Tančit jsem moc neuměl, radši používám těla jiných, říká Kylián

foto Choreograf Jiří Kylián hovoří s novináři 8. října 2018 při setkání v Národním divadle v Praze.

Praha - Tanečníka, jakým byl v mládí on sám, by prý nikdy nevzal do svého souboru, říká Jiří Kylián. Slavný choreograf, který se proslavil především díky Nizozemskému tanečnímu divadlu (NDT), říká, že tančit moc neuměl. Brzy si ale uvědomil, že to, co chce vyjádřit, dokáže prací s dalšími tanečníky. "Tak jsem radši používal těl jiných, než toho mého, které nestálo za moc," řekl na setkání s novináři před čtvrteční premiérou inscenace Mosty času v Národním divadle.

"Most je symbol toho, jak se dostat z jednoho břehu na druhý. Narodíme se na jednom břehu a patrně zemřeme na druhé straně vody a na mostě se stane hrozná spousta věcí. Tam se zamilujeme, popereme, někdo nám dá do držky, okrade nás, pak se rozejdeme, setkáme se s někým jiným...mezitím, co po mostě chodíme, pod námi plyne spousta vody jako symbol času," řekl Kylián v budově Národního divadla, kterou symbolicky s jeho rodným domem na Újezdě spojuje právě most.

Kyliánův večer bude složený ze čtyř jeho choreografií Žalmová symfonie, Bella Figura, Petit Mort a Šest tanců. "Žalmová symfonie je 40 let stará, ale byla to stěžejní choreografie naší skupiny, byla v ní polovička mého souboru, tanečníci stojí na jevišti od začátku do konce, musí se na sebe spolehnout, musí spolu dýchat, běhat, zvedat se a spolu padat. Stmelí to ten ansámbl, " řekl k výběru prvního z děl.

Bella Figura je podle něj o tom, kdy představení začíná a končí. Nabízí tak metaforu k úvahám o počátku a konci lidského života. "La Petit Mort je docela sensuální záležitost. Petit Mort znamená ve francouzštině orgasmus, který nám částečně připomíná smrt. Když potenciálně plodíme nový život, tak už víme, že jednou zhasne. A Šest tanců od Mozarta? To je normální sranda," říká k dílu, ve kterém tanečníci s jemnou nadsázkou ztvárňují Mozartovu lehkou hudbu a dobové manýry či oblékání.

Kylián, člen Francouzské akademie, která kvůli němu navrhla novou kategorii choreografie, odešel koncem 60. let z Československa. Stipendium na Královské baletní škole v Londýně bylo pro něj klíčové. Sice dnes řekl, že po tamním setkání s Rudolfem Nurejevem si uvědomil, že nikdy nebude "frajer jako on" a s tancem málem skončil, setkal se ale také s choreografem Johnem Crankem, který mu nabídl angažmá ve Stuttgartském baletu.

V roce 1975 přijal nabídku na umělecké spoluvedení NDT v Haagu. V roce 1978 byl po úspěchu baletu Sinfonietta jmenován uměleckým ředitelem NDT. Žalmová symfonie, jeho druhý počin této éry, vynesl souboru mezinárodní věhlas.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2018 ČTK

Reklama

2°C

Dnes je středa 12. prosince 2018

Očekáváme v 19:00 -2°C

Celá předpověď