Primátor Vladimír Srb - Praha svou kulturní úrovní vstupuje do Evropy

Když se rezignací dosavadního pražského starosty Podlipného uprázdnil v únoru roku 1900 nejvyšší post v pražské samosprávě, o jeho nástupci nebylo nejmenších pochyb. Volební kartel mezi dvěma nejvýznačnějšími stranami - mladočechy a staročechy, uzavřený roku 1893, zaručoval staročechům v této chvíli primátorskou funkci, a tak bylo jenom logické, že na místo primátora nastoupí dosavadní náměstek. Tím byl JUDr. Vladimír Srb. Byl ostatně do této funkce zvolen již v roce 1896, tehdy však primátorský úřad odmítl a v rámci zmiňované mezistranické dohody se stal pouze náměstkem.

Vladimír Srb se narodil 19. června 1856 v Hořicích. Otec Antonín byl knihovníkem, matka Anna pak dokonce spisovatelkou, píšící pod pseudonymem Věnceslava Lužická. Podobně jako celá řada českých osobností té doby, vystudoval Vladimír Srb pražské Akademické gymnázium a posléze Právnickou fakultu. Po získání doktorátu práv praktikoval v advokátní kanceláři JUDr. Tomáše Černého (mj. aktivní politik a v letech 1882 - 1885 též pražský primátor).

V roce 1883 se Vladimír Srb oženil s českou hudební skladatelkou Marií Kavalierovou (1860 - 1933, skládala pro klavír a citeru). Měli spolu tři syny - Vladimíra, Jaroslava a Miloše. Rodina bydlela v Mezibranské ulici. Od roku 1886 vedl JUDr. Srb vlastní advokátní kancelář v domě U kořenáčů ve Štěpánské ulici.

Veřejného života se Vladimír Srb začal zúčastňovat ještě během studií, v obecní správě zasedal od roku 1889. Působil mimo jiné v zemské školní radě, kde si získal nemalé zásluhy o výstavbu nových školních budov a úpravu podmínek učitelů.

Po svém zvolení starostou napřel úsilí především dvěma hlavními směry: Pokračování úspěšně se rozvíjejících styků Prahy se zahraničím, zejména Francií a dlouhodobá práce na vzniku tzv. Velké Prahy připojením předměstských obcí k vlastnímu městskému jádru.

Srbovo úspěšné rozvíjení tradičně přátelských styků Prahy, respektive Čechů s Francií, se ukázalo ihned po jeho nástupu do funkce, když během pařížské světové výstavy vedl delegaci pražské městské rady. Ta také přivezla dar Prahy pařížské radnici. Od roku 1902 vydávala Praha dokonce francouzsky tištěný bulletin "Correspondance tcheque", určený jako zdroj informací o pražských a českých událostech pro zahraniční noviny. Ve stejném roce se pak Srb v čele další delegace účastnil pařížských oslav stého výročí narození Viktora Huga.

Okázalé kontakty s Francií nebyly přitom zdaleka jenom protirakouské a protiněmecké "trucpodniky", ale přispěly v mnoha ohledech k skutečnému kulturnímu a společenskému sblížení Čechů a Francouzů. Pražská výstava děl sochaře Augusta Rodina byla např. vůbec první zahraniční výstavou tohoto umělce. V roce 1907 hostila Praha díla francouzských impresionistů a postimpresionistů včetně van Gogha a Gaugina.

Méně úspěšné, přesto však pro budoucnost nesmírně významné, byly Srbovy kroky v palčivé otázce územního rozvoje Prahy. Zatímco menší předměstské obce (např. Vršovice, Libeň, Podolí, Košíře, Střešovice, Dejvice, Bubeneč,...) samy usilovaly o připojení ku Praze, proti se tvrdě postavila samostatná města Karlín, Žižkov, Vinohrady a Smíchov. Po složitých tahanicích se konsensus nakonec stejně najít nepodařilo a celý proces sjednocování Prahy se táhl nejen po celé funkční období starosty Srba, ale až do dvacátých let 20. století, kdy Velká Praha konečně definitivně vznikla.

Tím ovšem není řečeno, že v době Srbova úřadování proces územní expanze Prahy úplně stagnoval. Naopak. Radnice přijala koncepci postupného připojování ochotných obcí, tam kde to okolnosti dovolí, bez ohledu na fakt, že pražské území touto cestou nabude poněkud bizarního a nepříliš výhodného tvaru. Tato koncepce se pro budoucnost ukázala jako správná, neboť kromě odvrácení hrozby stagnace Prahy, příklady rozvoje připojených obcí postupně přesvědčovaly i dosavadní odpůrce sjednocování města.

Během dvou volebních období, po která stál v čele města, přispěl Vladimír Srb významně k tehdejšímu bohatému rozvoji Prahy. Za jeho úřadování došlo mj. k schválení a zahájení výstavby Obecního domu. Byl zřízen vorový přístav na Smíchově, postaven tunel pod Vyšehradem, založeno Národní technické muzeum, položen základní kámen k Husovu pomníku, zřízeno první elektrické osvětlení (Na příkopě a Národní třídě) a mnoho dalších projektů.

Poté co v únoru roku 1906 JUDr. Karel Srb odstoupil ze zdravotních důvodů z pozice pražského starosty, působil dále jako poslanec říšské rady i českého zemského sněmu. Zemřel náhle 11. května 1916. Pražská obec mu poté vypravila pohřeb s průvodem od Týnského chrámu na Vyšehradský hřbitov.

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2022 ČTK

Reklama

23°C

Dnes je sobota 21. května 2022

Očekáváme v 15:00 22°C

Celá předpověď