Karlovy Vary - Na karlovarském filmovém festivalu měl za účasti početné delegace premiéru film režisérky Beaty Parkanové Slovo. Na festival se vrací po čtyřech letech od uvedení svého filmu Chvilky, s novým snímkem je v hlavní soutěži. Sugestivní portrét rodiny uznávaného notáře a maloměstské autority a jeho obětavé ženy se odehrává koncem 60. let, v době, která prověřovala morálku a schopnost držet slovo dané druhým i sobě.
Fotogalerie
Film jsme natáčeli v těžké době covidu, která nám ukázala, jak strašně člověku chybí člověk, uvedla Parkanová před projekcí. Doplnila, že film je podle ní cestou, jak se aspoň na dálku potkávat s druhými a jejich příběhy a také to, že jakkoli se její filmy dotýkají bolestivých věcí, chce vždycky, aby v nich byla i naděje.
Suverénně vyprávěnému a originálně pojatému intimnímu dramatu o síle daného slova, jehož hrdinové inspirovaní režisérčinými předky si během léta 1968 projdou těžkou životní zkouškou, vládnou filigránsky vytříbené herecké výkony Martina Fingera a Gabriely Mikulkové, uvádějí o filmu dramaturgové festivalu.
"Myslím, že ´slovo´ je ústřední téma všech postav, ať je to v úplně malých detailech, kdy máma dá dcerám slovo, že se nepůjde podívat na dort, a pak se na něj samozřejmě podívat jde, až po to velké ´slovo´ vůči společnosti nebo rodině. Doufám, že se každý divák a divačka v nějaké té postavě a jejím vztahu ke slovu může najít," uvedla režisérka dnes před projekcí.
Předobrazem režisérce, která si k filmu napsala i scénář, do určité míry byl příběh jejích prarodičů. "Do určité míry ho babička s dědou odžili, já jsem u toho nebyla, ale měla jsem ho od nich vyprávěný a do určité míry jsem ho převzala," uvedla autorka, která se narodila v roce 1985. "Ale takový příklad toho, že to nejsou babička s dědou, je, že mají jiná jména a pracujete s nimi pak tak, jak potřebujete, aby hráli ty postavy, ne tak, jak by to řekli babička s dědou," uvedla Parkanová. Založením navzájem odlišné manžele spojuje nejen neokázalá, ryzí láska, něha a přívětivost, ale i vzájemný respekt a etické principy.
Na festivalu dnes na svůj život a milníky své kariéry vzpomínal americký herec Liev Schreiber. V dětství hrál na basklarinet a tančil. Herectví nepovažoval za rozumnou kariérní volbu, a přestože vystudoval Yale School of Drama, připravoval se na práci v jiných oborech. Uvedl také, že jednu ze svých nejslavnějších rolí v hororovém thrilleru 90. let Vřískot vzal jen kvůli penězům – výplata byla oproti jeho divadelní gáži nesrovnatelně vyšší.
Jeho kariéru ovlivnil i herec a producent Hugh Jackman, díky němuž začal Schreiber posilovat a následně získal několikrát role maskulinních drsňáků. Připomněl znovu i iniciativu BlueCheck, v níž se výrazně angažuje a která pomáhá válčící Ukrajině. V sobotu ji představoval na tiskové konferenci, kde zmínil, že za jeho angažmá na Ukrajině trochu může Česká republika, kde natáčel téměř před 20 lety film Naprosto osvětleno, jehož hrdina pátrá na Ukrajině po stopách svých židovských předků. "Mám k tomu blízko, jsem Američan, který má také ukrajinské předky," řekl. Dodal, že z Ukrajiny pocházel jeho dědeček.
