Režisérka: Zajímají nás lidé, kteří se potřebují prostřednictvím divadla vyslovit

foto Divadelní režisérka Jana Svobodová.

Od poloviny února pořádá Divadlo Archa v rámci Projektu Lidé lidem Putovní laboratoře divadelní praxe v Ostravě a Ústí nad Labem. „Jsem přesvědčena, že divadlo se sociálním přesahem hraje nezastupitelnou roli v prevenci konfliktních situací ve společnosti způsobených zejména strachem,“ vysvětluje jeden z důvodů, proč Divadlo Archa dlouhodobě pracuje se sociálními tématy režisérka Jana Svobodová.

Divadlo Archa, ve kterém působíte, propojuje kulturní aktivity se společenskými problémy. Jaké jsou přínosy divadla se sociálním přesahem?

Moje zkušenost sahá až do roku 1997, kdy jsem spolu s výtvarníkem Petrem Niklem byla pozvána na festival v jihoafrickém Johannesburgu. Byli jsme osloveni, abychom vytvořili představení s obyvateli townshipů, obrovských černošských čtvrtí na okraji velkoměst. V té době, krátce po pádu apartheidu byly vztahy mezi bílými a černými Jihoafričany velmi napjaté. Od roku 2003 do roku 2013 jsem spolu se svými kolegy kontinuálně pracovala s žadateli o azyl v České republice s cílem vytvořit divadelní představení v uprchlických táborech. Ta byla určena zejména obyvatelům blízkých vesnic, kteří měli z přítomnosti cizinců obavy. V obou případech se nám pomocí divadelních situací podařilo rozpouštět bariéry mezi lidmi, kteří by v běžném životě k sobě nenašli cestu.

Jsem přesvědčena, že divadlo se sociálním přesahem hraje nezastupitelnou roli v prevenci konfliktních situací ve společnosti způsobených zejména strachem.

Divadlo Archa, které se svojí dramaturgií zaměřuje na odvážné umělecké aktivity, které reflektují aktuální společenskou situaci, projekty podobného typu dlouhodobě podporuje.

Máte řadu zahraničních zkušeností, např. z Číny i Evropy, jak se postupy v oblasti sociálního divadla v různých kulturách liší?

Mojí velkou inspirací byla v roce 1988 spolupráce s americkým divadlem The Bread and Puppet a jeho zakladatelem Peterem Schumannem. Tehdy jsem se poprvé setkala s momentem, kdy profesionální soubor zapojil do svých představení členy místní komunity. Výsledkem byla fascinující představení.

Sama se o tuto zkušenost neustále opírám a sleduji, že moji zahraniční spolupracovníci, nebo umělci ve světě, které považuji za spřízněné, se nějakým způsobem s prací Petera Schumanna setkali. Každý tvůrce, nebo skupina pracuje svébytným originálním způsobem: Lola Arias v Argentině, Wen Hui v Číně, She She Pop či Rimini Protokoll v Německu či Min Tanaka v Japonsku a další. Přístupy se liší zdroji témat. Sociálně specifické divadlo vzniká na základě reálných situací ve společnosti. Ty, jako východiska určují také poetiku a divadelní jazyk. Je přirozené, že se postupy i výsledný tvar jednotlivých tvůrců od sebe odlišují.

Ve vašich Putovních laboratořích učíte divadelním technikám neherce, třeba sociální pracovníky nebo politiky. Jak taková výuka probíhá?

Putovní laboratoř divadelní praxe vychází z dlouholeté umělecké zkušenosti jejích členů. Princip Laboratoře vychází ze struktury mezinárodní letní školy Divadla Archa. Účastníkům dílny nabídneme tři různé ateliéry. Hudební, který vede Jan Burian ml., ateliér, který vede Jaroslav Hrdlička, kde se seznámí s videoartem, já pracuji v prostoru s pohybem a textem, opírám se o techniku úhlů pohledu. Důležitou součástí mého ateliéru je metoda vzájemného rozhovoru.

Společným jmenovatelem je aktivita, kterou nazýváme „extrémní naslouchání“. Nevyučujeme žádné „zavedené“ techniky. I když pracujeme se skupinami, věnujeme se jednotlivcům, hledáme způsob, jak může každý z nich rozšiřovat svoje vlastní schopnosti, nebo je dále objevovat. Naše zadání se často podobají hrám, které mohou hrát malé děti, dospělí profesionálové i členové specifických skupin nebo všichni dohromady. Jde nám o to, vytvořit situaci, ve které se všichni účastníci mohou cítit bezpečně. Pro naši práci je důležité prostředí důvěry a vzájemného respektu.

Ve druhé části Laboratoře se účastníci jednotlivých ateliérů rozdělí do samostatných kreativních skupin tak, aby v každé skupině byli účastníci s jinou zkušeností. V této části pracují sami, musejí se dohodnout na jednotlivých krocích, tématu, prostoru, technickém řešení. Jejich úkolem je maximálně využít to, čemu ne naučili v rámci ateliérů v první části dílny. My, lektoři, jsme v roli rádců, mentorů.

Výsledkem je malý scénický tvar, který každá skupina prezentuje ostatním. Důležitou součástí práce je zpětná reflexe v závěru Laboratoře.

Co je při práci s neherci nejtěžší?

My příliš nerozdělujeme herce a neherce, profesionály a neprofesionály. Často ten, kdo se nepovažuje za profesionála, má mnohem více profesionální přístup než ten, kdo vystudoval několik škol.

Zajímají nás lidé, kteří mají svůj silný důvod se prostřednictvím divadla vyslovit. Skupiny, se kterými pracujeme, jsou tvořeny lidmi s nejrůznější zkušeností, často s rozdílným kulturním zázemím, rozdílného věku, fyzických i duševních předpokladů. V ostravské dílně mám ve své skupině pána, kterému je 68 let a chodí o francouzských holích. 14 let žil na ulici. Vedle něj mladé studentky a romské teenagery. Nejtěžším okamžikem naší práce je vždy úplný začátek, kdy se lidé ještě navzájem neznají. Je důležité se shodnout na společném způsobu komunikace. Je to podobné, jako když zasadíte květinu. Když ji neošetříte správně, rostlina nevyroste. Dokonce ji můžete i zahubit.

Je možné prostřednictvím divadelních technik naučit komunikaci názorově odlišné skupiny lidí?

Na začátku jsem zmínila jako příklad svoji zkušenost z Jižní Afriky. Dále pak z uprchlických táborů. Mohla bych uvést další příklady, kdy vedle sebe na jevišti nebo v dílně stojí skupiny nebo osobnosti, které by v běžném životě spolu nekomunikovaly. Naše představení Obyčejní lidé vzniklo ze spolupráce čínských a českých umělců. Někteří čínští členové skupiny mluví pouze čínsky, nikdo z Čechů čínsky neumí. Divadelní jazyk je tedy jediným způsobem vzájemného porozumění. Nevím, zda se lidé mohou v rámci krátkých dílen naučit komunikovat, rozhodně však zažijí proces, kdy si uvědomí, že je to možné.

Tato zkušenost je pak z „jeviště“ přenosná i na diváky. V tom vidím největší sílu a zázrak divadla v dnešní době.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

30°C

Dnes je pondělí 22. července 2019

Očekáváme v 23:00 22°C

Celá předpověď