadšeným účastníkem machistických přehlídek a stoupencem genocidní rétoriky, které se v době války staly středobodem politické debaty v Moskvě.

"Často se mě ptají, proč jsou mé příspěvky na Telegramu tak ostré," napsal nedávno Medveděv. "Dobře, odpovím: nenávidím je. Jsou to bastardi a zvrhlíci. Chtějí, abychom my, Rusko, zemřeli. A dokud budu naživu, udělám všechno pro to, aby zmizeli." Neupřesnil, zda se dotyční "oni" vztahují k Ukrajincům, západním politikům, nebo k obojímu.

Medveděvova fyzická proměna je stejně zásadní jako jeho ideologický posun. Před deseti lety působil chlapecky, jako vědátor a když v obleku řídil státní záležitosti, byl až roztomile neohrabaný. Teď vypadá unaveně, má opuchlý obličej a nepřítomný výraz v očích, když se pouští do kritiky Západu.

Medveděvův restart je zjevnou snahou udržet si politickou relevanci v prostředí, které za deset let od jeho odchodu z prezidentského úřadu výrazně potemnělo.

"Snaží se zachránit před politickým zapomněním tím, že překonává Heroda, a následně vystupuje jako kandidát v pořadu Kremelský učeň," podotkla Jekatěrina Schulmannová, ruská politoložka z berlínské Akademie Roberta Bosche.

Medveděvova reinkarnace je sice většinou považována za hodnou opovržení, ale zároveň je symbolem zmařených nadějí z doby před deseti lety. Tehdy někteří lidé věřili, že systém vybudovaný pod vedením ruského prezidenta Vladimira Putina by mohl být schopen určité liberalizace.

V roce 2008 Putin odstoupil, protože ústava v té době umožňovala pouze dvě čtyřletá funkční období. Odešel z Kremlu, stal se premiérem a za svého nástupce si osobně vybral Medveděva, s nímž spolupracoval od roku 2000.

"Nápaditý člověk by se Putina pravděpodobně velmi rychle zbavil, ale to Putin nechtěl riskovat. Medveděv se mu hodil jako závislá osoba. Konsensuálně se snažil zapadnout, stejně jako se o to snaží i teď," domnívá se Gleb Pavlovskij, který byl přes deset let poradcem Kremlu.

Přestože byl Medveděv jednoznačně podřízen Putinovi, projevoval se velmi odlišně od bývalého člena KGB. Hovořil o své lásce k rockové hudbě, nadšeně mluvil o možnostech internetu, aktivně tweetoval a psal blog. Naproti tomu Putin internet neumí používat. Medveděv si také posteskl nad nedostatečnou nezávislostí justice v Rusku a v několika projevech naznačil, že podporuje skutečné reformy.

"Bylo vidět, že se mu liberální část země opravdu, ale opravdu líbí. Nebyla to jen politická strategie, on opravdu chtěl být prezidentem normální, civilizované země," uvedla Natalia Sindějevová, zakladatelka hlavní ruské nezávislé televize Dožď. Televize začala vysílat za Medveděvova prezidentství a získala jeho podporu, když v roce 2011 navštívil vysílací studio.

Ruští liberálové byli rozděleni v názoru na to, zda má Medveděv šanci stát se skutečným politikem s vlastním programem. "Může se ukázat, že není lepší než Putin. Ale když nic neuděláme, stejně skončíme s Putinem," řekla tehdy aktivistka za lidská práva Ljudmila Alexejevová.

Medveděv si časem získal voliče i mezi částí kremelské elity, která doufala, že mu zajistí druhé prezidentské období. V něm by pak pomalu omezoval vliv tvrdé linie bývalých agentů KGB ve vládě.

