Svoboda i po 40 letech vysype z rukávu, jak vstřelil zlatý gól

foto Předzápas fanoušků a hráčů Komety Brno a Zbrojovky v rámci oslav 100. založení fotbalového klubu Zbrojovka Brno. Na snímku je bývalý československý fotbalista Jindřich Svoboda (vpravo).

Brno - I po čtyřiceti letech od památného finále olympijského fotbalového turnaje v Moskvě dokáže střelec zlatého gólu Jindřich Svoboda bez zaváhání popsat, jak rozhodl finále proti tehdejší NDR. Stal se jediným střelcem duelu, který českoslovenští reprezentanti vyhráli 1:0 a získali olympijské zlato.

Dnes by se z olympijských vítězů staly celebrity se závratnými příjmy z reklam. Ale tehdy? "Za zlato nám dali komunisti 30.000 korun a něco navíc bylo za prémie za jednotlivá vítězství. No jo, jenže já jsem si v Tuzexu tehdy koupil za 28 tisíc barevnou televizi a bylo po prémiích," řekl ČTK s úsměvem Svoboda.

Stal se hrdinou olympijského výběru, byť se do něj dostal až na poslední chvíli po vyléčení zranění. "Byla to pro mě aspoň náplast za to, že o čtyři roky dříve jsem nemohl kvůli jinému zranění jet na mistrovství Evropy do Bělehradu," poukázal na to, jak v roce 1976 přišel o titul evropského šampiona.

Na olympijský finálový zápas má stále živé vzpomínky. "Šel jsem na hřiště v 72. minutě za bezbrankového stavu a střídal jsem Láďu Vízka. Zkus se dostat do koncovky, říkal mi trenér František Havránek. Začalo mírně pršet, což se ale nakonec ukázalo jako výhoda," konstatoval muž, který v září oslaví 68. narozeniny a který v národních týmech dospělých odehrál všehovšudy deset utkání.

Gólovou akci z toho nejslavnějšího dokáže i po letech popsat tak barvitě, jako by se zápas hrál včera. "Ostravák Petr Němec uvolnil krásnou přihrávkou Frantu Štambachera z Dukly. Míč letěl do pokutového území přímo ke mně. První ránu mi německý gólman Rudwaleit vyrazil, ale na druhou už nedosáhl. Bylo mokro a míč mu vypadl z rukou. Na druhý pokus jsem gól prostě dát musel."

Po zápase vypukla vlna euforie, jenže zlatému střelci začátek oslav unikl. "Byl jsem s Honzou Bergerem vylosován na antidopingovou zkoušku. Vypili jsme každý snad pět piv, abychom co nejrychleji mohli dát vzorek moči. Mančaft už na nás čekal a chtěli jsme zpět do olympijské vesnice to pořádně roztočit," usmál se Svoboda.

Kde ale vzít alkohol v olympijské vesnici? Češi si i s tím uměli poradit. "Na olympiádě hráli naši basketbalisté a ti už měli po turnaji. Áda Pospíšil měl kontakty na ambasádě a zařídil pro nás pořádnou dávku vodky," zavzpomínal Svoboda na brněnského kamaráda.

Moskva hostila olympiádu jako první město z tzv. východního bloku. Komunističtí představitelé SSSR v čele s Leonidem Brežněvem si na hrách dali záležet. "Vesnici stavěli Finové a prostředí nemělo chybu. Jídelna byla otevřena 24 hodin denně, bylo v ní vše, co hrdlo ráčilo, některé druhy ovoce a zeleniny jsme ani neznali. Ve společenských prostorách byly relaxační místnosti a ze sluchátek jsme si mohli pouštět muziku," připomněl dnešní samozřejmosti, které ale tehdy byly symbolem přepychu.

Jen za brány olympijské vesnice, samozřejmě mimo sportoviště, tehdejší aktéři her moc nesměli. "Vždy s námi šel nějaký doprovod a říkal, kam smíme a kam ne. Ale nikdy jsme nesměli mít s sebou foťáky," podotkl Svoboda. Lenina v mauzoleu tak reprezentanti sice viděli, ale snímek si na Rudém náměstí pořídit nemohli.

Ani zlatá olympijská medaile neobměkčila tehdejší tělovýchovný aparát, který pouštěl fotbalisty do zahraničí po splnění podmínek startů v reprezentaci a dovršení 32 let. Svobodovi tehdy nebylo ještě ani 28. "Dostal jsem se ven do nižších rakouských soutěží až šest let po Moskvě," řekl, ale bez stopy lítosti. "Byla holt taková doba," dodal.

Po skončení kariéry vykonával vyučený strojní zámečník různá povolání: pražil kávu, natíral jadernou elektrárnu v Dukovanech nebo pár sezon pracoval jako kustod v tehdejším Boby. U sportu zůstal i v důchodovém věku, už řadu let dělá správce v jednom brněnském tenisovém klubu.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2020 ČTK

Reklama

29°C

Dnes je čtvrtek 13. srpna 2020

Očekáváme v 7:00 19°C

Celá předpověď