Studentská porota v Benátkách si zamilovala film Nabarvené ptáče

foto Režisér Václav Marhoul přiletěl 8. září 2019 do Prahy z filmového festivalu v Benátkách, kde byl jeho film Nabarvené ptáče v hlavní soutěži. Film sice nezískal žádnou hlavní cenu, ale ocenění od studentské poroty Film pro UNICEF (Cinema for UNICEF) - na snímku - si režisér Marhoul nesmírně váží.

Praha - Film Nabarvené ptáče sice nezískal na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách žádnou hlavní cenu, ale ocenění od studentské poroty Film pro UNICEF (Cinema for UNICEF) si režisér Václav Marhoul nesmírně váží. Osmnáctičlenná porota byla vybrána z 2000 mladých lidí, kteří o vítězství filmu natočeného podle světoznámého románu Jerzyho Kosińského rozhodli jednomyslně. Marhoul to dnes po příletu z Benátek řekl ČTK.

Jednu z vedlejších cen Film pro UNICEF (Cinema for UNICEF) na benátském festivalu studentská porota uděluje snímku, který nejlépe vyjadřuje boj za práva dětí. "Můj mladší syn mi dnes v letadle řekl, že moje cena je morálně lepší než Zlatý lev. Nejsou to moje slova, ale svým způsobem ho chápu. Ti mladí lidé jsou příslibem, že by svět mohl být lepší, než je," řekl Marhoul.

Cenu Zlatý lev pro nejlepší film v Benátkách od poroty získal snímek Joker amerického režiséra Todda Philipse. Temný příběh, který vypráví o zrození odvěkého rivala komiksového hrdiny Batmana, stojí na hereckém výkonu Joaquina Phoenixe.

"Na ceremoniál jsem šel v klidu, protože už odpoledne jsem věděl, že večer žádnou cenu nedostanu, a byl jsem úplně v pohodě. Nevěděl jsem, kdo to vyhraje, ale že Nabarvené ptáče nedostane vůbec nic jsem věděl. Faktem zůstává, že 'ptáče' mělo v úterý na světové premiéře desetiminutové ovace vestoje, které byly ještě delší než u vítězného filmu," řekl Marhoul. "Nabarvené ptáče v Benátkách bylo nejvíce diskutovaným filmem, studentská porota prohlásila, že si film zamilovala. A to hovoří za vše," dodal.

Snímek Nabarvené ptáče bude v pondělí 9. září uveden na festivalu v Torontu, kde o vítězích nerozhoduje porota, ale diváci. Festivalu v Torontu se mezi filmaři přezdívá "brána do Ameriky". Černobílý film vybrali organizátoři také na filmové festivaly do Petrohradu, Londýna, Kalkaty, Varšavy, Chicaga nebo Vancouveru.

Příběh židovského chlapce, který koncem druhé světové války putuje zničenou necivilizovanou východní Evropou, do tuzemských kin dorazí 12. září. "V pondělí budu určitě do večera v práci, v úterý je velká vernisáž v pražské Špálově galerii černobílých fotografií Honzy Dobrovského z natáčení, ve středu je slavnostní uvedení filmu a ve čtvrtek už v Praze uvádím tři projekce. V pátek jedu uvádět Nabarvené ptáče do Písku, v sobotu do Kolína a další pondělí už jedu do Bratislavy, odkud se vracím na uvedení do Plzně. Takže teď to bude mazec," popsal Marhoul své následující dny.

V koprodukční snímku Nabarvené ptáče se vedle švédského herce Stellana Skarsgarda objevují další mezinárodní hvězdy jako Harvey Keitel, Udo Kier nebo Julian Sands. Za kamerou stál Marhoulův dlouholetý spolupracovník, držitel sedmi Českých lvů Vladimír Smutný. Knihu Nabarvené ptáče pro její depresivní vyznění mnoho lidí odkládá ještě před dočtením. Někteří novináři v Benátkách po opakovaných násilných scénách z projekce filmu odešli. Recenzenti konstatovali, že chladným snímek zřejmě nikoho nenechá.