Podle těch, kteří ho znali, se Medveděv na myšlenku druhého mandátu upnul. Občas se dokonce s Putinem otevřeně střetl. Došlo k tomu například když Medveděv schválil, aby se Rusko zdrželo hlasování v OSN o intervenci v Libyi. Koketoval i s myšlenkou na založení nové politické strany. V úsilí o druhý mandát ho podporoval i tehdy vlivný poradce Kremlu Vladislav Surkov.

Když však Putin v létě 2011 pozval Medveděva na ryby a řekl svému chráněnci, že se vrátí do prezidentského úřadu, Medveděv to pokorně přijal.

"Když na to přišlo, Medveděv prostě nebyl schopen riskovat. Nebyl na to připraven," řekl Pavlovskij. Jako součást dohody Medveděv požádal, aby zůstal premiérem, a zřejmě upřímně doufal, že se po čtyřech letech opět stane prezidentem.

Putin měl však jiné představy, odsunul mnoho Medveděvových spolupracovníků na vedlejší kolej a novému premiérovi dal danajský dar v podobě vedení prokremelské strany Jednotné Rusko. Ta v podstatě fungovala jako hromosvod kritiky, zatímco Putin si hrál na nadstranického "hodného cara". "Paradoxem bylo, že právě poté, co Medveděv udělal to, co Putin chtěl, mu Putin přestal důvěřovat. To změnilo Medveděvův život v utrpení," míní Pavlovskij.

Při následných veřejných vystoupeních už Medveděv vypadal jako zlomený muž. Často ho zachytily kamery, jak podřimuje na oficiálních akcích, včetně zahajovacího ceremoniálu zimních olympijských her v Soči v roce 2014. Pátrání opozičního politika Alexeje Navalného odhalilo spojitost mezi sítí paláců a vinic a Medveděvem. Ten obvinění popřel, ale následovala vlna protestů těch, kteří měli pocit, že se ukázal být stejně prodejným jako ostatní členové ruské elity.

Postupem času se v moskevských politických kruzích začaly šířit zvěsti o Medveděvově stále častější konzumaci alkoholu. V roce 2020 ho Putin vyzval, aby odstoupil z postu premiéra, ale dal mu symbolickou funkci místopředsedy bezpečnostní rady.

"V jeho hlavě se samozřejmě odehrává spousta věcí, ale myslím, že velkou část jeho současného chování zapříčinil osobní hněv a rozhořčení vůči ruským liberálům, kteří ho nakonec nepřijali," uvedl jeden ze zdrojů, který Medveděva zná.

V desetiletí po Medveděvově odchodu z prezidentského úřadu naděje na jakoukoli skutečnou liberalizaci v Rusku pohasly. V roce 2014 Putin rozhodl o anexi Krymu a od té doby je režim stále více autoritářský. Televize Dožď, kterou propagoval i Medveděv, byla od roku 2014 stažena z vysílání. V roce 2021 ji Moskva označila za "zahraničního agenta" a její online produkce byla krátce po ruské invazi na Ukrajinu fakticky postavena mimo zákon. Nedávno opět začala vysílat, ale ze studií mimo Rusko. Medveděvův kdysi oblíbený twitter byl letos v Rusku zakázán. A Medveděv nyní místo o kopírování inovativních ekonomických nápadů z USA mluví o jaderné válce.

Podle Pavlovského lze rostoucí autoritářství Putinova režimu, a dokonce i invazi na Ukrajinu, přičíst neúspěšným pokusům o zvládnutí změny.

"Medveděv trochu ztratil nervy, když se mu nepodařilo udržet prezidentský úřad. A myslím, že je trochu ztratil i Putin, když si uvědomil, že, neexistuje cesta, která by vedla k převodu moci. Systém neměl žádné mechanismy, jak to udělat ... a částečně právě kvůli tomuto selhání přechodu jsme skončili tam, kde jsme dnes," říká Pavlovskij.

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2022 ČTK

Reklama

31°C

Dnes je středa 17. srpna 2022

Očekáváme v 21:00 23°C

Celá předpověď