Pruské obléhání Prahy

V letech 1756 - 1763 se odehrával první vskutku globální válečný konflikt. Hlavními aktéry této "Sedmileté války" byly sice evropské mocnosti Anglie a Francie, boje byly ovšem vedeny o zámořská území, zejména v severní Americe a Indii. Daleko od území, jež byla předmětem sporu dvou hlavních koloniálních velmocí, přímo v centru střední Evropy, však vzplanula válka s nemenší intenzitou i mezi státy, jichž se spory o přerozdělení koloniálních impérií netýkaly. Řetězce vzájemných spojenectví a závazků s předstihem zosnované diplomaty, zafungovaly zcela bezchybně a v důsledku konfliktu mezi Anglií a Francií si nyní šla vzájemně po krku většina Evropy.

V opačných táborech stanuly i dva tradiční středoevropští rivalové: Prusko Friedricha II. a Rakousko Marie Terezie. Mezi oběma zeměmi ležela ještě čerstvá vzpomínka na války o rakouské dědictví z let 1740 - 1748, které znamenaly pro rakouskou monarchii ztrátu Slezska. Blížící se konflikt byl proto ve Vídni považován za možnou cestu k revizi výsledků předchozího střetnutí. Když v srpnu 1756 vpadla pruská vojska na území rakouského spojence, Saska, válka ve střední Evropě se stala nevyhnutelnou. Jedním z nejdůležitějších bodů na vojenských mapách byla od toho okamžiku i Praha.

Počátek války nepřinesl českému hlavnímu městu ani tak bezprostřední ohrožení, jako spíše společenskou blamáž. Poté, co pruská armáda překročila v polovině září u Ústí nad Labem zemské hranice, česká šlechta opouštěla své pražské paláce takovým tempem a v takovém zmatku, že to vzbudilo všeobecné pohoršení. Ostuda bylo o to větší, že Prusové se přes své vítězství v bitvě u Lovosic nakonec k tažení na Prahu neodhodlali.

Další průběh války však již k Praze tak šetrný nebyl. Právě naopak. Na jaře roku 1757 vpadly do Čech hlavní pruské oddíly, jimž se jen váhavě vydaly vstříc rakouské voje pod vedením prince Karla Lotrinského. K setkání obou zhruba šedesátitisícových armád došlo právě u Prahy. Dne 6. května byla po krvavých bojích v okolí Štěrbohol, Malešic a Hrdlořez rakouská armáda rozprášena a opevněná Praha zůstala obklopena vítězícími Prusy. Začalo nejničivější obléhání v celých dosavadních pražských dějinách.

Prusové obklopili Prahu svými liniemi a na Vítkově, na Sklenářce, na Pankrácké pláni a několika dalších místech se jali budovat dělostřelecké pozice. Naštěstí se jim však nepodařilo získat kontrolu nad Letnou, odkud by jejich dělostřelba proti městu mohla být nejnebezpečnější. Protože pruské dělostřelectvo nedisponovalo obléhacími děly, která by byla sto rozmetat pražské hradby, bylo zahájeno bombardování vnitřního města s cílem donutit masivním ničením obyvatele ke kapitulaci. Odstřelování se soustředilo i na zcela nevojenské objekty. Pruští dělostřelci spotřebovali během bombardování na 60 tisíc dělových kulí, 22 tisíc granátů a 550 zápalných střel. Zničeno nebo poškozeno bylo 880 domů (více než čtvrtina Prahy) a těžké škody utrpěla i například i katedrála svatého Víta.

Pruské ostřelování ochromilo život Prahy. Systematické ničení hospodářských objektů přivodilo rychle nedostatek potravin, obyvatelé se stěhovali do sklepů a z ulic byla odstraněna dlažba, od které se do té doby s ničivými účinky odrážely pruské projektily. Kláštery i některé paláce byly přecpány raněnými z řad poražené rakouské armády. Několik tisíc jejich koní však naopak zlepšilo proviantní situaci města.

Pražská posádka i dobrovolníci z řad civilistů nehodlali nečině přihlížet zkáze města a provedli podle svých možností několik úspěšných výpadů. V noci z 9. na 10. června se Pražané nenadálým přepadem zmocnili pruské baterie na Andělce ve Střešovicích. Civilisté pomáhali i coby kurýři vojenských zpráv a při různých diverzních akcích jakou bylo například stržení pruského pontonového mostu v Podskalí pomocí po proudu vypuštěných vorů.

Situace se zásadně změnila, když 18. června 1757 dosáhl u Kolína maršál Leopold Daun skvělým vítězstvím nad pruskými vojsky "znovuzrození habsburské monarchie". Dva dny nato, výpad z pražských bran obrátil na ústup i otřesený obléhací sbor. Poslední úspěšná obrana pražských hradeb v dějinách skončila. Škody po řádění pruské artilerie byly ovšem patrné ještě dlouho. Anglický cestopis popisuje situaci více než dvacet let po pruském odstřelování takto: "Velká část města je nová, ježto málokterá budova unikla pruským bateriím a střelbě... v jejich zdech vězí nesčetné dělové koule a pumy... Obyvatelé dosud pracují po městě, aby opravili pruské škody zejména na velechrámu a na císařském hradě."

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

15°C

Dnes je pátek 20. září 2019

Očekáváme v 13:00 15°C

Celá předpověď