Historik: Pohřby srovnatelné s Gottovým byly v 19. století

foto Pietní akce, čestná stráž - ilustrační foto.

Praha - Jako mimořádnou a unikátní záležitost vnímá přípravu pohřbu zpěváka Karla Gotta historik Jaroslav Šebek. Specialista na dějiny českých zemí 20. století a církevní dějiny ČTK řekl, že srovnatelnou událost nelze najít v minulém století vzhledem k tomu, že v moderní době se velké pohřby odehrály téměř vždy pouze v souvislosti s úmrtími politiků a státníků.

"Tato akce je připravena pro člověka z popkultury, v tomto směru můžeme hledat protějšek pouze až v 19. století, kdy se velké národní pohřby dělaly kulturním a vědeckým velikánům," uvedl s tím, že ozvěnami 19. století pak byly ještě velké pohřby například spisovatele Aloise Jiráska v roce 1930 nebo historika Josefa Pekaře v roce 1937. I v tomto případě ale šlo o pohřby lidí v politice angažovaných.

Z pohledu historika podle Šebka chystaná akce dokumentuje nynější českou společnost. "V současné době jako bychom dozrávali do situace, kdy se snaží společnost vyrovnávat s řadou historických událostí a samozřejmě to vyrovnávání jde přes symboly," uvedl. Dalšími ukázkami mohou podle něj být spory o návrat mariánského sloupu na Staroměstské náměstí v Praze či o přesun sochy sovětského maršála Ivana Koněva z Prahy 6. "Hektické diskuse ukazují, že je Karel Gott další historický symbol, s nímž se chce česká společnost vyrovnávat, hlavně tedy s dobou normalizace. Stejně tak snahu o vyrovnání s minulostí ilustrují i reakce na smrt (herečky) Vlasty Chramostové," uvedl.

Zatímco velkými pohřby v 19. století česká společnost chtěla podle Šebka ukazovat svoji velikost a prezentovat se navenek formou velkých pohřbů pro národní velikány, nynější dění ilustruje podle historika snahu ukázat, co Čechy spojuje. "V 19. století jsme chtěli ukázat svou svébytnou situaci v rámci monarchie, nyní si spíš snažíme ukázat na to, co spojuje český národní příběh," uvedl.

Gott zemřel v úterý 1. října po těžké nemoci, bylo mu 80 let. Poslední rozloučení pro veřejnost se uskuteční na Slovanském ostrově v Praze v pátek 11. října, v sobotu 12. října bude v katedrále svatého Víta sloužit pražský arcibiskup Dominik Duka zádušní mši, které se zúčastní pozvaní hosté. Podle odhadů úřadu vlády, který ceremonie koordinuje, by se mohlo v pátek přijít s ikonou pop-kultury rozloučit až 300.000 lidí.

Sklenář: Státní pohřeb zákony ani předpisy neupravují

Způsob rozloučení formou státního pohřbu nebo pohřbu se státními poctami žádné zákony či předpisy neupravují. Vychází se proto především ze zvyklostí, řekl ČTK bývalý šéf protokolu Pražského hradu Miroslav Sklenář. Do širší definice státního pohřbu podle jeho názoru spadá jakýkoli pohřeb, do kterého se stát zapojí a při kterém jsou zemřelému projeveny státní pocty. Tedy i například pohřby válečných veteránů, kteří jsou vyprovázeni s vojenskými poctami, nebo osobností z oblasti kultury, které měly poslední rozloučení ve státních budovách jako například v Národním divadle.

Podle něho účast státu na pohřbu osobnosti, se kterou se chce důstojně rozloučit, může být různě široká. "Jakákoli státní pocta ve mně navozuje pocit, že to je rozloučení s účastí státu, čili by se dalo říct v nějaké širší definici státní pohřeb," poznamenal Sklenář.

Pohřby ale podle něj nelze srovnávat. Například poslední rozloučení s bývalým prezidentem Václavem Havlem považuje za zcela mimořádné i v evropském kontextu. Jeho ostatky byly vezeny na lafetě děla, rakev byla vystavena ve Vladislavském sále na Pražském hradě nebo se konal průvod městem. "Je otázka, kdy se zase Česká republika dočká takového státního pohřbu v nejužším slova smyslu," poznamenal Sklenář.

Za formu státního pohřbu či pohřbu se státními poctami Sklenář považuje i další pohřby slavných osobností z moderní historie. Připomněl například úmrtí první dámy Olgy Havlové, jejíž ostatky byly v roce 1996 vystaveny v areálu Pražského hradu. "Což je bezesporu státní pocta," podotkl.

Při aktuálním rozloučení se zpěvákem Karlem Gottem za státní poctu označil přítomnost čestné jednotky armády a Hradní stráže či vyhlášení státního smutku, který zahrnuje stažení vlajek na půl žerdi a minutu ticha. Sklenář zdůraznil, že státní smutek byl v poslední době vyhlášen pouze šestkrát, a to v roce 2001 po útoku v New Yorku, po tsunami v jihovýchodní Asii, při pohřbu papeže Jana Pavla II., po letecké katastrofě u ruského Smolenska a naposledy po smrti prezidenta Havla.

Pohřeb se státními poctami měl v minulosti bývalý ministr a ombudsman Otakar Motejl. Vláda zamýšlela uspořádat pohřeb se státními poctami také sportovní gymnastce Věře Čáslavské, o státním pohřbu se mluvilo i po úmrtí atleta Emila Zátopka. Jejich rodiny ale uspořádání takového pohřbu odmítly. Poslední rozloučení s nimi se konalo v Národním divadle.

Sklenář poznamenal, že v Národním divadle běžně pohřeb uspořádat nelze, lze ho tedy proto také považovat za státní poctu. Připomněl také poslední rozloučení s bývalým předsedou lidovců Josefem Luxem, které se konalo v katedrále sv. Víta. Poslední rozloučení se senátorem a prvním polistopadovým šéfem diplomacie Jiřím Dienstbierem zorganizoval Senát ve Valdštejnském paláci. V Senátu se konalo pietní rozloučení i se senátorem Václavem Bendou. Se zpěvákem Waldemarem Matuškou se lidé rozloučili na Žofíně.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

15°C

Dnes je středa 16. října 2019

Očekáváme v 21:00 11°C

Celá předpověď