Střípky z historie cílené léčby

foto Nemocnice. Ilustrační foto.

Ještě koncem 90. let byla většina přípravků pro léčbu nádorů založena na zabíjení buněk během množení. Cílená terapie funguje jinak. Ovlivňuje procesy kontrolující růst, dělení a šíření nádorových buněk nebo jim vrací schopnost umírat při poškození. K základním mezníkům historie patří následující účinky protinádorových léčiv.

Střípky z historie cílené léčby

Ještě koncem 90. let byla většina přípravků pro léčbu nádorů založena na zabíjení buněk během množení. Cílená terapie funguje jinak. Ovlivňuje procesy kontrolující růst, dělení a šíření nádorových buněk nebo jim vrací schopnost umírat při poškození. K základním mezníkům historie patří následující účinky protinádorových léčiv.

Zastavení růstu

Růstové faktory jsou látky podobné hormonům a mají na starost řízení buněčného dělení a zrání.

  • V 60. letech byla poprvé odhalena jejich důležitost pro fetální růst a opravu poškozených tkání.
  • O něco později vědci zjistili, že abnormální formy či nepřiměřeně vysoké hladiny těchto faktorů mají na svědomí růst a šíření nádorových buněk.
  • Pro pochopení, jak buňka na tyto faktory reaguje a jak se signál šíří do jejího nitra, byla však potřeba ještě o něco delší doba.
  • Abnormální chování nádorových buněk mají na svědomí právě změny v těchto signálních drahách.

Během 80. let vědci odhalili původ těchto růstových faktorů a receptorů, které na ně reagují. Jedná se o produkty tzv. onkogenů (geny, které se mohou podílet na vzniku nádorového bujení).

Nové léky

Mezi jedny z prvních zástupců přípravků zacílených proti růstovým signálům patří například trastuzumab, imatinib, cetuximab a jiné. Současný výzkum si od těchto látek slibuje jen to nejlepší při terapii smrtelných a obtížně léčitelných forem nádorů (nemalobuněčný karcinom plic, pokročilý nádor ledvin, glioblastom). Novější léky (dasatinib, nilotinib) dokonce již prokázaly svoji vyšší účinnost a lepší snášenlivost pacienty.

Žádné cévy – žádný nádor?

Angiogeneze, proces vytváření nových cév, je za normálních podmínek naprosto běžná věc například při hojení ran nebo opravách poškozených tkání. Avšak u člověka s nádorem je tento proces, který zajišťuje prorůstání nových malých cév do tumoru, něčím nechtěným – umožňuje totiž nádoru růst a šířit se (při pronikání nádorových buněk do cévního řečiště).

  • Koncept látek tlumící angiogenezi, a tím zabraňující růstu a šíření nádoru, byl poprvé navržen Judahem Folkmanem na počátku 70. let.
  • Ovšem na schválení prvního inhibitoru angiogeneze se muselo čekat až do roku 2004, kdy byl na trh uveden bevacizumab, dnes hojně užívaný při léčbě pokročilého kolorektálního karcinomu, nádoru ledvin či plic.
  • Od té doby je již dostupných mnoho dalších podobných léků.

Aby buňky umíraly   

Apoptóza je přirozený způsob smrti buněk, které jsou určitým způsobem poškozeny. Tento proces bývá u nádorových buněk potlačen, a proto se mohou téměř neomezeně množit a neumírají. Různé protinádorové terapie (radioterapie, chemoterapie) vytváří v buňkách takové změny, které vedou k apoptóze. Cílená léčba působí trochu jinak. Jejím cílem jsou přesně definované buněčné signální látky, které kontrolují přežívání a smrt buňky. Ty mohou zajistit, že nádorová buňka je opět smrtelná, případně přímo buňku přinutí zemřít.

http://www.cilena-lecba.cz/

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2022 ČTK

Reklama

16°C

Dnes je úterý 4. října 2022

Očekáváme v 17:00 12°C

Celá předpověď