Rozpočet snímku byl před finálním auditem přes 175 milionů korun, v České republice se podařilo sehnat 70 procent této částky. Největším koproducentem je Česká televize. Nabarvené ptáče podpořil Státní fond kinematografie celkovou částkou 25,8 milionu korun.

Polská kritička označila Marhoulův film za pornografii násilí

Varšava - Za "pornografii násilí" označilo polské vydání časopisu Vogue film Nabarvené ptáče, promítnutý na festivalu v Benátkách. "Přesvědčení, že na plátně nesledujeme skutečné události, ale spíše krajně subjektivní vzpomínky, jejichž podobu určuje trauma, je jedinou obrannou strategií pro film českého režiséra Václava Marhoula, natočený podle kontroverzního románu Jerzyho Kosińského," napsala recenzentka. Připomněla, že když se knížka dostala v roce 1965 do knihkupectví, někteří ji oslavovali jako vrcholné dílo, zatímco jiné pobouřila.

Hlavní hrdina, bezprizorní Žid či Cikán, osaměle putuje přes válkou zničené vsi v blíže neurčené východoevropské zemi. Prostorem, který po nepředstavitelných ukrutnostech ztratil lidství a stal se místem nelidského chování. Hrdina se potácí od hororu k hororu - a hororem se kritičce jeví i Marhoulův film.

"Jakkoli kamera odvrací objektiv od toho, co je nejukrutnější, divák má přesto pocit, že vidí příliš mnoho. Sbírka sadistického chování, předvedená na plátně, by se do recenze nevešla. Sexuální zneužívání muži a ženami, pohanské obřady, zakopávání do země, trhání psem, útěk přes pole mrtvol, slalom mezi střelami. O obyčejném bití, hladovění nebo šikaně ani nemluvě, stejně tak o pohledech plných nenávisti."

Marhoulovi se podařilo pro jednotlivé postavy získat "imponující skupinu skvělých herců": Stellan Skarsgaard, Udo Kier, Harvey Keitel, Lech Dyblik, Julian Sands. Ti a další procházejí přes plátno v několikaminutových epizodách, přičemž někteří se museli naučit mluvit směskou jazyků regionu. Barry Pepper ve své epizodě téměř celou dobu mlčí: "Když se ozve, pochopíme proč. Jiní mluví hlemýždím tempem, slabikují jako děti."

"Hranice toho, co se na plátně smí ukázat a co ne, se posouvají odedávna," připustila autorka recenze a připomněla "béčkové" filmy či omlouvání krutosti v uměleckých dílech autorovou vizí, jako v případě Larse von Triera.

"Marhoul dělá stylizovaný film, o čemž svědčí i výběr černobílé palety barev a zrnitost filmového pásu. Na druhé straně se ale zaměřuje na realismus. Záleží mu na tom, aby se emoce provázející další a další traumata dotýkaly diváka," píše recenzentka a dodává, že podle Juliana Sandse se takové filmy dělají proto, aby si lidé připomněli hrůzy minulosti a aby se ty už nikdy neopakovaly. "Záměr je jedna věc, výsledek druhá. Tady se bohužel nesešly. Nabarvené ptáče často neúmyslně odbočuje do segmentu béčkových filmů," míní autorka, podle níž filmová nadsázka v podobě šokujících scén plných násilí až příliš překračuje hranice dobrého vkusu. A také zanechává pocit nenaplnění.

"Pobouření a šok se postupně mění v lhostejnost. Taky jsem měla chuť odejít z kina, ale ne proto, že jsem nemohla vydržet to, co se dělo na plátně. Tento styl vyprávění mě jednoduše znudil. Nepotřebuji takové filmy, abych si pamatovala a cítila. Znám lepší. Švy Marhoulovy strategie se odhalují a celek se přesouvá do grotesky. Úporná fantasmagorie se stává pornografií násilí. Nabarvené ptáče? Spíš obarvený lišák," uzavřela.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

15°C

Dnes je pátek 20. září 2019

Očekáváme v 15:00 16°C

Celá předpověď